Josef Čapek se vzpírá různým škatulkám, které vytvořili odborníci. Vždy, vlastně už od dětských let, zaujímal pozici zvláštní, těžko zařaditelné osobnosti. S odstupem však můžeme ocenit přirozenost jeho malířského vývoje, která souvisela i s jeho etikou a poctivostí přístupu k čemukoliv, čím se zabýval.
Dnes Čapek patří mezi umělce, kteří jsou stále víc oceňováni. To se projevuje nejen v neustávajícím zájmu veřejnosti, v nových a nových přístupech odborníků, ale také v neustálém růstu cen jeho obrazů.
Na jeho příkladu se ukazuje, že lidské postoje se nakonec (i když ne u každého) promítnou do kvality uměleckého díla. Čapek byl natolik originální, že ho nedokázaly zlomit a pohltit ani ty nejsilnější vlivy. Když se přiklonil ke kubismu, tak mu dokázal vtisknout značně osobitou tvář.
To se kromě Kubišty a Gutfreunda nepodařilo žádnému z českých kubistických malířů a sochařů. Někteří se totiž ke svým vzorům přimkli tak výrazně, že jejich tvorba byla od nich takřka k nerozeznání. Čapek kubistické tvarosloví zjednodušil, zároveň vyšel z lidového umění a dospěl k typické, značně výrazné barevnosti.
Stejně působivá je i jeho sociálně laděná malba či grafika, kde ztvárňoval své motivy se stejnou upřímností. Možná není až tak silná malířova pozdní tvorba třicátých let, ve které vyjadřoval své obavy z příštího vývoje, ale i tam zůstal malíř svůj a jeho rukopis se okamžitě pozná.
Určitě stojí za to čas od času připravit skutečně obsáhlou výstavu některé z výrazných osobností, jako jsou Lada, Zrzavý, Gutfreund, Kupka či Špála. Znovu si tak uvědomíme, jak silné je české moderní umění, i když se stejně jako umění dalších malých evropských národů těžko prosazuje v konkurenci dominantní francouzské, německé nebo ruské avantgardy. Je jenom škoda, že se víc nesnažíme předvést jeho nepopiratelné hodnoty v mezinárodním kontextu. Na rozdíl od jiných oblastí se totiž ani za minulé, ani za současné výtvarné umění nemusíme stydět. Jen ho neumíme dost dobře „prodat“.
