Uhni, ty p..o!“ křikne chlapík vystupující z tramvaje na slečnu, která se do ní zrovna dere. „Ty uhni, k.....e!“ zaječí slečna a my ostatní se prohýbáme smíchy. Obyčejná městská scénka; že vulgarity a sprosťárniček přibylo, si všímají všichni. Vrcholem je snad reklamní kampaň jistého rádia na „pos....j život“. Ve sloganech hemžících se hajzly, podprsenkami a smrdutými Čechy je pos...ým navrch snad úplně všechno. Ty exkrementy se rozvalují na plakátech, lavičkách, všude možně, a pořádně tak zas...í veřejný prostor.
Žádná komise proti sprostým slovům ovšem nezasedá, sprostá ani nesprostá slova neexistují, je to jen dobová konvence. A mnozí mají v paměti, jak v roce 1976 poslala soudní komise jazykových puristů do lochu členy Plastic People za texty, jako je kupříkladu tento nezapomenutelný verš Pavla Zajíčka: „Rozběhnu se s h....m proti plátnu, do plátna to h...o zatnu!“ Ale stejně! Mně tahle mluva vadí! Není to tak dávno, kdy jsem byl přítomen vroucímu a inteligentnímu kázání letohradského faráře Václava Vacka. Pak si našel chvíli, aby s námi pohovořil. A snad protože jsem měl dlouhé vlasy plné bodláčí po noclehu na poli a byl jsem též tak trochu „po zemanovsku“ oteklý, a moji kolegové vypadali dokonce o něco hůř, farář Vacek svou řeč prošpikoval štiplavými lidovými výrazy, až jsem chvílemi nachověl.
A teď ten kníže! V rozhovoru v Lidovkách. Jistě, Lidovky nejsou žádná Mateřídouška a kolega Dan Kaiser není cenzor, ale proč, herdeksakra!, musí mít kníže Schwarzenberg v rozhovoru téměř vždy nějakou tu p...l a aspoň jednou či dvakrát říci, že je něco pos...é či že by se na něco vys..l! Chce snad naznačit, že je blízký mužům i ženám z lidu? Anebo se tu ukazuje, že jeho dlouholetým poradcem ve věci používání češtiny je básník Ivan Martin Jirous? Dobře, jazyk se mění a vyvíjí jako živý organismus, ale mám prosbu. Ať alespoň kněží a šlechtici ponechají sprosťárny dlaždičům a prokletým básníkům. Alespoň nějaký čas.
O autorovi| Jáchym Topol, redaktor LN
