Studoval filozofii v Nizozemsku, během války byl internován a po složitých peripetiích dokončil v roce 1943 teologická studia v Praze. Na Velehradě byl 5. října 1949 zatčen a obviněn z toho, že při konání pouti na Sv. Hostýně odmítl dát svolení k vedení bohoslužby knězem A. Ungerem z Orlové, který se nemohl prokázat potvrzením, že není zatížen církevním trestem. Unger byl v té době pod ochranou politických funkcionářů. Soud odsoudil pátera Babíčka 15. září 1950 za zločin velezrady k deseti letům odnětí svobody, odnětí čestných občanských práv a ke konfiskaci majetku. Na svobodu byl propuštěn 5. října 1959.
Jaroslav Franc
Po německém záboru Sudet sloužil na četnické stanici v Jindřichově Hradci. Tam působil i po válce až do 7. března 1951, kdy byl zatčen. Byl obviněn z toho, že vstoupil do ilegální protistátní organizace, že z titulu své funkce informoval ilegální organizace a že kryl protistátní činnost a pořádal sbírku pro vyloučené příslušníky SNB. Jaroslav Franc vinu nikdy nepřiznal a usilovně se hájil. Za trestné činy velezrady a vyzvědačství byl odsouzen k 18 letům odnětí svobody, konfiskaci majetku, k pokutě 10 tisíc korun a ztrátě čestných občanských práv na 10 let. Na svobodu byl Jaroslav Franc propuštěn 10. 5. 1960.
Jan Hošek
V roce 1928 nastoupil k pražské uniformované policii a v době okupace se zapojil do odboje. Po válce působil v SNB. 11. ledna 1949 uprchl do Německa a v průběhu let 1949-1950 se Jan Hošek jako agent-chodec několikrát vrátil do ČSR. Neúspěšně se pokoušel na Tachovsku vybudovat ilegální síť. Dne 31. července 1951 byl dopaden. Jako hlavní obžalovaný v procesu s osmi lidmi byl vybrán právě Jan Hošek. Jan Hošek byl za velezradu a vyzvědačství odsouzen k trestu smrti. Spolu s ostatními byl popraven necelé tři týdny po procesu, 6. února 1952. Jeho poslední slova byla: „Nebylo mi dovoleno se hájit.“
Ludmila Burianová
Absolvovala lékařskou fakultu. Bratr Bohuslav, který byl knězem, v roce 1950 uprchl do zahraničí, poté se tajně vrátil a převedl přes hranice řadu osob. Po zatčení byl odsouzen k 20 letům vězení. V dubnu 1952 byla zatčena a obviněna mimo jiné z přípravy pokusu o útěk řeholnic do zahraničí. Další obvinění spočívala v tom, že při návratu bratra Bohuslava ze zahraničí se o něho starala. Soud v Praze ji za velezradu odsoudil k šesti letům vězení, ke konfiskaci jmění a ztrátě čestných občanských práv na dobu pěti let. Propuštěna na svobodu byla dne 9. 7. 1957. Návratu bratra Bohuslava se však nedočkala -zemřel ve věznici na Mírově.
Klára Freislebenová
Vystudovala FF UK v Praze, kde získala doktorát. Poté působila jako stipendistka ministerstva školství v etnografickém semináři Univerzity Karlovy a jako úřednice v Národopisné společnosti. Klára Freislebenová byla poprvé zatčena v květnu roku 1950.
Prokuratura ji vinila z trestného činu velezrady, neboť údajně „podporovala a přechovávala agenta cizí nepřátelské moci a spolčila se s jinými k protistátní činnosti“.
V prosinci 1950 ji Státní soud v Praze uznal vinnou a odsoudil ji k jedenácti letům vězení. Na svobodu byla propuštěna na základě amnestie prezidenta v květnu roku 1960.
Julie Hrušková
Velice dobře znala pohraničí, kde byl její otec lesníkem. V roce 1949 převedla několik mužů přes hranice, přičemž s nimi uprchla. V Rakousku se seznámila s americkým vojákem Frankem Farnettim. Již těhotná se Julie Hrušková vrátila k rodičům, aby získala jejich svolení ke svatbě a převedla za hranice další lidi. Na zpáteční cestě byla zatčena. V Brně byla vyšetřovatelem Jaromírem Horákem surově zbita, nechal ji tři dny v korekci krvácet, až potratila.
