Lze totiž pozorovat hned několik fenoménů, které přímá volba ukazuje v ostřejším světle. Ať již jde o mnohdy subjektivní rozhodování voliče, nebo naopak o fenomén taktizování. Ať již jde o samotnou mediální a marketingovou podstatu veřejného zápasu, nebo o specificky české prezidentské „tatíčkování“.
V souvislosti s prezidentskou volbou lidé mluví často o taktické volbě a volbě menšího zla. Často nakonec opouštějí kandidáta, který jim byl srdcem nejbližší, protože takzvaně „neměl šanci“, neboť z průzkumů veřejného mínění vyplynulo, že do dalšího kola nepostoupí.
