VExperimentu jde o to, že Kníže a dvorní dáma Hermiana se přou, zda nevěru způsobují muži, či ženy. Mají možnost tuto při rozhodnout tím, že se jako diváci zúčastní zvláštního pokusu s dvěma dívkami a dvěma mladíky, kteří vyrůstali v naprosté izolaci od světa a jako zcela nepoučení a nezkušení dospělí se s ním -a také s druhým pohlavím - dostanou do prvého kontaktu.
Do kasárensky strohého, chladného prostoru působícího jako jeskyně, který je arénou pro toto první vystoupení, vstupují před nimi inscenátoři onoho pokusu. Navíc obrazovky rozmístěné nad arénou i velká promítací plocha v pozadí scény dovolují těmto dvěma divákům nahlédnout do zákulisí a proniknout kdykoliv do nejdůvěrnějších skrytých chvilek účinkujících. Vinscenaci režisérky Hany Burešové se začíná jemně až něžně, s půvabnou dojemností a úsměvností naivity, když si ti čtyři nevinní a jaksi neutrální tvorové uvědomují sebe sama jako lidské bytosti.
Marivaux nezapře, že patří do první poloviny 18. století, v níž se břitce kritický, duchaplný esprit raného francouzského osvícenství prolínal s galantností rokoka s jeho uhlazenou společenskou zdvořilostí a dvorností k ženám, která dokázala rafinovaně a rozkošnicky budovat a oceňovat milostná dobrodružství. Rozvíjí v nejrůznějších polohách zákruty vztahů mezi těmi čtyřmi herci a stupňuje jejich komplikovaností účinnost divadelní naléhavosti erotických svárů a srážek, do nichž postupně krystalizuje chování a jednání postav.
Inscenace rozehrává tuto rovinu důrazně, posouvá situace a postavy k expresivitě, která se blíží až ke grotesce. Zvláště pak Helena Dvořáková a Klára Otlová (Eglé a Adina) s gustem předvádějí nejrůznější ženské vlastnosti, jako jsou třeba dohady o tom, která je krásnější; vedle této razantní polohy ženství jsou Miroslav König a hostující Marek Němec ve svém mužství neprůrazní, utlačení, místy až bezradně tápající. Na této bázi se realizují nápaditě, temperamentně a s výraznou komediální přitažlivostí všechny situace, v nichž se více a více zaplétají vzájemné vztahy sledované čtveřice.
V textu Hermiana v tomto okamžiku přeruší děj, vyjádří opovržení vůči ženským postavám a kníže je přikáže odstranit; některé interpretace je dokonce utopí. Experiment se nepodařil, člověk selhal. Inscenační úprava Hany Burešové a Štěpána Otčenáška tento zmatek vyřeší tím, že celé představení je prohlášeno za „reality-show“, kterého se účastní jak diváci, tak i hlavní postavy. Vstup do současného medializovaného světa, v němž jsou lidé vystaveni bezostyšnému a ponižujícímu pozorování, svým duchem jistě odpovídá skepsi textu. Ostatně: to předvádění pokusných lidských morčat, jež tvoří jádro situace hry, principu „reality show“ odpovídá.
Problém je však v tom, že ta výrazná komediálnost, jíž se výrazně vyznačuje podoba inscenace, potlačuje tu rovinu textu, která míří ke zkoumání a poznávaní člověka; toho smyslu, který se skrze tuto sféru nabízí. Je to poloha, které s patřičnou bravurní dávkou úsměvnosti a pochopení předvádí strasti i slasti soužití dvou odlišných pohlaví. Inscenace se převážně pohybuje v polohách kultivované invenční zábavy; v níž je všechno na svém místě a precizně funguje tak, jak má.
Pro diváka, který nezná příběh hry, je tu ještě navíc překvapivost nejrůznějších proměn a zajímavá otázka, jak to dopadne. Ale pro tuto převládající polohu kvalitně provedené divadelní zábavy je onen skok do medializovaného dneška s jeho degradovaným lidstvím příliš přímočarý. Nevyrůstá ústrojně z celku struktury, byť se o to snaží. Ale marná sláva: toto závažné téma je na konec přidáno zvenku, vynořuje se jako proklamativní přídavek, jenž vlastně problematiku, kterou nastoluje, zjednodušuje.
HODNOCENÍ LN ***** Marivaux: Experiment
Překlad: Karel Kraus a Otomar Krejča ml.
Režie: Hana Burešová Scéna: David Marek Kostýmy: Hana Fischerová Hudební spolupráce: Jan Vondráček Divadlo v Dlouhé, premiéra 19. 3. 2008