V roce 1950 byla odsouzena k patnácti letům odnětí svobody za trestný čin vyzvědačství. Julie Hrušková byla propuštěna na amnestii 9. 5. 1960.
Jan Dolejší
V roce 1949 byl kvůli členství v národně socialistické straně vyloučen z ČVUT. Záhy ho roku 1949 kontaktovali agenti-provokatéři StB a předstírali, že jsou členy protistátní skupiny. Mladý muž jim uvěřil. Byl zatčen, obžalován a posléze uznán vinným - jeho cílem mělo být zničení nebo rozvrácení demokratického zřízení a hospodářské soustavy ČSR. V srpnu 1952 byl odsouzen za velezradu na 11 let těžkého žaláře.
Trest si odpykával v uranových dolech na Jáchymovsku. Byl přidělen k práci bezprostředně ohrožující život. Na svobodu byl Jan Dolejší propuštěn 15. 2. 1957. Časem ho postihla nemoc z ozáření, na jejíž následky zemřel.
Zdenka Friedlová
Vystudovala odbornou keramickou školu. V roce 1946 si vzala pilota Jaroslava Friedla, který byl za války příslušníkem 311. čsl. bombardovací perutě v Anglii. V roce 1947 nastoupil k aeroliniím. V roce 1950 byl J. Friedel kvůli svému nasazení v RAF propuštěn z práce. V té době již oba byli podezíráni ze styků s bývalými západními letci, což v podstatě znamenalo obvinění z protistátní činnosti. Manželé se proto chystali k ilegálnímu opuštění republiky. Plán byl však prozrazen a oni byli 15. 5.
1954 zatčeni. Soud v Praze je odsoudil za velezradu. Zdenka Friedlová byla propuštěna na amnestii v roce 1960.
Vlasta Charvátová
Při studiu jazyků na FF UK pracovala jako technická překladatelka.
Manželé Charvátovi, kterým se v roce 1948 narodil syn, se zapojili do činnosti odbojové skupiny Vratislava Polesného, která chtěla vojenským převratem změnit poměry v zemi. StB zatkla členy skupiny 17. května 1949. V této době V. Charvátová čekala druhé dítě a po jednom brutálně vedeném výslechu potratila. Soud v Praze ji 22. srpna 1949 odsoudil na doživotí za velezradu, vyzvědačství a pokus o vraždu. Její manžel a Vratislav Polesný byli popraveni. Ze žaláře byla propuštěna až 18. 12. 1963. V té době bylo jejímu synovi již 15 let.
R. A. Dvorský
Jeden z nejúspěšnějších hudebníků meziválečné ČSR založil v roce 1929 orchestr The Melody Boys. Po únoru 1948 bylo hudební vydavatelství Rudolfa Antonína Dvorského znárodněno. Plánovaný útěk z ČSR, kterého se měl v létě 1950 zúčastnit, se sice nezdařil, ale StB se o něm o tři roky později dozvěděla. R. A. Dvorský byl v září 1953 zatčen a obviněn z velezrady. Původní rozsudek pětiletého žaláře později Nejvyšší soud s přihlédnutím ke zhoršenému zdravotnímu stavu odsouzeného zmírnil na tři a půl roku. Dne 10. května 1956 byl R. A. Dvorský vzhledem k těžké nemoci propuštěn na svobodu. Zemřel 2. srpna 1966.
Rudolf Fuksa
V roce 1949 nastoupil k SNB a byl přidělen do pohraničního pásma. Brzy pochopil, že na státní hranici by musel plnit úkoly, které pro něj byly nepřijatelné. V srpnu 1951 ilegálně opustil republiku a odešel do SRN, kde ho získala pro spolupráci americká tajná služba CIC. V říjnu 1951 překročil spolu s vojákem Jiřím Hejnou hranice zpět do ČSR s pověřením vykonávat úkoly zahraniční rozvědky. Při jedné z akcí byl 27. října 1951 zatčen. Státní soud v Praze odsoudil Rudolfa Fuksu 12. března 1952 za trestné činy velezrady, vyzvědačství a zběhnutí k trestu smrti. Rudolf Fuksa byl popraven 9. srpna 1952.
