Nastává čas zápisů. Ne všichni rodiče šestiletých dětí jsou však rozhodnuti poslat syna či dceru do školy. Zvláště tam, kde budou slavit šesté narozeniny až v létě, váhají: Nebylo by lepší žádat o odklad?
Ne že by se současní rodiče vzdělávání svých dětí bránili, spíše naopak. Na drahou angličtinu jsou ochotni chodit už s batolaty, sotva dítě udrží tužku, hledají vhodnou „výtvarku“, a jakmile zazpívá první písničku, uvažují o hodinách hudby. Jakmile ale dojde na povinnou školní docházku, jsou ve střehu. Možná je straší slovo povinná, možná se jim zdá podezřelé i to, že je ze zákona zadarmo.
Poradny odkladům fandí možná až zbytečně Dlužno říct, že obavy jim nikdo nevymlouvá, spíš naopak. Když přijdete se zářijovým dítětem do pedagogickopsychologické poradny (PPP), buďte si téměř jisti, že vám doporučí se školní docházkou ještě počkat. A to i v případě, že testy ukazují na školní zralost.
„Byla jsem tam s dcerou, která je narozená prvního října. Testovali ji a pracovnice PPP mi řekla, že na školu rozhodně má. Přesto prý doporučuje rok počkat,“ vzpomíná na loňskou zkušenost matka Natálky.
Jedním z důvodů, proč uvažovala o tom, poslat dceru do školy už měsíc před jejími šestými narozeninami, byla skutečnost, že holčička je vyšší než většina dětí jejího věku a zdá se i celkově vyspělá. Psycholožka v poradně však matku varovala: „Ona tu první třídu zvládne pravděpodobně bez problémů, ale může mít později potíže například při vstupu na gymnázium.“
Rodiče nechápali: na gymnázium se přece může hlásit nejdříve za pět let a to by měsíční zpoždění nemělo být znát už vůbec. Ovšem například Pavla Houštecká, která pracuje ve školním poradenství také už delší dobu, se stanoviskem pracovnice PPP víceméně souhlasí. Vysvětluje, že při stresujících přijímacích zkouškách na silně výběrové osmileté gymnázium může sehrát roli i to, že dítě zapomene otočit papír, nevyřeší proto druhou část testu a kvůli takové maličkosti neuspěje. Mladší věkem může totiž podle ní znamenat méně připravený na život.
Na druhou stranu Houštecká připouští, že zejména u dívek je třeba uvažovat ještě dál dopředu. Ty, které nastoupily do první třídy až v sedmi, plní povinnou školní docházku ještě v šestnácti, či dokonce skoro sedmnácti letech, kdy jim je základní škola přirozeně těsná. To se může projevit na prospěchu, a tudíž i na šancích dalšího směřování. „Znám několik případů, kdy starší děti měly ještě v osmé třídě prospěch slušný, v deváté třídě však došlo ke zlomu, a výběr středních škol se tak zúžil,“ říká Houštecká.
Nerozhodujte nikdy bez dětí Byla to i tato skutečnost, která nakonec přiměla rodiče zářijové Natálky poslat dceru do školy raději o měsíc dřív než o téměř celý rok později. „Rozhodně toho nelitujeme,“ konstatuje po půl roce matka holčičky, která by se ve školce nejspíš opravdu nudila. Třídní učitelka je se žákyní naprosto spokojená a dříve spíše rezervovaná Natálka zapadla velmi dobře i do kolektivu. „Její nejlepší kamarádka ze třídy je sice o víc než rok starší a na rozdíl od Natálky, už když do školy nastupovala, naprosto plynně četla, ale nezdá se, že by to vadilo,“ konstatují rodiče. Podle matčiných slov by dívku nikdy nenutili do školy jít, kdyby sama nechtěla, jenže ona chtěla, což se jim zdálo rozhodující.
Na názor dítěte dali i rodiče malého Honzíka, který se narodil rovněž v září. Jenže ten sám řekl, když dostal na vybranou, že by ještě rád zůstal rok ve školce. Rodiče proto se školou nespěchali, přestože vždycky Honzíka považovali za velmi bystré dítě. Na jeho zrání reagovali pečlivě vybranými odpoledními kroužky, ale například i tím, že využívali jeho schopnosti psát velkými písmeny (sepisoval seznam chybějících potravin v lednici), anebo tím, že mohl pomáhat staršímu bratrovi vyhledávat zajímavé kulturní a sportovní akce na internetu.
To je podle Pavly Houštecké velmi důležité: aby se dítě, i když ještě nechodí do školy, rozvíjelo úměrně svým schopnostem. A ty se mění ne rok od roku, ale často i měsíc od měsíce.
Pětiletí školáci můžou změnit vstřícnost k odkladům Není vyloučeno, že se v příštích prvních třídách sejdou děti, které budou dělit, co do věku, třeba i dva roky. Školy totiž mohou nově přijímat v případě doporučení pediatra a pedagogickopsychologické poradny i děti, jimž bude šest teprve v dalším kalendářním roce, tedy pětileté.
Docela určitě nepůjde o masový nástup mladších žáků, spíše jen o výjimečné případy. Přesto není vyloučeno, že se v této souvislosti dočkáme určitého posunu ve vnímání odkladů. Možná už nebudou považovány za to nejlepší, co lze pro dítě udělat. Být o hlavu větší než spolužáci nemusí být totiž vždycky jen výhoda.
***
Je to v prstech
Nedostatky v jemné motorice (motorika rukou, schopnost manipulace s drobnými předměty...) a grafomotorice (pohyby rukou nezbytné pro psaní) bývají jedním z častých důvodů školního odkladu. Právě tyto dovednosti jsou totiž nezbytné pro přípravu na psaní. Nesmíme opomenout ani souvislost mezi motorikou rukou a motorikou mluvidel. Zjednodušeně lze říci, že pokud mají děti obratné ruce a prsty, bývají obratné i ve slovním projevu. Je-li však jemná motorika narušena, bude s největší pravděpodobností narušena i řeč. Rozvoj motoriky je tedy nezbytný nejen pro schopnost manipulace s předměty, správný úchop psacího náčiní či pro psaní samotné, ale i pro rozvoj řeči.
