6. srpna 2017 20:40 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Stojíte proti teroristovi s nožem? Taktizujte, fyzička není tak důležitá, říká expert

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 62Diskuse
Radim Pavelka | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Radim Pavelka | foto: Sebeobrana Praha - Radim Pavelka

Praha Frekvence teroristických útoků s chladnými zbraněmi se zvyšuje. Po útoku v Hamburku koncem července, při němž zemřel jeden člověk a dalších šest bylo zraněno, pachatel použil obyčejný kuchyňský nůž, začátkem června útočili teroristi v Londýně levnými keramickými noži ze supermarketu. Jak se na podobné situace připravit? „Je dobré vyzkoušet si nějaké modelové situace,“ říká v rozhovoru pro server Lidovky.cz expert na sebeobranu Radim Pavelka.

Lidovky.cz: Jak byste vyhodnotil poslední útok v Hamburku?
Divím se, že útočník neutekl z místa. Měl spoustu možností. Možná chtěl ještě vyjednávat nebo chtěl zranit ještě další lidi. Svědci ale zareagovali perfektně, ač v tom byly emoce. Kdyby se na něj vrhl jen jeden, tak pravděpodobně skončí vážně zraněný nebo mrtvý. Použili židle, drželi si odstup a házeli po něm předměty, což je dobrá volba.

Lidovky.cz: Proč je nůž tak oblíbenou zbraní?
Bránit se proti noži je extrémně těžké. Na krátkou vzdálenost těžší než proti pistoli. Ta střílí jen jedním směrem. Nůž je ostrý po dvou stranách a ještě bodá. Útočník s ním může mávat, kde chce. Do útoku proti noži pravděpodobně nepůjde ani policista, radši útočníka střelí. A kdyby neměl pistoli, tak to se

bude chovat podobně jako ti lidé při posledním útoku v Hamburku. Radši po něm bude házet nějaké věci, aby ho přiměl k nepozornosti, a pak na něj možná skočí a zpacifikuje ho. Pro obránce je přítomnost nože obrovská psychická nevýhoda .

Lidovky.cz: Jaký je rozdíl mezi útokem nožem a střelnou zbraní?
Při útoku střelnou zbraní musí člověk utéct pryč. Jestliže mi někdo zbraní hrozí zblízka a já umím pár technik, tak nějakou šanci mám. Jestli je ode mě třicet metrů a není to elitní střelec, tak ještě zvládnu utéct. Nejhorších je

Radim Pavelka

Má dvacetiletou praxi v oblasti bojových sportů. Je vedoucím oddělení úpolových sportů na Fakultě tělovýchovy a sportu Univerzity Karlovy. Je také jednatelem a jedním z hlavních instruktorů klubu Sebeobrana Praha.

nějakých pět až deset metrů. Pokud taky nemám střelnou zbraň, tak víceméně neexistuje reálná šance, abych s tím mohl něco udělat. S přítomností střelné zbraně je vhodné se řídit poučkami, se kterými přišla česká policie, tedy uteč, nebo se schovej.

Lidovky.cz: Jaké faktory při obraně proti agresorovi hrají největší roli?

Nejdůležitější je psychická příprava. Záleží na ní z devadesáti procent výsledek. Být alfa samec, mít odvahu a věřit si, že když něco začnu, tak to taky dokončím. Ne že po něm hodím židli, a pak nebudu vědět, co dělat dál. Měl bych se snažit být vždycky psychicky nad útočníkem. Další věc je znát taktiku. Jedná-li se například o ženu na podpatcích, tak prostě neuteče a musí s tím nějak počítat. Pokud v krizové situaci uvidím autobus, tak k němu můžu přiběhnout a řidič mě třeba pustí dovnitř, což mi zachrání život. Je také vhodné znát nějaké techniky sebeobrany. A jako poslední, řekl bych nejméně důležitá, je fyzická připravenost. Ani při útoku v Hamburku svědci nemuseli být fyzicky připravení. Nejednalo se o silový nebo vytrvalostní výkon a židle může házet každý. Samozřejmě ale i fyzička zvyšuje šance na přežití.

Lidovky.cz: Jak se na útok psychicky připravit?
Je dobré vyzkoušet si nějaké modelové situace. I na některých trénovaných instruktorech vidím, že reálné situace nezvládají. Ukazují techniky na člověku, který ani neumí s nožem. Pak se dostanou do modelové situace, kde má figurant například gumový nebo otupený nůž, a nezvládnou ji, protože jim selže hlava. Čím více si takové situace budou lidé zkoušet, tím větší šanci na přežití v reálné situaci budou mít.