František Chmel
V roce 1940 převzal po otci kovorytectví a výrobu razítek a tuto živnost provozoval až do roku 1949. V březnu 1950 ho Státní soud v Praze odsoudil k sedmi letům odnětí svobody za spáchání trestného činu sdružování se proti státu. Toho se dopustil tím, že vyrobil razítko, jímž měl být zfalšován údaj v pase nizozemského státního příslušníka.
Razítko v pase mělo potvrdit, že Holanďan přiletěl do ČSR s manželkou a že s ní může opět odcestovat. Ženě tím měl být umožněn ilegální odjezd do zahraničí. Po odpykání čtyř let a šesti měsíců byl František Chmel 6. 7. 1954 propuštěn na svobodu.
Lubomír Dvořák
V roce 1944 se zapojil do odboje rozmnožováním a rozšiřováním letáků. V roce 1947 složil přijímací zkoušky na Vojenskou akademii v Hranicích. Po únoru 1948 nesouhlasil s perzekucemi a čistkami v armádě. Na začátku padesátých let se Lubomír Dvořák v Jihlavě podílel na vytváření protistátní skupiny v armádě. V květnu 1954 byl Lubomír Dvořák zatčen v Praze, kde se účastnil příprav na slavnostní vojenskou přehlídku. Za trestné činy vyzvědačství a velezrady byl dne 23. prosince 1954 odsouzen k doživotí. Z vězení byl propuštěn až po čtrnácti letech v květnu 1968 na základě amnestie prezidenta.
Miluška Havlůjová
Oba její rodiče se aktivně účastnili protinacistického odboje. Otce v prosinci 1948 lidový soud v Písku nespravedlivě odsoudil k jednomu roku nucených prací. Spojky do zahraničí využila mj. k tomu, že odeslala do ciziny informace o poměrech v uranových lágrech na Jáchymovsku a pracovních podmínkách v lágrech na Příbramsku. StB zatkla M. Havlůjovou v květnu 1953. V listopadu 1953 ji Krajský soud v Praze odsoudil za pokus o pobuřování proti republice a vyzvědačství k pěti letům těžkého žaláře. Propuštěna byla 1. 3. 1955.
Svého syna spatřila téměř po 2 letech.
Marie Jandová
Se změnou poměrů po roce 1948 se nesmířila, a jakmile měla možnost, zapojila se do protirežimní činnosti. Působila ve skupině, pro kterou získávala různé zprávy, údajně vojenského charakteru. Zatčena byla 12. 12. 1949. V červnu 1950 ji soud v Praze odsoudil za vyzvědačství k 18 letům odnětí svobody. V červnu 1956 byla jednou z žen, které se obrátily na generálního tajemníka OSN protestními dopisy, v nichž popisovaly poměry ve vězení a žádaly pomoc. Jediným výsledkem jejich akce byly tvrdé postihy. Marie Jandová byla propuštěna téměř ve třiceti letech 1. ledna 1960 s podlomeným zdravím. Rudolf E. Jurist
Jeho rodiče vlastnili obchod se zeleninou, ale otec se později stal hudebním skladatelem. Rudolf Emanuel se vyučil automechanikem, krátce byl zaměstnán jako prodavač, ale nakonec se stal hudebníkem a skladatelem stejně jako jeho otec.
Dne 8. března 1960 odsoudil krajský soud v Praze R. E. Jurista k šesti letům odnětí svobody za údajné spáchání trestného činu spolčení se k vyzvědačství: k zásilce not do zahraničí prý vložil špionážní zprávu. Hájil se, že žádnou zprávu neodeslal, a také mu to nebylo dokázáno.
Uvězněn byl v Praze v Ruzyni. Na svobodu byl propuštěn 10. května 1960 v rámci prezidentské amnestie.
Metoděj Cyril Metelka
Vyrůstal v Podkrkonoší, v prostředí spjatém se silnou evangelickou vírou. Po studiích se stal tajemníkem poslance Bradáče, spoluzaložil a redigoval několik zemědělských periodik. Během druhé světové války byl ilegálně činný. Od dubna 1948 vydával a kolportoval ilegální letáky. V květnu 1948 byl zatčen a v prosinci odsouzen za přípravu trestného činu úklady o republiku k devíti letům těžkého žaláře. Na Borech přišel o zuby, hladověl a byl týrán. Část trestu si odpykával i v uranových lágrech. Ve vězení se podílel na organizování bohoslužeb. Propuštěn byl 26. července 1954.
