Po dvaceti letech od listopadu 1989 jsme dosáhli určitého stupně otrlosti. Nehoráznosti, které občas slýcháme z úst bývalých bolševiků, převlékačů kabátů či jiné oportunistické chásky, už nás málokdy rozzuří. S úsměvem mávneme rukou nad Jiřinou Švorcovou, kterou jakási televize zvolí prominentkou roku. Proč ne, příště třeba budou volit domovnici roku.
Nač se rozčilovat, lidská hloupost a drzost jsou věčné. Ale všechno má své limity, a ty tentokrát nepředstavitelně překročily výroky komunistických poslanců. Zajímalo by mě, zda by si poslanec Grebeníček dovolil v listopadu 1989 nebo i začátkem 90. let veřejně prohlásit, že zákon o protikomunistickém odboji přináší adoraci teroristických aktů minulosti. Tehdy byl hezky potichu a zalezlý, ale těch pár chvil strachu, že přijde o výhody – což bylo to jediné, co se mu při změně poměrů mohlo přihodit –, si bude pamatovat do smrti. Nebyl snad režim v Československu po roce 1948 přímo státním terorismem, který mohl beztrestně vraždit a krást? Grebeníček starší mohl barvitě vyprávět. Další osoba, poslankyně Marta Semelová, prohlašuje žalobníčkovským hlasem a zároveň s urputnou zavilostí, že příslušníci Pohraniční stráže zabezpečovali klid pro pokojný život a práci lidí nejen v pohraničí. A že neměli jednoduchou službu, o čemž prý svědčí historické prameny z 50. let, kdy u narušitelů státní hranice byly nalezeny zbraně, samopaly, ruční granáty. To máme dnes vážně poslouchat takovou kombinaci perfidností a demagogie, která pomalu překonavá i někdejší úvodníky Rudého práva? Jistě ti nebožáci měli zbraně, protože jim šlo o život. A šlo jim o něj, protože chtěli žít jinde než v komunistickém lágru, ve který soudruzi naši prosperující zemi proměnili. Paní poslankyně dodnes nepochopila, že jen zrůdný režim může přikazovat lidem, kde mají žít. Inu, už Husák věděl, že hranice nejsou žádné korzo.
A další výtečník Vojtěch Filip pro změnu v televizi tvrdí že ten, kdo rozvracel republiku, čímž myslí disidenty, si nemůže myslet, že má nárok na stejnou penzi jako ten, kdo poctivě pracoval. Máte také dojem, že jste se dostali do stroje času a naplnily se vaše noční můry o návratu komunistů? Naštěstí ne, je to jen do nebe volající drzost, kterou všichni strpíme. A pan Filip se může dál blahobytně a nevzrušeně usmívat, vždyť má na další čtyři roky vystaráno. Já vím, že násilí nic neřeší, a nevolám po něm, ale nemůžu se zbavit představy, že pár dobře mířených přes hubu by někdy vážně sedlo.
O autorovi| JANA MACHALICKÁ redaktorka LN
