Upozornil mě jeden kamarád na případ nedávno zadrženého Ernesta Vardanjana, třicetiletého Arména žijícího v Tiraspolu v Podněstří. Podívala jsem se tedy na internetu na pořad podněsterské státní televize, v němž se pan Vardanjan obšírně přiznává ke spolupráci s moldavskou Informační a bezpečnostní službou, popisuje, jak ho její spolupracovník pod nepřímými pohrůžkami zverboval, a mluví o tom, že podával informace o situaci v Podněstří. Je to otřesná podívaná – Vardanjan je vystudovaný politolog a nezávislý novinář, který se chystal nastoupit do práce v kancelářích OSN v New Yorku. Že by spolupracoval s moldavskou tajnou službou, je krajně nepravděpodobné: ostatně celý pořad až moc nápadně připomínal pořady Československé televize, v nichž se na začátku normalizace různí lidé „dobrovolně“ odříkali svých dřívějších postojů. Odporné.
Ještě otřesnější než Vardanjanovo vystoupení však bylo vystoupení podněsterského ministra Státní bezpečnosti (ano, ano, MGB se rusky jmenuje, jako kdysi v SSSR) Anťufejeva. Aspoň pro mne, poněvadž jsem toho člověka viděla před lety naživo, nejen v televizním přenosu.
V roce 2004 jsme byli v Tiraspolu, což je hlavní město Podněstří, jemuž se rusky říká Pridněstrovije, na tiskovce právě tohoto ministra. Prezident ani ministři se v Podněstří zřejmě nemění, vládne tam komunistické bezčasí. Už příjezd do hlavního města separatistické republiky, kterou neuznává žádný stát na světě kromě separatistů v Abcházii, Jižní Osetii a v Náhorním Karabachu, byl tehdy dosti skličující.
Byl večer a město bylo naprosto vylidněné, na ulicích ani noha, jen symboly a hesla, podobná jak vejce vejci těm, která si pamatujeme z dob rozkvětu komunismu. A všechno v ruštině: Podněstří se od Moldavska liší mimo jiné tím, že se v něm moldavština píše azbukou a nikoli latinkou.
Anťufejev vypadá... no, vypadá jako ministr Státní bezpečnosti z komunistických dob. Když mluvil (z videa) o „hlavním nepříteli“, jímž je pro Podněstří podle jeho názoru Moldavsko, od kterého se Podněstří na začátku devadesátých let odtrhlo, mluvil slovy, která si starší z nás dobře pamatují z dávno minulé doby.
Pořad podněsterské televize se vysílal před pár dny, 11. května, shodou okolností v den Vardanjanových narozenin. A nešťastný vězeň v něm vykládal, jaké politické boje a „bordel“ panují v moldavské tajné službě. Bylo to jako déja vu – jen s tím, že takřka doslovně totéž jsme slyšeli na tiskovce v roce 2004 od ministra Státní bezpečnosti Anťufejeva. Kdybych nevěděla nic víc, úplně by mi to stačilo k přesvědčení, že celé Vardanjanovo vystoupení zrežírovala podněsterská Státní bezpečnost, že je to propagandistický trik. A k tomu tam ještě jakýsi kágébák vykládal, jak je pro občany Podněstří nebezpečné jezdit na druhý břeh do Moldavska: hned na hranicích totiž číhají agenti moldavské Informační a bezpečnostní služby, kteří cestující zastrašují, nutí ke spolupráci a lákají z nich podpis. Skanzen komunismu, celé to Podněstří. Nebozí občané. Nebohý Ernest Vardanjan.