Vlastimil Ondrůj
Absolvoval vojenskou akademii a stal se důstojníkem z povolání. V prosinci 1939 uprchl z protektorátu a sloužil u RAF a v čs. armádě na západě.
V poúnorové armádě však pro něj nebylo místo. 4. ledna 1949 byl zatčen pro údajné organizování odchodu důstojníků do zahraničí. Soud jeho činnost označil jako zločinné spolčení, předávání informací do zahraničí a plánování ilegálního odchodu do zahraničí, a odsoudil ho za vojenskou zradu, velezradu a vyzvědačství k trestu těžkého žaláře na doživotí. Milostí prezidenta mu byl v roce 1955 trest snížen na patnáct let. Z věznice Mírov byl propuštěn 28. března 1958.
Zdeněk Kessler
Vystudoval v Brně práva a pak pracoval jako úředník. Od roku 1946 byl aktivní v čs. národně socialistické straně; režim nastolený po únoru 1948 odmítal. S kolegy z neformálního politického klubu, tzv. knihovníky, vydával časopis Plamen a zasílal do ciziny zprávy o náladách obyvatel a politické i hospodářské situaci v Československu. Skupinu od počátku monitorovala StB a členy v říjnu 1953 pozatýkala. Kesslera odsoudili za velezradu a vyzvědačství k sedmnácti letům odnětí svobody. V průběhu výkonu trestu prošel uranovými lágry. V roce 1960 byl propuštěn na amnestii prezidenta. V roce 1993 se stal prvním předsedou Ústavního soudu ČR.
Bohumil Modrý
Stavební inženýr a hokejista, brankář národního reprezentačního týmu, se stal na počátku 50. let obětí jednoho z nejznámějších politických procesů. Reprezentanty obvinili z úmyslu emigrovat a odsoudili za velezradu. Modrého označili za hlavu protistátní skupiny a v prosinci 1950 odsoudili k patnácti letům odnětí svobody a konfiskaci celého jmění. Propuštěn byl v roce 1955, kdy mu prezident udělil milost. Zemřel 21. července 1963 v necelých sedmačtyřiceti letech. Jeho předčasnou smrt zapříčinil i pobyt v jáchymovské „věži smrti“, kde musel bez jakýchkoliv ochranných pomůcek třídit uranovou rudu.
Zbyšek Petržílek
Roku 1950 byl na vojně ve svých sedmnácti letech zatčen. Obvinili jej, že jako člen a pak velitel ilegální skupiny vyráběl a šířil štvavé protistátní letáky, účastnil se sabotáží a výroby náloží, přechovával ukradené plány strojních zařízení a dokonce měl být velitelem výcviku se zbraněmi.
Prokuratura obžalobu neustále měnila a rozšiřovala, ve skutečnosti byla většina obvinění zcela smyšlená.
V roce 1951 jej odsoudili za velezradu na tři a půl roku a k propadnutí majetku. Trest si odpykával v ústavu pro mladistvé v Zámrsku. Byl propuštěn na základě amnestie prezidenta republiky 2. září roku 1953.
Dobromila Konárková
V roce 1949 byla zatčena na základě udání, že chtěla nelegálně opustit republiku. O emigraci přitom v té době už neuvažovala; na hudební škole v Pelhřimově, kam nastoupila jako učitelka klavíru, se totiž zamilovala do kolegy a provdala se za něj. Do vazby byla vzata dva měsíce po svatbě, již těhotná. Za velezradu a vyzvědačství ji v květnu 1950 odsoudili k patnácti letům těžkého žaláře, peněžitému trestu a konfiskaci jmění. Ve vězení se jí narodila holčička, která byla svěřena do výchovy manžela a jeho matky.
Manželství však odloučení nevydrželo, muž po pěti letech požádal o rozvod. Z vězení byla propuštěna na základě milosti prezidenta roku 1956.
Josef Nestával
Vystudoval práva, pracoval krátce jako úředník, později byl zástupcem generálního tajemníka národně socialistické strany a ředitelem Ústředí nemocenských pojišťoven. Za okupace byl pro účast v odboji zatčen gestapem a odsouzen na doživotí.
Po únoru 1948 vedl národně socialistickou stranu v ilegalitě.
V listopadu 1949 byl spolu s dalšími funkcionáři zatčen a brutálně vyslýchán. V procesu s M. Horákovou a dalšími jedenácti obžalovanými byl odsouzen za velezradu a vyzvědačství k doživotnímu žaláři. Prošel věznicemi ve Valdicích, Leopoldově a na Mírově. Propuštěn byl až 12. listopadu 1963.
Huberta M. Pijáčková
Po maturitě vstoupila do Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a učila náboženství na řádových školách. V září 1952 ji zatkli a obvinili z „napomáhání k velezrádné činnosti Antonína Bradny a jeho společníků“. Kněze Bradnu odsoudili za rozšiřování letáků a měl nastoupit výkon trestu. Do vězení nenastoupil a ukrýval se v klášteře v Novém Jičíně, kde se o něj Huberta Marie spolu s dalšími starala. V červnu 1953 byla odsouzena za pomoc k velezradě k deseti letům odnětí svobody a konfiskaci majetku. Odmítala podat žádost o milost; byla propuštěna až na amnestii v roce 1960.
Ladislav Král
Evangelický farář. V roce 1943 jej v jeho působišti Berouně zatklo gestapo a pak prošel koncentráky.
Nedlouho po osvobození si pro něho do Berouna přijela i StB. V roce 1949 navázal kontakt s agentem-chodcem, jehož prostřednictvím udržoval i písemný styk s jedním exilovým farářem. V květnu 1950 byl L. Král za svou protistátní činnost zatčen a v červnu 1951 odsouzen za velezradu a vyzvědačství k šestnácti letům těžkého žaláře a konfiskaci majetku. Přes velké zdravotní obtíže a opakované žádosti o přerušení trestu se dočkal propuštění až 4. září 1957. Kněžská služba mu byla nadále zapovězena.
Libuše Nežerná
Absolvovala školu pro ženská povolání a pracovala jako úřednice. V říjnu 1950 ji navštívil její známý, který pobýval ilegálně v Německu. Začala s ním spolupracovat: předávala dál jeho instrukce a obsluhovala mrtvé schránky. Zatčena byla 22. prosince 1951, a i když její činnost nebyla podle všeho nijak rozsáhlá, soud prohlásil, že byla velmi nebezpečná.
Za velezradu a vyzvědačství byla v červenci 1952 odsouzena k pětadvaceti letům odnětí svobody a propadnutí majetku. Za týž čin byla poslána na šestnáct let do vězení i její matka. Libuši propustili na základě amnestie prezidenta v květnu 1960.
Gabriel Putráš
Narodil se na Zakarpatské Ukrajině.
Vystudoval kněžský seminář a byl vysvěcen na pravoslavného kněze. Působil jako duchovní v Mukačevě, po válce studoval práva v Praze a sloužil jako kněz v Jizerských horách. V srpnu 1949 byl zatčen, obviněn z velezrady a odsouzen za vymyšlený skutek k patnácti letům, konfiskaci majetku a peněžitému trestu. Ve skutečnosti se kněz v souladu se svým posláním snažil pomoci člověku, kterého neznal, ale o němž se domníval, že se octl v nesnázích. Později připustil, že celá věc na něj mohla být nastražena. Na svobodu jej propustili po více než deseti letech, 10. května 1960.
Ludvík Kryl
Po studiu na reálném gymnáziu a hospodářské škole narukoval v roce 1914 na východní frontu, kde se dostal do ruského zajetí, a do vlasti se vrátil až v roce 1919. Za první republiky byl politicky organizován v Domovině spjaté s tehdejší Agrární stranou.
V letech 1945-1948 byl členem ČSSD. Roku 1952 jej zatkli a kvůli neplnění zemědělských dodávek odsoudili za sabotáž a podvod k trestu tří let, zabavení majetku a zákazu pobytu ve vesnici. Přitom - jak se hájil -pokud dodávky neplnil, nešlo o záměr, a tedy ani o sabotáž. Trest si musel přes řadu žádostí odpykat v plné výši. Propuštěn na svobodu byl 4. ledna 1956.
František Nušl
Nedokončil studia na ČVUT, ale přesto se velmi dobře uplatnil v motorismu a letectví. Byl jedním z vedoucích pracovníků firmy Walter (Motorlet) Jinonice. Ve skupině devíti osob byl v roce 1951 za údajnou velezradu a vyzvědačství odsouzen ke dvaceti letům žaláře, peněžitému trestu a konfiskaci jmění. Trestných činů se měl dopustit sabotáží správného doplňování kádrů a vyzrazením „zvláště důležitého státního tajemství“: na pařížském aerosalonu totiž slíbil, že bývalému pracovníku ministerstva dopravy žijícímu v exilu opatří plánky a dislokaci letišť v ČSR. Na svobodu byl propuštěn v roce 1957.
Václav Rada
V roce 1949 se společně s kamarádem rozhodl přejít do Rakouska, odkud se však po několika dnech zas vrátili. Za nepovolené překročení hranice byli týž rok obviněni a odsouzeni: prý navázali styk s nepřátelskými agenty, vstoupili do cizinecké legie a ve Vídni kontaktovali orgány CIC. Těm měli poskytnout strategické údaje. Na základě vykonstruovaného obvinění byl Rada odsouzen za velezradu a špionáž k deseti letům, vysokému peněžitému trestu a konfiskaci veškerého majetku. V říjnu 1950 se v jáchymovském táboře zřítil při spouštění do dolu a následkům zranění podlehl. Bylo mu 21 let.
Marie Rampasová
Pocházela z rolnické rodiny a spolu s manželem vlastnila hospodářství. Jejich syn Václav byl po roce 1948 jako „potomek reakcionářské rodiny“ vyloučen z vysoké školy. V roce 1949 se Marie Rampasová zúčastnila protestní akce rolníků proti hospodářským kontrolám vykonávaným v případě nesplnění zemědělských dávek. Dne 1. března 1950 byla zatčena a obviněna ze spolčení s dalšími osobami a z účasti na srocení rolníků. Státní soud v Praze ji odsoudil v srpnu roku 1950 za velezradu ke dvaceti letům odnětí svobody. Marie Rampasová byla propuštěna na amnestii dne 12. května 1960.
Dagmar Šimková
Byla obviněna, že ukryla v zahradě dva kamarády - vojenské zběhy, kteří se chtěli dostat za hranice. Dále měla roznášet protistátní tiskoviny a „soustavně se zabývat myšlenkou na ilegální útěk do nepřátelské ciziny“.
Soud ji 12. února 1954 odsoudil k osmi letům žaláře. Prokurátora chování nezlomné mladé dívky popudilo, odvolal se a Nejvyšší soud Dagmar Šimkovou nakonec poslal do vězení na 15 let. Pokus o útěk jí vynesl zvýšení trestu o tři roky. Kvůli svému hrdému chování nebyla propuštěna na amnestii v roce 1960. Z vězení vyšla až 28. 4. 1966, strávila v něm 14 let.
V roce 1968 emigrovala do Austrálie.
Václav Wagner
Jméno významného českého kunsthistorika se komunistickému režimu podařilo z obecného povědomí téměř dokonale vymazat. Za války se zapojil do protinacistického odboje. Po komunistickém převratu mu americký ambasador opakovaně nabízel, že mu pomůže odejít do USA. Václav Wagner však již odjet nestihl. Za řadu vykonstruovaných zločinů byl obviněn z velezrady a vyzvědačství. 10. října 1950 ho soud v Praze odsoudil k 16 letům vězení. Když po mozkové mrtvici ochrnul na polovinu těla, i samotná správa věznice uznala, že „výkon trestu ohrožuje jeho život“.
Z vězení byl propuštěn 6. 7. 1956.
Arnošt Schwarzenberg
Byl synem Karla Schwarzenberga a vlastnil panství Tochovice. Za protektorátu odmítl kolaborovat s Němci. Po únoru 1948 jako jediný z rodu Arnošt Schwarzenberg nezvolil emigraci a zůstal v republice. Poprvé byl krátce zatčen v roce 1949. Byl mu zabaven majetek a po propuštění si našel práci jako lesní dělník. Další zatčení následovalo v únoru roku 1953. Byl obviněn z rozvratné činnosti proti lidově demokratickému zřízení; měl údajně předávat zprávy pro západní rozhlas. Krajský soud v Praze ho 24. září 1953 odsoudil za velezradu k 10 letům odnětí svobody. Dne 10. dubna 1957 byl kvůli svému špatném zdravotním stavu propuštěn.
Miloslav Štědrý
V průběhu války se účastnil odbojových aktivit. V roce 1950 se připojil k protikomunistické odbojové skupině, která ovšem byla řízena agenty StB - provokatéry. V květnu 1951 unikl zatčení a poté si naplánoval útěk do zahraničí. StB ho před přechodem hranic zadržela. Po jednom z brutálních výslechů uprchl a ozbrojený pak organizoval odbojovou činnost. Po třech měsících byl při útěku do Rakouska zadržen.
Soud ho odsoudil k doživotnímu trestu odnětí svobody. V roce 1953 mu byl trest amnestií snížen na dvacet čtyři let odnětí svobody. Propuštěn byl po uplynutí poloviny trestu v roce 1964.
Veleslav Wahl
Jeho otec i strýc se zapojili do protinacistického odboje. Veleslav Wahl společně s dalšími vytvořil organizaci Zpravodajská brigáda. Záhy po únoru 1948 začal aktivně pracovat proti nové totalitě. Využil při tom zkušenosti a kontakty z doby okupace a spolu s Jaromírem Nechanským vybudoval odbojovou skupinu. Byli v úzkém kontaktu s pracovníky americké ambasády v Praze a zajistili též přechod některých osob přes hranice. V září 1949 byla skupina odhalena a více než 50 jejích členů zatčeni. Oba hlavní obvinění byli za trestný čin velezrady a vyzvědačství odsouzeni k trestu smrti.
Anna M. Schwarzová
Narodila se v dobře situované pražské židovské rodině. Po válce začala na FF UK studovat jazyky a roku 1948 byla přijata do karmelitánského řádu.
Po změně režimu byl ale řád donucen propustit novicky i postulantky a Annu Magdalenu Schwarzovou následně vyloučili i ze studií. Na počátku 50. let se připojila k tajnému křesťanskému společenství Rodina. Pravidelně pronikala do internačních táborů, navštěvovala kněží, pašovala jim nejrůznější materiály. 12. února 1953 ji zatkla StB a o rok později byla Anna Magdalena Schwarzová odsouzena za velezradu k jedenácti letům odnětí svobody. Na svobodu se dostala teprve po amnestii v roce 1960.
Marie Švejdová
Po smrti manžela hospodařila sama s dcerou. V rámci socializace vesnice jí stát zabral majetek a donutil ji vstoupit do JZD. Pro vzdorovité chování byla později z JZD vyloučena a byla jí ponechána jen malá část hospodářství. V roce 1955 byla Marie Švejdová zatčena. Nemocná žena nestačila plnit povinné dávky, což bylo vyhodnoceno jako sabotáž. Dostávala se do konfliktů s vedením družstva, tyto střety byly kvalifikovány jako urážka veřejného činitele. Soud ji odsoudil za výše zmíněné skutky ke třem letům odnětí svobody a k zákazu pobytu v kraji. Propuštěna byla až po uplynutí celého trestu v září 1958.
Taťana Wahlová
Po únoru 1948 se zapojila do protikomunistické činnosti svého manžela Veleslava Wahla. Spolu s ním byla 11. září 1949 zatčena StB a obžalována z vyzvědačství ve prospěch USA. Byla obviněna, že sjednávala manželovi schůzky s pracovníky velvyslanectví USA.
Přestože V. Wahl před soudem odvolal svoji výpověď učiněnou ve vyšetřovací vazbě a tvrdil, že manželka o jeho činnosti nevěděla, soud jeho svědectví nevzal na vědomí. Taťaně Wahlové soud vyměřil trest jedenácti let vězení za trestný čin vyzvědačství. Její muž byl popraven. Propuštěna byla až v rámci amnestie 9. května 1960.
