* LN Kde se vlastně vzal nápad poslat písničkáře po sklepích českého venkova a měst?
Písničkařina je česká tradice nejen z doby totality, ale i dřívější -každý přece zná Karla Hašlera. Přijede jeden člověk a říká svůj příběh. Jedno, jestli v hospodě nebo na nějakém soukromém večírku, písničkáři jsou něco jako poslové nebo buditelé, levní a rychlí, schopní se dostat i do těch posledních vesniček a nejzapadlejších míst. Taková první kultura, která tam může přijet.
* LN Jak jste začal hudební sklepy organizovat?
Bylo mi trapné nabízet sám sebe, ale zároveň jsem neměl manažera. Ze mě by se každý manažer zbláznil, protože dělám do všeho a mám toho hodně. V hudebních sklepech jsem tedy jako živých štítů využil osmi jiných písničkářů a nabídl pořadatelům, že by za nimi během osmi měsíců jednou za měsíc písničkář přijel. Vlastně to šlo opačnou cestou, než je zvykem: normálně manažeři něco nabízejí klubům, zatímco já jsem se soustředil na kluby, ve kterých se mi hezky hrálo, a těm jsem nabídl, že jim písničkáře domluvím.
* LN Stal jste se tedy písničkářským velkododavatelem...
Protože se během roku v klubech stejně opakují stejná jména a pořadatelé pořád musejí dělat to samé - volat, smlouvat... Udělám to za vás! Zeptal jsem se, kteří písničkáři by do toho šli, a zjistil jsem, že všichni, jako já, v lednu koukají v noci do stropu a říkají si, čím se asi v novém roce budou živit. K dobru jsem měl seznam soukromých hospod, které se mi velmi líbí a písničkářům se tam dobře hraje. Většinou je tam někde vzadu sál, který se jednou za čas otevře lidem. Pijí pivo a přitom poslouchají, což je vlastně nejhezčí prostředí.
* LN Kterými „posly“ jste začal hospody obesílat?
Před těmi pěti šesti lety to byli ti, které jsem sám začal jako první vnímat jako divák, někdy ve svých patnácti šestnácti letech. To byli písničkáři kolem sdružení Šafrán. Hutka, Třešňák, Karásek, Dáša Voňková, Merta. Ty jsem si vzal jako první a bylo jich osm. Nejstarší písničkářství bylo tím základem. Druhé kolo pak byli písničkáři kolem divadla, ať už to byl Burian, Dědeček, Paleček s Janíkem nebo vlastně i Radůza. Jako třetí jsem vzal písničkáře, kteří jsou takoví básníci ticha - manžele Havlovy, Oldřicha Janotu, Vladimíra Václavka. Díky meditativním písničkářům se také často ozývají čajovny. Naposledy jsem pak přidal třeba i písničkáře trochu drsnějšího ražení, jako je Záviš, a v příštím roce přidám ty, kteří hrají už pár let, ale zatím nejsou tak známí, jako je Martina Trchová, Sylva Krobová, Petr Baťa, Petr Linhart nebo i třeba Pepíček Čečil, Hrabalův oblíbený harmonikář.
* LN Který z mladých písničkářů vám přijde natolik zajímavý, že „utáhne“ pozornost celé hospody?
Mám rád třeba Janu Vébrovou, která si vedle Radůzy jako zpívající harmonikářka vyšlapala svoji vlastní cestu. Je příjemné, když se někomu z písničkářů povede něco takového jako Radůze, poněvadž to pak znamená víc možností pro všechny ostatní. Když se o někom z nich začne psát, chodí víc lidí. Úspěch jednoho je úspěchem všech. Lidi si říkají, že na nich asi může něco být.
* LN Neříkají vám pořadatelé, že chtějí hlavně písničkáře, na které chodí hodně lidí?
Samo se to profiluje. Z obchodního hlediska jsem se chtěl zaměřit na živnostníky, a ne na kulturáky -hostinští zůstávají, ale úředníky mohou vyměnit. Jedna úžasná hospoda je takhle kousek od Broumova, téměř na polských hranicích. Na koncerty tam lidi jezdí z celého okolí a hospodský se nakonec stal místním starostou.
* LN Takže písničkáři hýbou i komunální politikou?
Docela jo, protože v tom případě musí narvaná hospoda se starostou alespoň sympatizovat.
* LN Písničkáře si, předpokládám, nezvou jen hospody....
Pak jsou některé státní instituce, třeba divadla, která po mně chtějí nová písničkářská jména, protože jim nevadí, když na koncertu moc nevydělají. Jsou tam pokrokoví ředitelé, jako třeba v divadle v Lounech, tam se nebojí pozvat někoho málem z ulice. Udělají ve foyer malý prostor, postarají se o propagaci a lidi rádi přijdou.
* LN Dá se nějak říct, co se v dnešním písničkářství ve srovnání s minulostí děje?
Dnešní písničkáři jsou jiní, protože se narodili v jiné době, žijí jinou hudbou než my, kteří jsme házeli hračky pod ruské tanky. Hájí svoji jinakost proti masovosti, v níž byli vychováváni.
* LN Co vás na celé té věci nejvíc baví?
