Jste-li třeba milovníky Werichova textu ze čtyřicátých let minulého století o strojvůdci Příhodovi čili Casey Jonesovi ze státu Mississippi a dosud jste netušili, že tento hrdina americké železnice byl ve skutečnosti viníkem hrůzné vlakové havárie roku 1900, pak vás knížka Michala Bystrova Příběhy písní zvlášť potěší.
Radost z ní budou mít jistě i méně zasvěcení čtenáři, protože přichází se skvělým nápadem - vystopovat skutečné historie, na jejichž základech vznikly notoricky známé šlágry. Autor sice v předmluvě (výmluvě) říká, že o písničkách by se nemělo příliš dumat, ale jemu přemýšlení nad tím, proč se jistá loď jmenovala John B, jak daleko je do Tipperary, proč byly růže z Texasu žluté či jak to bylo s Johnem Brownem, který viděl žít černého muže pod bičem otrokáře, přineslo nejednu inspiraci. A tak vznikla zmíněná knížka, která líčí příběhy devatenácti písní z různých koutů světa, hlavně severní Ameriky a jako bonus jedné domácí odrhovačky o zkáze balonu Kysibelka, který ztroskotal v době Jubilejní výstavy v pražské Stromovce v roce 1891.
Kazatel John Brown byl terorista Velká část zkoumaných písních vznikla na základě hrůzostrašných příhod: mordů, masakrů, loupeží a neštěstí, které ovšem poskytly pro balady ten správný dramatický materiál. Autor podrobně a na základě pečlivého studia literatury a pramenů sleduje životopis každé písně: jak i proč byl námět zhudebněn, jak se vyvíjely různé verze, jak song zlidověl, jací interpreti jej proslavili. Někde vyvrací i oblíbené omyly, uvádí na pravou míru fámy a objevuje různé konotace a souvislosti. A také rekapituluje cestu songů do Čech a jejich zdejší život.
Především ale vypráví živě a zábavně a někdy i se špetkou nadhledu, protože mnohé z mordýřských historek jsou někdy i dost bizarní a doslova vyzařují neopakovatelný kolorit 19. století, kdy odvážní pionýři táhli na západ v krytých vozech. Samozřejmě nejde jen o písně popisující, jak to dopadlo s vrahouny a jejich nevinnými oběťmi, ale také o ty, které opěvují dívky a lásku k nim anebo jiné touhy. A to jsou třeba slavné písně Waltzing Matylda nebo Oh! Susanna. Ale i u nás dobře známá Žlutá růže z Texasu, kterou pro Waldemara Matušku jedinečně přebásnil Ivo Fischer. Ten ale v refrénu použil množné číslo, a tak tu místo jedné dívky z Texasu najednou byly všechny. Bystrov poutavě popisuje, že za onu žlutou růži byla považovaná mladá mulatka Emily Morganová, která významně zasáhla do bojů o mexickou nezávislost. Historka je to pěkná a kdoví, jestli by Petr Lébl píseň použil do své inscenace Čechovova Strýčka Váni, kdyby pořádně věděl, odkud se vzala.
Neméně zajímavá je i historie „černého muže“, největší odrhovačky všech táboráků. Kapitán John Brown, jak píše Bystrov, byl v lepším případě fanatik a terorista, který před vypuknutím války Severu a Jihu vedl querillu v Kansasu a s nikým se moc nemazlil. A pochopitelně ani s otrokáři, kterých pár podřezal a pár doslova rozsekal se svými synáčky na kousky. Poslední Brownovo osvobozování otroků stálo třináct lidských životů, načež byl zajat muži kapitána Leea, odsouzen a popraven; Abraham Lincoln prý na jeho adresu poznamenal, že se s ním shodoval v názoru, nikoliv však v metodě...
Michal Bystrov také všechny písně, o nichž píše, přeložil tak, aby bylo jasné, jak se různé domácí verze liší. Ty pak zařadil na závěr a tak lze například porovnat, jak si s již zmíněným Casey Jonesem poradil Jan Werich, Jan Vyčítal, ale i Pavel Dobeš. Knížka má také hezké, jednoduché a výstižné grafické řešení a doplňují ji reprodukce starých, leckdy i unikátních fotografií, plakátů, cedulí a vývěsek, které jsou přiléhavě barevně natónované.
HODNOCENÍ LN **** Michal Bystrov: Příběhy písní
Praha, Galén 271 s.
