* LN Dá se očekávat, že by se trend nárůstu počtu obézních zastavil, nebo se spíš máme obávat toho, co přinese letošní průzkum počtu lidí s obezitou a nadváhou?
Počet lidí s obezitou stoupá stále ve všech zemích. Není důvod, aby to bylo v České republice jinak. Je fakt, že se ještě mnoho neudělalo pro to, aby ten trend u nás nestoupal.
* LN Kdo by mohl něco udělat proti tomuto trendu a nedělá?
Když byl u nás v roce 2004 velký obezitologický kongres, schválil ministr zdravotnictví vznik Národní rady pro obezitu. Nevšiml jsem si ale, že by se od té doby něco zásadního změnilo. Rada se sešla několikrát. Trpí velkými protekcionalistickými vlivy potravinářů, kteří v ní sedí. Rádi by samozřejmě prodávali to, co vyrábí, a oni nevyrábí mnoho vhodných potravin pro obézní. Kdybych měl hodnotit dosavadní činnost rady pro obezitu, řekl bych, že zatím není optimální. To je jeden z příkladů.
* LN Co říkáte návrhům, jako je například zdanění nezdravých nebo vysoce kalorických potravin?
Pokud vím, něco takového se u nás nechystá. A myslím, že by se tím problém nevyřešil. Vycházím i z experimentů se zlevňováním vhodných potravin, které se dělaly v některých regionech. Určitě se ale dá hodně dělat s fyzickou aktivitou lidí.
* LN Čím si vysvětlujete ten paradox, že populace dál tloustne, když je přitom stále silnější kult zdravého životního stylu a štíhlé postavy?
Je to nemoc, která nebolí, a je složitá motivace k léčbě. Když budete mít něco zlomeného, dají vám sádru, když vás bude bolet v krku, vezmete si antibiotika. U obezity jsou ale následky v horizontu let, takže je to vše velmi vzdálené a mladý člověk, který ještě nemá potíže, není nijak motivovaný k léčbě. Snáz zhubne pacient, kterému hrozí, že půjde na endoprotézu kyčelního kloubu, a má zhubnutí jako svůj životní cíl. Za normálních okolností je to velmi těžké.