Lidovky.cz: Ne každý si může zkusit modelové situace. Existují i jiné možnosti?
Ano, je možné si třeba přehrávat v hlavě nějaké situace. Například, že jsem v obchoďáku a objeví se útočník s nožem. Přemýšlím nad tím, jak bych se zachoval. Problém je, že jsem tu situaci stejně nikdy nezažil. Jak si jí tedy vytvořím, aby odpovídala realitě? Ale je dobré znát taktické věci typu: jsem v druhém patře, tamhle jsou únikové východy, vím, kde je ochranka, tak na ně při útěku můžu zavolat a podobně.

Lidovky.cz: Je vhodné u sebe na obranu nosit chladnou zbraň?
Záleží na tom, co se zbraní umíte. Pokud se například budu chtít bránit nožem, tak k tomu musím mít nějaký výcvik. Nůž je kontaktní zbraň, musím tedy být blízko u útočníka, což zase zvyšuje nebezpečí poranění. Obecně nezastávám ozbrojování ve velkém. I kdyby to lidé mysleli dobře, tak se nebudu cítit dobře, když pojedu s dítětem v autobuse a každému bude zpoza opasku čouhat nůž. Například teleskopický obušek je lepší, tím můžu útočníka praštit přes ruce, takže tu zbraň už nebude schopný použít. Ale noste s sebou teleskopický obušek, který váží čtvrt kila, je vidět, že ho u sebe máte a podobně. Když už bych něco doporučil, tak slzotvorný prostředek. Tím je možné trefit útočníka do očí až na pět metrů, pak mám šanci utéct.

Lidovky.cz: Jaká je nejlepší taktika pro použití pepřového spreje?
Když probíhá útok a bráníme se ve větší skupině, tak bych jím pouze hrozil. Kdybych se s někým pouze hádal a očekával vyhrocení situace, tak bych ho nechal schovaný. Snažil bych se agresora uklidnit, třeba neverbálním gestem. Kdyby se začal přibližovat, tak bych sprej okamžitě vytáhl a nastříkal mu ho do obličeje. Problém nastává ve chvíli, když si ani nevyzkoušíte jak se sprej používá. Pak nastane stresová situace a vy možná ani nebudete schopný sprej stisknout.

Lidovky.cz: Zmínil jste uklidnění útočníka. Opravdu můžete člověka přemluvit k tomu, aby na vás nezaútočil?
Na takové věci existují kurzy. Když mu třeba řeknete „uklidni se“, tak to není úplně výzva ke složení zbraně, ale spíše to naopak zní agresivně. Občas může zafungovat i neverbální komunikace. Pomalé pohyby, rozevřené ruce na důkaz absence zbraně a podobně. V rámci verbální obrany se doporučují dvě věci. Buď se budu stavět do role většího agresora, budu na agresora řvát sprostě a ukážu mu, že se nedám. Ale v takové chvíli se může stát, že v okolí budou svědci, kteří u situace nebyli od začátku. Pak útočníkovi něco udělám a svědci se ještě postaví na jeho stranu. Pak je opačná technika a to stavění se do role ještě větší oběti. Budu ze sebe dělat chudáka a útočníka to třeba přestane bavit. Tyto techniky ale nejsou vždycky funkční. Může se stát, že útočníka moje agresivní, nebo naopak submisivní chování nabudí ještě víc. Ale pokud je šance komunikovat, tak je dobré to alespoň vyzkoušet.

Lidovky.cz: Jak se tedy chovat, abych nakonec neskončil na policejní stanici?
Podle zákona můžu útočníkovi způsobit větší škodu, než takovou, jaká mi hrozila. Ale nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku . Jestliže má útočník nůž, já ho oslepím pepřovým sprejem a zlomím mu ruku židlí, tak si myslím, že je to obhajitelné. Pokud agresor ale přímo neútočí, tak že se s ním možná dá komunikovat, a já ho zastřelím, tak už by to pravděpodobně byla nepřiměřená obrana. Stejně tak bych měl tahanice s policí, kdyby mě sice napadl nožem, ale já ho pod vlivem emocí svým nožem bodl desetkrát. Ale já vždy říkám, že nejdůležitější je zdraví a život. Je lepší být šesti souzený, než šesti v rakvi nesený. I kdybych si to měl odsedět, tak se po několika letech vrátím zdravý k rodině.

Lidovky.cz: Máte ještě nějaké další doporučení?
Nebuďte zbytečně vystrašení. Útočník s granátem nečíhá za každým rohem, tak ho tam nečekejte. Na druhou stranu je vhodné být připravený, a to i přesto, že to narušuje vaše osobní pohodlí. Jen si tu připravenost nepleťte s paranoiou.

  • 62Diskuse




Mýty a fakta o nočním pomočování dětí
Mýty a fakta o nočním pomočování dětí

Podle odhadů trpí nočním pomočováním neboli enurézou asi pětina dětí ve věku 5 let, obtíže se však nevyhýbají ani starším jedincům. Rodiče často spoléhají na to, že „z toho dítě vyroste“, v horším případě děti trestají. Noční pomočování přitom může velmi negativně ovlivnit sebeúctu a duševní pohodu dítěte.