Že už vydržela šest let a nikdo z písničkářů ještě neutekl. Zadruhé mám pocit, že písničkáři vozí s sebou zpátky také informace o regionech, kde hrají. Že je tam nějaký zastydlý svět, na který z města hledíme spatra a on je proti městu strašně znevýhodněný. Dodnes tam leckde panují podivní úředníci. Taky poznáte, jaké to místo je, podle toho, kteří písničkáři jsou tam nejvíc žádaní. Jestli jsou to baviči nebo rebelové, prostě vám to dává pěkný přehled o tom, co se v republice děje. I o nových kapelách, které se objevují. Jestli si mi povede otevřít jednou týdně scénu na Baráčnické rychtě v Praze, chtěl bych tam do budoucna zvát mimopražské kapely, pro které není úplně snadné zahrát si v nějakém pražském klubu.
* LN Slovo písničkář se nedávno objevilo v tisku píšícím o Hutkově pamfletu na Nohavicu. Jak jste tu věc vnímal vy?
Ti dva se spolu znají a potřebují si vyčistit stůl, to mi přijde v pořádku. To je jejich věc, ať si ji vyřeší. Podle mě revoluce neskončila v roce ’89. Teprve teď se po osmnácti letech začínáme dotýkat kořínku věci, toho nervu. Nechali jsme svazákům, estébákům a mafiánům osmnáct let života na náš úkor, ať si kradou. Pořád je tu o čem zpívat, co odhalovat, od toho tu písnička je. Tím, že se písničkář postaví na dvě hodiny před lidi, je zároveň povídkářem, glosátorem.
* LN Bavíme se o písničkářích -máte vy sám nějakého oblíbence, jehož písničky se vás dotýkají?
Od začátku dodnes určitě básníka Oldřicha Janotu. Když si sednete a posloucháte, tak vás odnese do jiných světů.
* LN Což se může stát každému, kdo na písničkáře přijde do jedné z vámi obeslaných hospod...
Takových probuzených a osvícených hospod na venkově, kde se něco takového dá zažít, by mělo být daleko víc. Vzdálenost venkova vůči městu není nic dobrého, venkov zůstal někde v sedmdesátých letech a úplně se na něj kašle. Písničkáři by měli být jako mravenci před deštěm, co se dostanou i do těch nejodlehlejších koutů.
* LN Nejspíš tam už ale ve výčepu poběží zapnutá televize....
Ta je snad největší nepřítel tohoto národa. Poslední dobou už v programu nenajdete snad vůbec nic. Ve výčepu ji sice mají kvůli fotbalu, ale už si na ni zvykli tak, že běží bez přestání. A to už si lidi moc nepokecají.
* LN Plány spřádáte v nemocnici vleže - co vám vlastně je?
Překonávám zánět míchy. A tak mám už pět neděl dost času si tady špekulovat a básnit: Čtu si tao, možná studuji ho/ možná si sním... Mé nohy nebolí, možná šly napřed/ možná tělo není mý/ možná k sobě přicházím trochu z jiné strany... A tak mě ani nerozhodilo, když se mě uklízečka bezelstně zeptala: Čím se vlastně živíte? Zpívám. Ona na to: Hm, to máte štěstí, to můžete i na vozíčku. A oba jsme se tomu zasmáli.
***
Koubkovi mravenci aneb Písničkáři na cestách
V hudebních sklepech účinkuje generace folkového sdružení Šafrán ze 70. let (Hutka, Merta, Voňková, Třešňák), solitéři jako Oldřich Janota či Karel Diepold, zpívající reverend Karásek, excentrický bluesman Jiří Konvrzek nebo sprosťák Záviš. Kromě mužů a žen s kytarou, případně tahací harmonikou, vyjíždí do sklepů i bubeník Pavel Fajt, výtvarník Petr Nikl, fyzický básník Petr Váša, rockoví zpěváci Blanka Šrůmová a Oskar Petr. Mezi novými jmény je na seznamu desítek jednotlivců, dvojic i kapel například Caine, jinak bubeník punkové Znouzectnosti, pod jménem Cirkus Ponorka se skrývá špičkový kytarista a zpěvák Jan Ponocný. K méně známým a kvalitním položkám Koubkova seznamu lze dále připočítat také Petra Linharta ze skupiny Majerovy brzdové tabulky či Jakuba Nohu.
Kam za nimi? Do kaple, hospody i klubu
České Budějovice - Klub Velbloud, Jindřichův Hradec - DaDa klub Kasper, Milevsko - Spolek pro rozvoj kultury, Tábor - Hausův mlýn, Český Těšín - Pizzerie Verdi, Kyjov -MKS Kyjov, Praha - Nová Síň, Litoměřice - Hospoda u letního kina, Karlovy Vary -Music club café Rotes Berlin, Plzeň - Divadélko JoNáš, Liberec - Experimentální studio, Písek - RW CAFE, Vrchlabí - KD Střelnice, Nová Paka - Novopacké sklepy, Pardubice - Doli klub, Louny - Vrchlického divadlo, Náměšť nad Oslavou - kaple sv. Anny ve Špitálku, Varnsdorf - kult. dům Rozkrok, Příbor, Šonov u Broumova - Hostinec u Pitašů, Havlíčkův Brod, Plzeň, Zlín - Hospůdka U Kovárny, Jihlava - klub Falešná Morálka.
Podle mě revoluce neskončila v roce ’89. Teprve teď se po osmnácti letech začínáme dotýkat kořínku věci, toho nervu. Nechali jsme svazákům, estébákům a mafiánům osmnáct let života na náš úkor.
