130 let

Příliš barvotisková ilustrace historie Ruska

Česko

Metropolitní opera odvysílala do kin celého světa svou novou inscenaci Borise Godunova Modesta Petroviče Musorgského. V opeře se střídají komorní psychologické scény s monumentálními davovými - a právě napětí mezi těmito „úhly pohledu“ dává Musorgského fresce dynamiku a napětí. Těžko posoudit, nakolik tyto dvě roviny vnímali diváci v MET; zkušený nestor přenosů Brian Large tentokrát nedal těm v kinech příležitost zahlédnout celek se sborem posíleným na 120 zpěváků. Z pohledu diváka v kině byly na oproštěné scéně podstatné dvě rekvizity: trůn na vyvýšeném piedestalu a Pimenova/Puškinova kronika o velikosti člověka, která leží rozevřená v popředí. Tu ji zadumaně čte car, tu se k ní upíná Griška se svými sny Lžidimitrije, tu po ní šlapou bojaři, tu přebíhá polská šlechta, ulehne do ní Jurodivý žebrák a popsanou stránkou se přikryje tak, že přes ni šmátrá jen jeho špinavá ruka, až v závěru přebíhající „lid“ potrhá listy na cáry. Rychlá výměna režiséra Tento režijní nápad nebyl špatný, ale na významově hutnou fresku nevystačil. Premiéře v MET předcházel konflikt německého režiséra Petera Steina s americkými imigračními úředníky; v červenci práci ukončil a byl narychlo nahrazen Američanem Stephenem Wadsworthem.

Co se už nepodařilo režii, „zachraňovalo“ hudební nastudování. Ruský dirigent Valerij Gergijev Musorgského drama postihl především v jeho velkoleposti. Německý basista René Pape v roli Godunova vyjádřil spíše „evropskou“ člověčí úzkost vladaře, než „rusky“ hřímající carskou mohutnost. Silného protihráče měl v typově přesném Andreji Popovovi světlého tenoru v malé, ale důležité roli Jurodivého. Další sólové výkony dodržely standard MET, ale herecky o hlubších pohnutkách jednotlivých postav nevypovídaly.

O autorovi| HELENA HAVLÍKOVÁ, Autorka je operní kritička

Autor:
  • Vybrali jsme pro Vás