Být in se letos na podzim rovná mít plísňové džíny, tygří vzory a ramenní vycpávky velikosti čtyř na sebe naskládaných toastů. Ona krabicoidní neženská a velmi nesexy saka se budou nosit k ještě odpornějším lesklým legínám, které jsou v normálních časech akceptovatelné pouze u gymnastek do sedmi let věku. A aby toho nebylo málo, vrátil se nám i disco styl, což je mimořádně smutné. Čekají nás kila flitrů, krátké bundičky s úpletovým rukávkem, miniaturní minisukně s volánkem na spodním okraji, a, ach, kalhoty mrkváče, nátepníky, ale i další oku nelibé hrůzy, u kterých jsme doufali, že navždy skončily v módním pekle. Nezbývá než se pomodlit, aby nedošlo i na ty nepochopitelné kotníčkové kecky s tlustým a zbytečně dlouhým jazykem nebo na halenky s netopýřím rukávem. Prázdno v šatně Jasně, že asi tak dvakrát týdně nemám co na sebe. Stojím uprostřed své obří šatny, v zoufalství se točím dokola, ale dosud mi stačilo vyrazit k Timourkám a problém byl elegantně vyřešen. Jenže i v jejich letošní kolekci se objevily kalhoty „nasrávačky“! Že si nevybavíte, jak kalhoty nekorektního, leč přiléhavého jména vypadají? A pamatujete si na MC Hammera, který koncem 80. let boural žebříčky hitparád vlezlou písničkou U Can’t Touch This? A taky jste si tehdy mysleli, že kalhoty, jejichž rozkrok končil někde mezi kolenem a lýtkem, vidíte naposledy? Omyl. Návrháři v pravidelných cyklech vykrádají předešlé úspěšné vlny, a tentokrát bohužel došlo na léta osmdesátá. Nám, co si to pamatujeme, nezbývá nic jiného než počkat, až to přejde, a zároveň se trochu se bát, jestli příští sezony nepřinesou návrat devadesátých let: vzpomínáte si na kostkované cobainovské košile flanelky? A nástup pseudogotické módy? A fialová podnikatelská saka? A batikovanou bavlnu, kterou objevila alternativní mládež? Na celé věci recyklace módních trendů je překvapivé snad jen to, že si návrháři nevybírají to hezké, ale pouze to komerčně úspěšné. A optikou plných pokladen není žádná módní vlna tak strašidelná, aby se nemohla opakovat – vždyť stačí obléci jednu dvě hvězdy z MTV a celá náctiletá populace se přidá.
Módní průmysl je založen na lidském strachu: každý, dokonce i ten, který tvrdí, že ne, se obává, že bude out. A proto navštěvuje obchody, kde podle svého vkusu a stavu konta podléhá módním trendům. Někoho strach oděje do kostkovaných kalhot Rejoice, někoho do modelů od Gucciho, a někdo na sebe natáhne... třeba plísňáky. Nečekaná a nezvaná plíseň Když se v druhé polovině 80. let dostaly z Maďarska do ČSSR první plísňové džíny, byl to pro celou společnost šok. Džíny se do té doby totiž daly koupit jen od značky Prekon, tvrdé jako prkno, nebo od značky Yukon, hnusné jako noc, oboje v tmavě modré nebo černé verzi. Když ale Praha spatřila džíny plísňáky, poprvé pravděpodobně na Lukáši Vaculíkovi ve filmu Kamarád do deště, rozpoutala se pravá mánie. Kdo na ně měl, jel si pro ně do Pešti, kdo do Pešti nejel, koupil v nejbližší drogerii savo a plísňáky si z prekonek vyrobil doma v koupelně. To mělo ve výsledku dvojí, tehdy pozitivní efekt: jednak měly prekony žádanou trendy barvu, a navíc savo změkčilo látku do té míry, že se v kalhotách dalo i několik hodin normálně sedět. Zatímco v posledních letech se zdálo, že plesnivá džínovina už navždy zůstane vyhrazena bezdomovcům, Londýn letos na podzim přivítal plíseň zpátky na trhu. Pokud se projdete po londýnských ulicích, staré dobré hnusné plísňáky potkáte znovu. Jen už je nenosí kluci z Wham!, ale generace, která jednak neví, kdo Wham! byli, a navíc si myslí, že jsou oděni v něčem ultramoderním: Tý jo! Džíny s plísní! To je cool!
Omyl, mláďátka. Pokud vaše maminka protáčí oči nad tím, do čeho jste se zase navlíkli, není to proto, že by „tomu nerozuměla“, ale proto, že si to pamatuje. A stejně jako já je zřejmě překvapená, proč když už módní návrháři vykrádají předchozí trendy, nevykrádají něco, co se opravdu dalo nosit..
Vydržte to Trendy jsou pro letošní sezonu dané, regály v obchodech naplněné, děti se oblečou a my, kteří jsme módu plísně a flitru nepochopili ani tenkrát poprvé, to zkrátka zase musíme vydržet. A proto se pro letošní sezonu (a vážně nijak bolestně) zřeknu role fashion victim, budu v klidu out a z šatníku budu vytahovat jen klasické nadčasové kousky.
Však ony ty nasrávačky do příštího léta zase zmizí – já si na to počkám v normálně střižených modrých džínech a chanelovském triku s proužky.
***
Módní průmysl je založen na lidském strachu: každý, dokonce i ten, který tvrdí, že ne, se obává, že bude out.
Na recyklaci módních trendů je překvapivé jen to, že se nevrací to hezké, ale pouze to komerčně úspěšné.
