Už dvaadvacet let vycházejí ve Spojených státech satiricko-mystifikační noviny The Onion (Cibule), které vydávají zprávy jako Experti na terorismus varují: příští 11. září může připadnout na úplně jiné datum nebo Jihoafrická vuvuzelová filharmonie se zlobí, že během jejích koncertů dochází k fotbalovým zápasům.
The Onion má zároveň na internetu vlastní „zpravodajský televizní kanál“, na němž byla před časem odvysílaná reportáž o tom, jak se Dánsko chystá podpořit turistický ruch pomocí drásavých a skličujících reklamních spotů, které natočil milovaný národní režisér Lars von Trier. Kampaň mu byla údajně svěřena pro jeho „schopnost pracovat s tak typicky dánskými tématy, jako je znásilnění, incest a vrozeně zlá podstata lidské společnosti“.
A tak na krásy dánské přírody láká von Trier klipem, v němž malý chlapeček vesele pobíhá po prosluněném lese, pak ho chytí do náruče jeho plačící maminka, která ho vzápětí zastřelí. Jiný spot má za úkol vykreslit tuto malou evropskou zemi jako ideální místo pro tragický milostný románek – nahý stařec se za zuřivého štěkotu psů plazí blátem a olizuje vojenské boty svého trýznitele, nad hlavou mu září titulek Zamilujte se v Dánsku.
Sladkou tečku za tímhle bizarním vtipem učinil norský regionální deník Adresseavisen a významné italské noviny Corriere della Sera, které nepochopily, že jde o mystifikaci, a o pozoruhodné reklamní kampani dánského úřadu pro turismus se vší vážností informovaly své čtenáře.
Divize rozkoše
Jenže vyčítejte jim, že naletěly, když se hranice mezi něčím, co je myšleno vážně, a absurdním vtipem tak rychle stírají: stačí se podívat na poslední znělky a reklamní předěly TV Prima.
Léto je na této stanici zcela ve znamení skladby Love Will Tear Us Apart od britské kapely Joy Division. Kdyby vám náhodou jméno této hudební skupiny nic neříkalo, zde je stručná charakteristika: Joy Division – pojmenovaní podle „divizí rozkoše“ v německých koncentračních táborech, kde byly mladé vězeňkyně nucené k prostituci – se dali dohromady v roce 1977 a rozpadli se za pouhé tři roky, protože se jim jejich čtyřiadvacetiletý zpěvák oběsil na prádelní šňůře. Tvorba téhle kapely patří suverénně k tomu nejdepresivnějšímu v dějinách populární hudby. Podle renomovaných kritiků ze serveru Allmusic charakterizují Joy Division především „znepokojivé melodie, které jsou ještě zdůrazněné osamělými, zmučenými texty zpěváka kapely Iana Curtise“. Curtis trpěl epilepsií a hlubokými depresemi, dále vedlejšími účinky léků, které na epilepsii i na deprese dostával, a také vedlejšími účinky alkoholu, který si ordinoval v intenzivních dávkách sám. To vše se snažil vyjádřit ve svých textech.
Konkrétně skladba Love Will Tear Us Apart (Láska nás od sebe odtrhne), jejíž motiv tvoří reklamní předěl na TV Prima, popisuje pocity člověka, který bezmocně sleduje rozklad vztahu s milovanou osobou a po nocích svou milou poslouchá, jak pláče ze spaní. Curtis napsal text v době, kdy se mu hroutilo manželství. Krátce poté dobrovolně odešel ze světa.
Óda na mleté maso
TV Prima natočila k úryvkům skladby několik snivých klipů: Děvčátko s papírovým větrníkem v ruce odplouvá kamsi na pramičce s pánem, který vesluje. Holčička dovádí s maminkou u vody. Lidé polehávají v trávě. Ve všech spotech se objevuje bezstarostně roztočený papírový větrník...
Člověka bezděky napadne, že těmi papírovými větrníky se nám TV Prima snaží naznačit marnost a nesmyslnost lidského bytí, které se taky takhle točí, zbytečně a beze smyslu, a to bledé děvčátko na loďce jistě nepřeplouvá jen tak ledajakou řeku a neveze ho úplně obyčejný převozník. A zatímco si jiná holčička hraje s maminkou u vody, tatínek si doma pěkně visí na prádelní šňůře.
Ale člověk si zvyká. Když koncem šedesátých let končila komedie Ecce Homo Homolka tancem rodiny Homolkových na Beethovenovu Ódu na radost, bralo se to jako jasná ironie. Dnes je Óda na radost naprosto vážně použitá v mnoha reklamách, jedna z těch slavnějších – najdete ji na YouTube – je na omáčku k mletému masu. Což k téhle skladbě, kterou Beethoven se Schillerem zamýšleli původně jako oslavu konce jedné krvavé války, určitě sedí, jen člověk nesmí být puntičkář.
A to Óda na radost dopadla ještě líp než Mozartova Symfonie č. 40 G moll, vypjatě tragická, vášnivá a bolestná skladba, která se uplatnila v reklamách na myčku nádobí.
Takže není divu, že někomu na TV Prima připadá Joy Division jako bezva letní muzika a italskému nebo norskému novináři nepřišlo nic divného na reklamách od Larse von Triera.
A nic na tom nemění fakt, že TV Prima nepoužila originál, ale verzi, kterou před pár lety nahrála francouzská skupina Nouvelle Vague v lehkém stylu bossa novy, v níž temný hlas Iana Curtise nahradil křehounký vokál zpěvačky. Zní to stejně morbidně roztomile, jako kdyby Linda Rybová předčítala básně J. H. Krchovského.
***
Tatínek si zatím doma pěkně visí na prádelní šňůře.
O autorovi| Ondřej Formánek, Autor je spolupracovník Pátku.
