Podle vlastních slov Mirka Topolánka si svou první cestou do USA splnil svůj klukovský sen. Při své zatím poslední cestě si plnil sny další. V prvním případě plnil sny Mirka Topolánka, kluka z Moravy. Koupil si kožený klobouk, desku s country písněmi a vyrazil do Grand Canyonu. Při cestě v minulém týdnu si již plnil sny Mirek Topolánek – premiér ČR.
Pro někoho velký rozdíl, pro Mirka Topolánka nikoli. Klobouk, country hudba, Grand Canyon, to si mladý Mirek dopřál za svoje ušetřené peníze a já mu jeho radost z nich ze srdce přeji. Ale jeho sny o radaru v Brdech, vyměněném za velmi relativní zrušení bezvízové povinnosti, a o medaili pro bratry Mašíny, s těmi se tak snadno nesmířím. Jako premiér totiž nese pan Topolánek odpovědnost za více než 10 milionů obyvatel země, ne jen za sebe. Pokud je snem pana Topolánka mít v ČR americký radar, není již tento sen vlastní 70 procentům jeho spoluobčanů. A stejně tak není snem všech, aby byly činy bratří Mašínů vyznamenány medailí předsedy vlády. Nikoli medailí Mirka Topolánka, ale medailí premiéra ČR.
Velmi si vážím a obdivuji statečnost jejich otce, podplukovníka Josefa Mašína. Jeho vyznamenaná hrdinství v bitvě u Zborova a odbojová činnost jsou skutky, které úctu bezpochyby zasluhují. Považuji jej za národního hrdinu.
Topolánek si plní dětské sny Věřím, že se jeho synové snažili svými činy jít v jeho stopách. Chápu i jejich motivaci, totalitní režim se k jejich rodině zachoval ohavně a nespravedlivě. Otce, mučeného a popraveného gestapem, komunisté pro jeho styky s Londýnem zavrhli a zbytek jejich rodiny byl nucen trpět, když jejich majetek propadl státu. Za vše, co jejich rodina protrpěla a hlavně co otec pro Československo vykonal, měli plné právo nenávidět tehdejší režim.
Nechci zde podrobně líčit všechny jejich skutky a činy, u příležitosti udělení medaile byly popsány dostatečně podrobně. Nechci je ani hodnotit či s nimi polemizovat. Chtěl bych jen vysvětlit, proč si nemyslím, že by za ně měli být vyznamenáni.
Jak píše Ivan Medek ve svém článku v Lidových novinách z 1. března, i války mají svá pravidla, byť ta jsou často porušována. Jedním ze základních pak je chování k zajatcům a civilistům. Bratři Mašínové na své křížové výpravě proti komunistům mj. zastřelili civilistu, který bránil podnikové výplaty, a podřízli spoutaného a bezbranného policistu – zajatce. A ať již předtím, či potom vykonali cokoli, za tyto skutky jim dle mého názoru jakákoli forma ocenění nepatří. Vyznamenány by měly být skutky zásadním způsobem ovlivňující společnost, osobní hrdinství, vědecké objevy či celoživotní dílo, nikoli zabíjení civilistů a zajatců.
Jsem si vědom toho, že příběh bratří Mašínů a jejich spolubojovníků není černobílý a každý na něj má vlastní názor. Nevýhodou vrcholných politiků a demokratických vládců je, že jej nemohou prosazovat, aniž by jej obhájili před veřejností. Toho si byli vědomi jak Václav Havel, tak Václav Klaus, když bratrům Mašínům vyznamenání neudělili. Mirku Topolánkovi je to jedno, dělá si, co chce a kdy chce. Je premiérem a plní si svoje dětské sny.
O autorovi| Jiří Paroubek, předseda ČSSD
