Dnes o právu a justici s Michalem Vieweghem
Toto je poslední ze série právních sloupků, takže se sluší ho obloukem sepnout s prvním, aby výsledek byl jako had Uroburos, kousající do vlastního ocasu. Tak tedy po roce zpět na začátek: Proč jsou právníci tak neoblíbení mezi civilním obyvatelstvem? V českém filmu jsou konstantně zobrazováni jako šmejdi, podrazáci, manipulátoři nebo aspoň slizouni. Chápeme, že obliby lékařů a učitelů nemohou dosáhnout nikdy; ale už i ti novináři jsou na tom lépe.
Nejnovější ukázka je Román pro muže podle scénáře Michala Viewegha: státní zástupce Cyril (Miroslav Donutil) je přímo monstrózní nadutý blb. Kvalitu filmu přenecháme recenzentům, ale je to zajímavé sociologicky. Proč státní zástupce, a ne třeba šéf policie, továrník, architekt? Autor zavolal rovnou Michalu Vieweghovi. Ať si o něm myslíte cokoli, nemůžete mu upřít cit pro pohyby a nálady ve zdejší společnosti (nejprodávanějším českým autorem se nelze stát náhodou); a navíc je synem právničky.
„V původním románu byl Cyril soudcem. Nepopírám, že mám na soudce pifku po své jediné přímé zkušenosti, kdy jsem se soudil s bulvárem. Trvalo to pět let, stálo mě to na výlohách 400 tisíc, soud uznal jako prokázané, že o mně napsali čistou lež – vysoudil jsem 200 tisíc. To je přece výsměch,“ říká Viewegh. Pro potřeby filmu mírně změnil profesi, jde v něm totiž i o odvolání slušného státního zástupce: „Že se za Renaty Vesecké dělá řada podivných odvolání, to je fakt. Ve filmu jsou autentické výroky Adama Bašného, který byl odvolán z vedoucí funkce v Liberci za svou kritiku kauzy Čunek,“ vysvětluje spisovatel.
Ano, ale proč českým filmařům reflexivně naskakuje „právník = záporná postava“? Manipulativní doktor Radosta ve Svěrákově a Smoljakově Kulovém blesku (1978). Oportunní advokát Ulrich v Chytilové Dědictví (1992), který se nahoru hrbí a dolů šlape. Podlý právník v podání Jiřího Macháčka – sám je, jak známo, absolventem Právnické fakulty UK – v Hřebejkově Krásce v nesnázích (2006)... Jedinou výjimkou je snad doktor Lukášek (Miloš Kopecký) v Jirešově Cause králík z roku 1979, který lidumilně pomáhá babičce.
Jistěže známe konvenční vysvětlení. Občané nemají rádi právníky, protože mluví nesrozumitelně. Potkávají je ve sporech, kdy je zpravidla jedna strana nutně poražena. Ale je tu ještě jedna možnost: že na tom filmovém obraze něco je. Schválně – jak asi dopadnou dva případy, v nichž se láme chleba.
V Brně má proběhnout odvolací kárné řízení s Pavlem „Justičním mafiánem“ Kučerou; ostře sledovaný případ, který bedlivě pozorují i zahraniční ambasády v Praze. Musel by se ale stihnout do konce roku, jinak Kučera odejde do penze a věc končí. Můžeme tipovat: Prohlásí se členové kárného senátu Nejvyššího soudu za podjaté?
A druhá věc: V Plzni se 13. října volí nový děkan právnické fakulty. Jde o to, jestli zvítězí Karel Eliáš, autorita civilního práva a jeden ze symbolů očisty v Plzni, nebo jestli ho senát – tvořený ze značné části členy minulého, prohnilého vedení – úspěšně vydusí.
Optimista doufá, že se právníci zachovají jako Kopeckého spravedlivý advokát, který na adresu padouchů naštvaně říká: „Proč my máme brát ohledy, když oni neberou ohledy?“ Realista se obává, jestli nemá pravdu Viewegh.
***
„Nepopírám, že mám na soudce pifku po své jediné přímé zkušenosti, kdy jsem se soudil s bulvárem,“ říká Michal Viewegh
O autorovi| TOMÁŠ NĚMEČEK, redaktor Orientace
