Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Při kontroverzních debatách vždy ožije

Česko

Při slavnostním ceremoniálu v katedrále sv. Víta se dnes svého úřadu ujme Dominik Duka, nový pražský arcibiskup.

Nového pražského arcibiskupa Dominika Duku znám poměrně dlouho a dnes jsem na konci řady jeho nástupců v úřadu provinciála českých dominikánů. Snad proto se na mne redakce Lidových novin obrátila s prosbou o příspěvek do tohoto deníku v den, kdy se arcibiskup ujímá svého úřadu. Životopisů mons. Duky a rozhovorů s ním vyšla od jeho jmenování v únoru už celá řada. Tím spíše se nabízí prostor pro několik osobních postřehů.

Má zkušenost s otcem Dominikem zahrnuje dvě odlišná a dobře vymezená období. První začíná mým vstupem do řádu v létě 1989, pokračuje po celou dobu teologických studií a končí mým odjezdem na zahraniční studia. Druhé období pokrývá několik posledních let a je vyznačeno především úzkou spoluprací v redakci revue Salve.

Když jsem přijímal řádové roucho, byl Dominik Duka dominikánským provinciálem. Přestože agónie komunistického režimu už nevyžadovala takové utajení, osobně jsem se s ním setkával jen letmo. Bližší kontakty se rozvíjely až po pádu režimu, kdy se obnovoval normální řeholní život. Hned během prvních letních prázdnin nás všechny mladé dominikánské studenty poslal do různých západoevropských klášterů. Ještě s jedním kolegou jsem jel do Španělska. Tehdy jsem si myslel, že využívá svých kontaktů, aby nám zajistil neobvyklé prázdniny. Až při druhém pobytu, tentokrát ve Skotsku, jsem pochopil, jak důležité jsou pro nás zkušenosti získané v jiném kulturním prostředí. Otec Dominik nás chtěl naučit dívat se na svět ze širší perspektivy, než umožňoval výhled ze starobylých olomouckých hradeb. Na znovuotevřené teologické fakultě v Olomouci přednášel úvod do studia Bible. Posluchače dokázal zaujmout zvláště svým rozhledem a schopností podtrhnout podstatné věci. Připusťme jistou nedokonalost jeho výkladu: studenti se mohli lehce ztratit, když poukazoval na souvislosti probíraného tématu s jinými obory a s celkovým společenským, kulturním a náboženským kontextem. Dobře znal dějiny, měl znalost současných teologických proudů. Chrlil jména, která jsem si neuměl ani správně zapsat. Zaníceně mluvil také o Jeruzalémské bibli, o níž jsme nic nevěděli a hlavně neuměli docenit její hodnotu. V té době procházel projekt jejího překladu do češtiny, který inicioval o mnoho let dříve, kritickým obdobím kvůli zcela změněným podmínkám práce. Nenechal se však odradit a vytrvale motivoval zaangažované k dokončení započatého díla, jež se dovršilo teprve koncem minulého roku.

Po roce 1989 byla založena revue pro teologii, duchovní život a kulturu Salve, navazující jak na samizdatový dominikánský občasník Sursum, tak i na prvorepublikový, tehdy velice populární dominikánský časopis Na hlubinu. Po počátečním vzmachu a následném dramatickém útlumu koncem devadesátých let se Salve, už jako hradecký biskup, ujal otec Dominik. Hrozilo totiž, že Salve úplně zanikne.

Duka vytvořil tým ze schopných a názorově různorodých lidí, kteří přinesli do revue nový život. Setkání redakční rady pod vedením jejího šéfredaktora jsou nesena chutí k polemice, tvoření a tříbení názorů. Zvykli jsme si, že témata jako soudobé umění a architektura nebo otázka po spravedlivé válce obohacují jak církevní horizonty, tak širší veřejnost za hranicemi církve. Bouřlivou diskusi vyvolalo například číslo věnované problematice prostituce. Ač zdánlivě vnitrocírkevní, téma katolického (anti-)modernismu se ukázalo být neméně ožehavé. A právě otevřené diskuse nad často kontroverzními tématy či přístupy k nim vedou ke zrodu čísel, která nakonec těší jak redakční radu, tak dle ohlasů i naše čtenáře. Při těchto debatách otec Dominik očividně vždy ožije. V těchto chvílích na něj přestává doléhat tíže úřadů a povinností. Může se svobodně vyjadřovat, nabízet neotřelé pohledy, provokovat… Věkem ho v okruhu rady nepředčí nikdo, a přesto nikdy autoritativně neprosazuje své názory a nápady. Spíše se zaujetím pozoruje, jak krystalizuje výsledná podoba.

Neví přesně, co ho čeká Z redakční dílny revue Salve vyšel nápad vydat sborník textů jako dárek biskupu Dukovi k jeho pětašedesátinám. Se statistickým odhadem míry ochoty přepracovaných vědátorů jsme oslovili vytypované autory všech generací. Přepočítali jsme se! Nikdo neodmítl a všichni, kdo přislíbili, dodali svůj text včas. A tak vznikl almanach k obrazu jubilanta, nesoucí v názvu biskupovo heslo In Spiritu Veritatis, nejen co do vnějších proporcí, ale především co do záběru jeho zájmů a akademických i společenských kontaktů. Dovolím si perličku ze slavnostního večera, kdy byl dárek předán. Přitočil se ke mně jistý muž vážený věkem i postavením a důvěrně mi sdělil své překvapení. Měl za to, že si ze zdvořilosti udělal čas na setkání se svými vrstevníky. S úžasem však zjistil, že je v sále obklopen převážně mladou společností, a konstatoval, že tato skutečnost je důležitější než sám jinak zdařilý sborník.

Nový arcibiskup, který se dnes ve svatovítské katedrále na Pražském hradě ujímá svého úřadu, nemůže přesně vědět, co všechno ho v této službě čeká. Akutní či vleklé problémy nevyřeší jakoby mávnutím kouzelné hůlky. Bude se však tázat, jak je pravdivě pojmenovat, a bude vytrvale usilovat o nalezení řešení, které bude vyrůstat z širokého konsenzu lidí, kteří budou ochotni se vážně, byť kriticky, zamyslet.

***

Věkem ho v okruhu rady nepředčí nikdo, a přesto nikdy autoritativně neprosazuje své názory a nápady

O autorovi| BENEDIKT TOMÁŠ MOHELNÍK, provinciál dominikánů

Autor: