Skončí paleontologové-revolucionáři na smetišti akademických dějin nebo čelných místech vědeckého panteonu?
Prozatím je jisté, že Mary Schweitzerová a její kolegové zahýbali „zkostnatělou“ paleontologií. Tato bioložka z North Carolina State University stojí v popředí tvrdého sporu o měkké tkáně ve fosilních pozůstatcích.
Příběh začal v roce 2005, kdy Schweitzerová objevila v 68 milionu let staré fosilii jedince druhu Tyrannosaurus rex nalezeného v Montaně útvary, které interpretovala -k nevíře kolegů - jako pozůstatky cév. Dokonce v nich prý byly patrné zbytky červených krvinek. Většina paleontologů přijímala tyto výsledky skepticky.
Ale Schweitzerová dál přicházela s rouhačskými myšlenkami. V roce 2007 oznámila, že v nitru 70 milionů let staré kosti stejného tyranosaura narazila na vrstvičku houbovitě uspořádané tkáně. Podobná vzniká v nitru kostí samic ptáků, které se chystají snášet vejce.
Ještě větším šokem pro odborníky byly výsledky analýzy hmoty, která zůstala po odleptání minerálů z fosilizované kosti. V té se našly krátké úlomky molekul kolagenu. Tato bílkovina tvoří základní nosnou konstrukci, na niž se v těle živočichů zavěšují buňky, a skýtá oporu i buňkám kostí.
Dalším logickým krokem bylo začít zkoumat nově izolovanou bílkovinu, například z hlediska taxonomického. Kolagen se zachoval jen zlomkovitě, přesto by mohl posloužit k vyjasnění příbuzenských vztahů mezi dinosaury a současnými zvířaty. Porovnání struktury bílkovin totiž může do jisté míry nahradit analýzu DNA, která je natolik složitou sloučeninou, že v její zachování zatím (alespoň nahlas) nedoufají ani největší optimisté.
Srovnání nalezeného kolagenu se vzorky stejné bílkoviny, které mělo určit stupeň příbuznosti, si vzal na starost John Asara z Beth Israel Deaconess Medical Center v Bostonu, dlouholetý kolega Schweitzerové. Výsledky zveřejněné v časopise Science nepřinášejí ve své většině žádná velká překvapení, což pro zastánce „měkkého“ tábora představuje dobrou zprávu a přesně ten výsledek, který potřebovali. Konkrétně se ukázalo, že kolagen z fosilizovaných kostí se nejvíce podobá stejným bílkovinám současného kura a pštrosa. To odpovídá výsledkům analýz anatomických podobností u kosterních nálezů.
Kromě T. rexe tým Johna Asary přibral do studie ještě rozbor bílkoviny nalezené v půl milionu let starých pozůstatcích mastodonta. V tomto případě výsledky opět nepříliš překvapivé: nejbližším příbuzným tohoto vyhynulého zvířete mezi současnými tvory je slon.
I přes obecně dobré výsledky se ovšem jedna chyba vloudila. Podle výsledků by měl být jeden z kontrolních organismů, druh ještěra anolise, bližší příbuzný savců než krokodýlů či dinosaurů. Podle Asary jsou takové chyby možné, protože tým pracuje se špatně zachovalými a silně narušenými sekvencemi bílkoviny.
Oponenti ovšem tuto chybu vidí jinak. „Tato studie nepřinesla nic nového,“ řekl časopisu NewScientist paleontolog Mark Norrell, který pochybuje o užitečnosti biomolekulárního přístupu. „Že je mastodont příbuzný se slonem - vždyť to přece ví každé pětileté dítě.“ I jiní odborníci namítají, že analýza morfologie kosterních pozůstatků přináší přesnější výsledky.
Ale Schweitzerová se nevzdává a slibuje další překvapení: „Ještě jsme s tím dinosaurem neskončili.“
***
Revoluční metoda zkoumání fosilií zahýbala „zkostnatělou“ paleontologií
Měkké tkáně dochované ve fosíliích tyranosaura jsou staré miliony let. I když jsou tyto nálezy organických látek pořádně pocuchané, jde vlastně o skutečný zázrak.
Vyvolávání bílkovin Genetické analýzy se dnes hojně používají pro zařazování jednotlivých druhů živočichů do kategorií. Ovšem jen u současných nebo jen nedávno žijících druhů. Využití analýzy u starších druhů je velmi problematické, protože materiály jako DNA nebo (méně složité) bílkoviny se obvykle velmi rychle rozpadají. Paleontologové-revolucionáři se pokoušejí „vyvolat“ z minulosti molekulární obraz mastodontů, a dokonce i dinosaurů. První výsledky ovšem nedosahují přesnosti stávajících metod srovnávací anatomie.
