Než se vynoří různé všeználkovské dumky, tak bych rád něco o roce 1989 řekl já - o tom, jak to vidíme my, komunisté, respektive, jaká je a byla skutečnost, myslím v kultuře.
Dnes se stále diskutuje o tom, zda má mít kultura jedno procento ze státního rozpočtu... To je ale zcela zanedbatelné. Nejenže je to samozřejmě málo, ale také jen peníze nestačí, pro vznik a vnímání kultury je totiž třeba vytvořit prostředí. A připravení živné půdy pro vznik špičkové kultury, to je věc, kterou vládě naší strany během oněch čtyřiceti let může upřít jen ten, kdo je ideově zaslepený.
Naše strana vytvářela silnou atmosféru, v níž lidé žili silné příběhy, a tak měli špičkoví autoři o čem psát. Vezměme si, jaké vznikaly filmy, jaké bylo divadlo, herci...
Nedali jsme ale umělcům jen téma, nýbrž i pocit důležitosti a to, čemu se dnes říká PR.
Zákazy a výslechy zvýšily zájem publika i sebevědomí tvůrců - podobně působili i jejich méně talentovaní kolegové, které jsme využívali k vytváření tzv. dobově přijatelného umění.
S významem české kultury pro českého člověka v současnosti se to naprosto nedá srovnat - stejně jako s kvalitou dnešních knih, filmů, divadelních inscenací a jistě i výtvarného umění. Máme nové Kundery, Hrabaly, Fuksy? Máme Formany a Menzely? Máme velké herce?
Všimněme si, jak to sami umělci potvrzují. Obligátně si zanadávají na bolševika, potom také zmíní, jak ho leckdy mazaně převezli, ale následně dlouze vychvalují kolegy a knihy, hry či filmy, které tehdy mohly vzniknout.
Taktéž stojí za pozornost, že hodně dnešních umělců se vrací do doby našeho vládnutí, jako by tam hledali ztracenou závažnost umění. Jenže je to jen odvar, chybí jim naše pomoc s propagací a vytvářením společenské atmosféry.
Po roce 1989 například vyšlo mnoho takzvaně „zakázaných“ knih a autorů - ale kolik lidí to zaujalo? Ukázalo se, že to byla jen nepodstatná periferie. Nebyli jsme hloupí, to, co vyjít mělo, vyšlo už během vlády naší strany. V neposlední řadě je vidět, jak se umělci dnes vždy hned upínají k tomu, co připomíná naši péči věnovanou české kultuře -ať už šlo o televizní krizi či radního Richtera. Jenže zatímco u nás se jednalo o dlouhodobý, promyšlený projekt, tady jde jen o šlendrián vyvřelý v důsledku neumětelství.