Otto Stehlík
Již od roku 1945 byl Otto Stehlík členem Československé strany národně socialistické, což mělo vliv i na jeho vyloučení ze studia na ČVUT. S politickým vývojem po únoru roku 1948 se nesmířil. Stal se členem protistátní skupiny. StB jej zatkla 14. června 1949. Pro údajné trestné činy velezrady a špionáže byl odsouzen ke dvaceti letům vězení.
Ottu Stehlíka nezlomil ani komunistický žalář. Odmítl pracovat pro komunistický režim, za což byl v roce 1959 odsouzen k dalšímu trestu jednoho roku vězení. Na svobodu byl propuštěn na amnestii prezidenta v květnu roku 1965. I po svém návratu z vězení byl pronásledován StB.
Jan Trn
Jeho otec byl od ukončení války vrchním strážmistrem SNB. Kvůli rodinným rozporům Jan Trn uprchl v květnu 1948 do zahraničí. Prošel několika uprchlickými tábory, pobýval v Německu a poté ve Francii. Zde se setkal se svými přáteli, kteří ho požádali o spolupráci, s níž souhlasil. Když se po dvou měsících rozhodl vrátit do ČSR, byl v příhraničí zadržen. Tak jako stovky dalších byl Jan Trn v roce 1950 obviněn z vykonstruovaných zločinů.
Brněnský Státní soud ho v květnu roku 1950 odsoudil k šestnácti letům žaláře. 15. října 1951 byl zastřelen při hromadném útěku vězňů.
Josefa Wolfová
Se svým mužem měla osm dětí. Její manžel Jindřich Wolf, příslušník finanční stráže, byl v roce 1951 odsouzen Státním soudem v Praze za protistátní činnost. Z výkonu trestu se mu podařilo uprchnout a Josefa Wolfová spolu se synem Jindřichem se mu snažila pomoci. Od podzimu roku 1951 až do května roku 1952 ho ukrývala a starala se o něj. Dne 3. března 1954 byla zatčena Státní bezpečností a v červnu 1954 ji Krajský soud v Ústí nad Labem odsoudil za trestný čin pomoci k velezradě ke třem letům odnětí svobody. Přesto byla dne 10. srpna 1956 propuštěna na svobodu.
Bedřiška Synková
Do zatčení absolvovala dva ročníky Vyšší průmyslové školy. Od února 1952 do podzimu 1953 byla členkou ilegální junácké organizace a po zatčení vedoucího jedné ze skupin se postavila do jejího čela. Za jejího působení se skupina rozrostla a vydávala ilegální časopis Lilie. Za tuto činnost byla 3. srpna 1954 vzata do vazby a v březnu 1955 s dalšími sedmnácti převážně mladými skauty odsouzena. Za velezradu ji poslali do vězení na deset let a poté, co se odvolala, byl její trest snížen na osm let. Dále jí byl zkonfiskován majetek. Z výkonu trestu byla propuštěna 27. května 1959 na amnestii. V roce 1968 emigrovala do Švýcarska.
Josef Týfa
Vyučil se řezníkem a uzenářem. V roce 1949 byl zatčen a obviněn z účasti v ilegální protistátní skupině. Podle obžaloby měl připravovat útěk do zahraničí, disponovat zbraněmi a připravovat sabotážní a teroristické akce. V srpnu 1949 byl odsouzen za velezradu k osmi letům, peněžitému trestu a konfiskaci majetku. Z nelidských podmínek tábora Rovnost se společně s několika spoluvězni pokusil v srpnu 1950 vymanit útěkem. Části z nich se podařilo z tábora uprchnout, ale po vytrvalém pronásledování byli dopadeni a samotný Josef Týfa, stejně jako další z uprchlíků, byl zastřelen.
Jiřina Zábranová
Po maturitě učila na řadě obecných a měšťanských škol, pracovala ve Sdružení učitelek a v Praze se seznámila s řadou vedoucích představitelek ženského hnutí, mj.
s Miladou Horákovou. Po válce byla zvolena do ÚVV Československé strany národně socialistické a za stranu ji delegovali i do Zemského národního výboru. Po únoru 1948 nemohla vyučovat a v listopadu 1949 ji spolu s dalšími předními národními socialisty zatkli, tvrdě vyslýchali a pak v červenci 1950 za velezradu a špionáž k osmnácti letům vězení a konfiskaci veškerého majetku. Na svobodu byla propuštěna na amnestii v roce 1960.
