Možná bych rád žil kdekoliv, kde bych se narodil. Záleží ovšem také na vyhlídkách, které se kde nabízejí. Můj brněnský rodný dům stojí na kopci v Masarykově čtvrti
v dětství mi nabídnul výhled, který bych jinde těžko hledal. Kino, kostel, hvězdárna. Tedy: zábava, zázrak, poučení. Nebo: umění, víra, věda. Pěkně pohromadě. Člověk si může vybrat, ale nemusí. Hranice jsou otevřené. Pokud se rozhodnete pro kino, cesta je to krásná, jdete z kopce alejí sakur. Míříte-li dál, ke kostelu, nabízí vám blízká tramvajová smyčka, pro případ, že by se kouzlo nezdařilo, odvoz dolů do města, do „reality“. Pokud volíte střední cestu, stoupáte členitým parkem na Kraví horu, ke hvězdárně, ve které kromě informací o chodu vesmíru najdete také zase kino! To je dobré.
Španělští punkeři prý v Brně obdivují hlavně kapucínskou hrobku a mučírny na Špilberku. Francouzští punkeři říkají místo Brno „Porno“. Pro mě je ale důležité, že terén města nabízí příležitost k zajímavým leteckým snům. A jeho hlavní náměstí je zasvěceno svobodě. Nahoře nad tím, řekl bych, stále dávají naprosto boží film s opravdovými hvězdami.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
