Dana Filipi
poslankyně
Mám ke svému rodnému Brnu citový vztah. Zní to možná trošku divně, ale čím víc nad tím přemýšlím, nejsem schopna důvod, z jakého mám Brno ráda, popsat několika slovy a racionálně vysvětlit. Je to jako vztah ke členu rodiny, který se také těžko vysvětluje.
V Brně je spousta půvabných a poetických míst. Když běháme ulicemi, ani si to neuvědomujeme. Máme jen málokdy čas zdvihnout hlavu a podívat se na opravené fasády či nádherné domy, třeba na Kapucínském náměstí či na Minoritském. Vždycky si to uvědomím, když vidím obrazy Stanislava Sedláčka, které mi tu brněnskou poetiku tak nějak přibližují. Nevím, jestli to ocenili evropští prezidenti, kteří jeho obrazy dostali, ale já určitě ano.
Brno mám moc ráda i kvůli jeho okolí. Od nás z Řečkovic je to co by kamenem dohodil na Vysočinu, do Moravského krasu. O víkendu tam s manželem procházíme svoje cestičky a místečka, stále nové objevujeme například v okolí Lomnice u Tišnova. Ale zase jsem u toho, jak je lze jen těžko popsat. To chce vidět a zažít. Či ještě lépe: prožít.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
