Když jsem před čtrnácti lety opouštěl Jeruzalém, bylo Ayale osmnáct let. Chodila do tehdy oblíbeného baru Madhatter, nosila červené vlasy a uniformu izraelské armády.
A to byla má poslední vzpomínka. Za určitých okolností už bychom se zřejmě nikdy neviděli. Nebýt Facebooku. Před pár týdny jsme se našli právě přes facebookovou stránku tehdejšího majitele kultovního jeruzalémského baru. S údivem jsme zjistili, že oba pracujeme v novinách. Další konverzace se už týkala ilustrací, které Ayala tvoří pro prestižní izraelský deník Haaretz a jeho časopisy.
A odtud už cesta vedla přímo k transstředomořské spolupráci. A tak se můžete podívat, jaký styl ilustrací budete od Ayaly Tal vídat v magazínu Pátek.
* Vzpomínáš si, co jsi namalovala jako první věc? Jablko?
Vlastně to byla myší díra, ve které bydlela celá myší rodina. Bylo to v mateřské školce, kde jsem trpěla fixací na myši. Především kvůli Popelce a všem jejím kamarádům.
* Aha. V české verzi Popelka o myš ani nezavadí.
No vidíš, ale v té německé, ze které mi předčítala babička, tam jsou. A jaká zvířata jsou v české variantě?
* Místo myší holubi.
A já si myslela, že evropské mýty a legendy jsou unifikované. Alespoň dýně zůstane nakonec dýně, ne?
* Musím tě zklamat, nezůstane. Řekni mi, kde jsi brala původní inspiraci ke svým ilustracím – Dalí, Bosch?
Vlastně ani jeden, anebo možná od každého trochu. Všechen svět jsem chápala přes ilustrace v knihách své německé babičky. Byla jsem izraelská holka žijící na horkém Blízkém východě, která neustále kreslila sníh a Vánoce. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem pochopila, že v poušti, která je kolem, nebude sníh tak běžným jevem.
* Čech se musí zeptat, co znamená tvoje jméno. V hebrejštině přece všechno něco znamená...
Jméno Ayala znamená srnu, matku Bambiho, prostě manželku jelena. Stejně mi vrtá hlavou, jak může ta Popelka fungovat bez dýně...
* Nenapadlo tě někdy, že bys žila v babiččině rodné vlasti? Tam je sněhu dost a knížky jsou v němčině všechny...
Napadlo, sice ne v Německu, ale v Holandsku. Mám totiž holandský pas. Po armádě jsem tam zkoušela žít, ale bylo tam na mě moc zima.
* Díky naší globální spolupráci budeš ilustrovat české texty. Co tě napadá o Česku, které klišé funguje?
Myslím, že když na tebe ilustrace „mluví“, překračuje to hranice států, jako holubi anebo myši, pokud máš solidní myšlenku na metaforu, bude pochopena. A k tomu klišé... Kundera, dobré pivo a krásné ženy.
