Islandští vědci zjistili, že rodiče, kteří mají společné prapradědečky, plodí více dětí a mají více vnoučat.
Incest patří ve většině světových kultur k závažným prohřeškům. Mnohé země nepovolují ani sňatky mezi bratranci. Důvod je zřejmý. Děti počaté rodiči, kteří jsou pokrevně spříznění, čelí podstatně většímu riziku dědičných chorob. Pokud nesl dědeček ve své dědičné informaci poškozený gen, mohli jej od něho zdědit děti a vnuci. Při sňatku bratrance se sestřenicí se můžou poškozené geny každého z rodičů sejít v dědičné informaci dítěte.
V tom případě hrozí potomkovi dědičná choroba, například hemofilie nebo cystická fibróza. Hromadění poškozených genů v dědičné informaci potomků blízce příbuzných rodičů je základem toho, čemu se lidově říká „degenerace“. Ta postihovala vladařské rody stejně jako přešlechtěná domácí zvířata.
Vědci ze soukromé společnosti deCODE Genetics vedení Karim Stefanssonem prozkoumali islandské matriky a vyhledali v nich údaje o více než 160 tisících manželských párů, které se narodily v rozmezí let 1800 až 1965. Určili míru jejich vzájemné příbuznosti a sledovali, kolik měly dětí a vnoučat.
V případě bratranců a sestřenic se potvrdil obecně přijímaný názor, že sňatky mezi blízce příbuznými plodnosti nesvědčí. Bratranci měli se sestřenicemi méně dětí a ty dříve umíraly. Proto se blízce příbuzní manželé dočkali i méně vnoučat. Platilo to i pro rodiče, kteří měli společného pradědečka.
V případě rodičů, kteří měli ve svých rodokmenech společného prapradědečka, už se zdálo vše v pořádku. V generaci narozené mezi roky 1800 a 1824 přivedli takto příbuzní rodiče na svět v průměru 4,04 dítěte a 9,17 vnoučete. Stefansson očekával, že s klesající příbuzností rodičů bude plodnost dále narůstat nebo se aspoň udržovat na vysoké úrovni.
„Zjistili jsem však něco, co jsme v žádném případě nečekali,“ přiznává Kari Stefansson v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature. Plodnost vzdáleně příbuzných rodičů je nižší než plodnost rodičů se společným prapradědečkem. V generaci narozené v rozmezí let 1800 a 1824 přivedly ženy s velmi vzdáleně příbuznými partnery na svět v průměru jen 3,34 dítěte a dočkaly se v průměru 7,31 vnoučete.
Trend nižší plodnosti u vzdáleně příbuzných rodičů je patrný po celé 19. a 20. století. Prosazoval se v dobách, kdy byl Island zemí chudých rolníků a rybářů, a je patrný i dnes, kdy se obyvatelé tohoto ostrova těší z jedné nejvyšších životních úrovní na světě. Překvapivé výsledky Stefanssonova týmu zveřejnil vědecký týdeník Science.
Kari Stefansson je přesvědčený, že jev má biologové příčiny. Velká genetická odlišnost nepříbuzných rodičů může mít na plodnost nepříznivý vliv. Dítě dědí po otci vlohy, jejichž příčinou se jeho organismus výrazně liší od matky. To vyvolává problémy během vývoje plodu.
Stefansson je přesvědčen, že „promíšení“ nepříbuzných lidí ve velkých městských aglomeracích může přispívat k současnému poklesu plodnosti v ekonomicky rozvinutých zemích. Ten je patrný i na Islandu.
***
Požehnaná rodinná pouta Pro široce rozšíření tabu sňatků blízkých příbuzných má věda velmi dobré vysvětlení: u příbuzných se zvyšuje pravděpodobnost genetických poruch, protože vadné geny se u nich spíše objeví ve více kopiích. Ale svazky vzdálených příbuzných nejsou z biologického hlediska jenom nevýhodné. Statistická studie provedená na islandských rodinách ukázala, že spojení (vzdálených) bratranců a sestřenic bývá „požehnanější“ než jiná manželství, protože takové páry po sobě zanechávají více dětí. Nejsou tabu nakonec jen forma nekalého omezování volného biologického soutěžení?
