Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Proč nemají důchodci na léky?

Česko

BADATELÉ BLOGUJÍ (NEJEN) O VĚDĚ

Naše média věnují láskyplnou pozornost citovým výlevům občanů, kteří jsou svědky dramatických scén, kdy z lékárny odchází s pláčem stařeček nebo stařenka, protože neměli dost peněz na léky -nebo na ně měli a odcházejí s prázdnou peněženkou.

Těmto spoluobčanům nepomůže zdánlivě tak sociálně procítěný návrh ministra zdravotnictví, aby se za léky platilo podle toho, jak kdo má plnou peněženku. Naopak. Potrestá to jen ty důchodce, kteří ještě na léky mají, protože zpravidla ještě pracují, a mají tedy vyšší příjem. Podle návrhu ministerstva zdravotnictví by jim pojišťovna vrátila to, co za rok na doplatcích překročilo částku 5000 Kč, a nikoli 2500 Kč jako dosud. Byli by na tom tedy stejně jako lidé mladší. Ti chudší staří lidé budou na tom jako teď - a nadále by odcházeli z lékáren s pláčem.

Bude-li návrh ministra zdravotnictví schválen, potvrdí se skeptický názor, že stát, jehož dominantní prioritou je pomáhat chudým, dopadne jako Jánošík nebo jiní slavní zbojníci. Bohatým brali a chudým chtěli dávat. Oloupit bohaté se dařilo, ale ti chudí z toho nic neměli -nikdy v dějinách.

Lidstvo bohatne jinou metodou než okrádáním pracovitých snaživců. Je-li spravedlivá společnost taková, kde všichni mají stejně, protože přece všichni mají stejný žaludek, pak nám ukázali „tu správnou“ cestu naši komunisté po Vítězném únoru. Všichni jsme byli více méně stejně ožebračeni. Zůstala nám tak asi jedna padesátina z toho, co jsme měli před měnovou reformou. Snad s výjimkou těch, kteří posléze měli tuzexové bony.

Jak budou zdravotní pojišťovny vědět, kdo ze starých lidí je bohatý a kdo ne? Kdyby měřítkem byla výše důchodu přiznaného Českou správou sociálního zabezpečení, jsou staří lidé až na výjimky chudí všichni. Počítá snad ministr zdravotnictví s povinným majetkovým přiznáním? Naši poslanci vědí nejlépe, jakými machinacemi se to dá zkreslit. Nebo se má do výše důchodu započítávat např. to, co vyplácí našim obětem koncentračních táborů nebo jejich potomkům z Fondu budoucnosti Německo?

Vím, ke stanovení míry bohatství by stačilo daňové přiznání. Ze svých příjmů odevzdáváme podle zákona 13 procent na zdravotní pojištění. Čím víc vyděláš, tím víc zaplatíš za zdravotní pojištění. Z toho se hradí léky na předpis. Všude na světě roste cena léků rychleji než ekonomika a příjmy občanů. Proto musíme na léky připlácet ze svého, máme-li se léčit podle současných vědeckých poznatků. Proč má být pro staré lidi zaváděna nová regulace zohledňující jejich příjmy, ze kterých už zaplatili „bohatí“ staří lidé víc než „chudí“ staří lidé?

Část doplatků za léky na předpis vrací pojišťovny starým lidem nikoli proto, že jsou chudí. Pojišťovna platí za léky výrobcům cenu, která je výsledkem složitého vyjednávání. Výrobce se brání snížit u nás cenu na úroveň, která by byla nižší než jinde v Evropě. Kdyby totiž byla o mnoho nižší, jezdili by si Evropané kupovat léky k nám a léky za dumpingové ceny by se od nás pašovaly do zahraničí. Složitě a obtížně vyjednaná cena léků předepsaných na jednom receptu činila v roce 2007 v průměru 200 Kč, šlo-li o recept pro mladého člověka, a 600 Kč, šlo-li o seniora. Tak velký rozdíl je sotva možné napravit tím, že by se zvýšily doplatky na léky určené mladým a snížily na léky určené pro nemoci přicházející s vyšším věkem.

Problém je jinde. Pravděpodobně víc než v doplatcích na léky předepsané lékařem utratí staří lidé za léky vydávané (čti prodávané) bez receptu. Zkuste někdy pozorovat dění v lékárně.

***

lidovky.cz

Celý text a další blogy najdete na www.lidovky.cz/veda

O autorovi| Oldřich Vinař, psychiatr

Autor: