Souboj ostrovtipu předvádějí tisková oddělení ČSSD a ODS. Příchodem Petra Nečase tiskové zprávy modrých překvapivě opustily sucharský tón, autoři si dělají za soupeře legraci. Například když odmítli duel na TV Prima: „Chápeme sice, že se Jiří Paroubek už nemůže dočkat svého dalšího televizního vystoupení, my však dodržujeme dohody. Pro vážnou politickou diskusi bude ještě do voleb dost času. Demokracie jistě nijak neutrpí, když veřejnost o velikonoční neděli neuvidí Jiřího Paroubka na obrazovce.“
Za necelé dvě hodiny vydala ČSSD zprávu s titulkem Pan Nečas by se neměl vymlouvat. Zde mimo obvyklých invektiv na adresu protivníků nalézáme i svého druhu return: „Chci pana Kupku (tiskový mluvčí ODS – pozn. red.) ubezpečit, že pro nás nejsou média primárně prostředkem pro sebeprezentaci osobních názorů, jako tomu bylo například v jím domluveném rozhovoru pro časopis LUI. Naopak chceme skrze média prezentovat programové návrhy a věcná řešení, která nabízí ČSSD.“ Podepsán je Petr Dimun, vedoucí sekce PR a marketingu strany. Jako potvrzení nezájmu pana předsedy o sebeprezentaci vydává strana o 24 hodin později další prohlášení, kde na 1500 znacích, slovníkem JP řečeno, kňučí a vyžaduje televizní debaty dvě. To je věrohodnost!
Čerstvý ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Jiří Pernes vzbuzuje ve svém okolí velké vášně, například spisovatel a diplomat Jiří Gruša rezignoval na místo ve vědecké radě ústavu. Poslední kapkou, která jej přiměla k rozhodnutí, byla prostá skutečnost, že dostal od Pernese k vyplnění osobní dotazník. „Já, který jsem napsal román Dotazník. To přece nemůže myslet vážně! Tak to už jsem musel říci, děti trhněte si nohou, to už mám za sebou,“ prohlásil bard. Je to stejně drzé jako zkoušet Samuela Morseho z morseovky, anebo spíš jako ptát se Jaroslava Durycha, autora Bloudění, na cestu? Anebo je to ještě troufalejší?
Blog ministra vnitra Martina Peciny není vůbec legrační, tento pán totiž svým soupeřům bez zábran podsouvá ty nejhorší úmysly. Topolánek měl prý možná svůj projev při fotografování pro časopis LUI dobře promyšlený, chtěl jím oslovit xenofoby: „Nebyl to naopak záměr, byť špatně zvládnutý? Součást připravené volební strategie, kdy neonacisté jsou oslabeni a Dělnická strana do voleb nejde? Kolik může přinést snaha oslovit spodinu, která nadšeně pochoduje městy v den narozenin Adolfa Hitlera?“ Jako podpůrný argument své konstrukce pak ministr uvádí pozitivní zmínku o Topolánkovi na serveru pohrobků Dělnické strany. Vynecháme možnost, že pan Pecina neumí česky, a Topolánkova slova nepochopil (nebyla ani rasistická, ani xenofobní). Od Peciny je to mimořádně ubohé a sprosté, ale zároveň dost neprozíravé. Až jej veřejně pochválí nějaký defraudant, mafián či extremista, mohou političtí oponenti bez uzardění chtít Pecinovu rezignaci, jako člověka, který se neštítí ničeho.
O autorovi| MARTIN ZVĚŘINA komentátor LN
