PRAHA Desetiměsíční slečny Nikola a Veronika se zřejmě dostanou do lékařských učebnic.
Dětští psychologové totiž budou s napětím očekávat, zda na nich jejich návrat k biologickým rodičům zanechá následky. V tuto chvíli se nedokážou shodnout. „Vzhledem k tomu, že je to unikátní případ, je možné, že výsledky jejich pozorování, které určitě nastane, se dostanou do nějakých odborných materiálů,“ řekl LN dětská psycholožka Marie Vignetiová, která v oboru působí víc jak třicet let.
Domnívá se však, že by výměna rodičů v deseti měsících na dětech žádné následky zanechat neměla. „Dítě především vnímá, jak je s ním zacházeno, a vzhledem k tomu, že tady bylo všechno v pořádku na obou stranách, neměl by to být pro děti problém,“ míní Vignetiová. Připouští, že prvních několik dní může být komplikovaných, ale nakonec převáží „genetická blízkost“ rodičů ke svým pravým dcerám. „Příbuzní se snadněji přizpůsobují chování svého okolí, než je tomu u cizích lidí, například u adoptivních rodičů či partnerů,“ míní lékařka.
Stejného názoru je soudní znalec v oboru dětské psychologie a specialista na náhradní rodinnou péči Roman Miletín. „Ten případ neznám podrobně, jen z médií, ale myslím si, že děti jsou tak malé, že to na nich nenechá žádné následky,“ tvrdí lékař, podle kterého bude mít výměna dětí horší dopad na rodiče. „Bude velmi záležet na tom, jakou péči rodinám poskytnou tamní specialisté, a především na tom, jak silné osobnosti rodiče jsou. Rozum jim říká, že se budou starat o ,své‘ dítě, ale za těch deset měsíců si už zvykli na „nepravého“ potomka a zříct se ho bude velmi bolestné.“ odhaduje Miletín.
Obličeje dítě vnímá už od čtvrt roku
Další soudní znalkyně dětské psychologie Milena Tejklová má však opačný názor. „Vývoj dítěte v prvním roce je tak křehký, že změna rodičů na nich určitě zanechá nějaké následky. Otázka jen je, jak budou závažné. Do pozdějšího věku si dítě přenáší emotivní zážitky až od více než dvou let, ale do té doby velmi dobře vnímá, co se kolem něj děje. Například obličeje, které se kolem něj často pohybují, rozeznává zhruba od čtvrt roku,“ říká Tejklová. Změnu ve vnímání dětí podle Mileny Tejklové způsobí nejen jiné prostředí, ale hlavně úplně jiné chování biologických rodičů. „I kdyby si maminky řekly, jaké písničky jim zpívaly, a poté zpívaly stejné, bude to něco jiného. Každý člověk má přece jiný hlas, jeho doteky jsou jiné,“ vypočítává psycholožka.
Ředitelka nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová, která se setkává s případy týraných dětí, však veškeré diskuse o škodlivosti či přínosu považuje za přehnané. „Rodiny už řekly, že zůstanou v přátelském vztahu. Maminky jsou stejně staré a o děti se dobře staraly,“ tvrdí. Podle ní by pochybovači museli napadat i běžné adopce. „Spíš bychom se měli zaměřit na týrané děti,“ dodala.
