Slovo samozvaný není neutrální od doby, kdy Rudé právo poplivalo Chartu 77 textem Ztroskotanci a samozvanci. Když tedy Václav Klaus označil „samozvaným expertem na naše středoevropské sousedy“ kolegu Luboše Palatu, který středoevropskou problematiku vystudoval, čtyři roky působil v Bratislavě (i jako zástupce šéfredaktora Pravdy), pravidelně reportuje z Polska, Německa, Maďarska i Ukrajiny, asi v sobě něco dusí. Na mysl se dere otázka: Kde nesamozvaný expert na podnebí Václav Klaus studoval a praktikoval klimatologii? Že by v Plzni?
Výročí konce Osvětimi připomnělo, že až tu živí svědci nebudou, vše zůstane v rukou institucí. Ty to sice myslí dobře, ale jaksi institučně, že. V LN to osvěžil ředitel jedné z nich, Morten Kjaerum: „Agentura Evropské unie pro základní práva představí zjištění studie o tom, jak pamětní místa holokaustu a muzea věnující se historii přispívají k předávání znalostí o holokaustu a lidských právech mladým lidem v Evropské unii.“ Ufff. Chcete-li to stručně a jasně, před deseti lety to do LN napsal přírodovědec Tomáš Guttmann: „Hlavní poselství holokaustu zní: Věřte každému, kdo tvrdí, že vás chce zabít. Připravujte se na obranu včas. Nečekejte, až budete stát nazí nad hroby, které si předtím sami vykopete, opuštěni celým světem.“ To poselství bychom mohli tisknout každý 27. leden, tak jako na Vánoce poselství šéfredaktora Churche. Alespoň dokud někdo neřekne, že míří proti muslimům, tudíž je politicky nekorektní.
Podobné téma nakousl v Respektu historik Jiří Suk: „Učitelka základní školy mi svěřila, že její žáci se začínají vymezovat vůči stereotypnímu varování odborníků na minulost před zlým komunismem a jeho možným návratem.“ Na tom něco je. V 70. letech jsme jako malí spratci poslouchali školní přednášku bývalé partyzánky. Byla to velmi prostá volyňská Češka, leč určitě statečná žena, která sem přišla v roce 1945 s armádou Ludvíka Svobody. Jenže my - začínající puberťáci v normalizaci, jejíhož ducha jsme vycítili - jsme z ní i z boje proti fašismu měli legraci. Když teď zarputile líčíme, jak jsme bojovali proti komunismu a jak se musí proti němu bojovat stále, snadno se ocitneme v roli těch, kterým se školáci posmívají, jako jsme se kdysi my posmívali bývalým partyzánům.
Teď z jiného soudku. Blíží se Expo 2010 v Šanghaji a Česko bude u toho. Čím se pochlubíme po minulých úspěších? Tunovým odlitkem z ryzího zlata ve tvaru kapky či slzy. Jak tvrdí v MF Dnes generální komisař české účasti Pavel Antonín Stehlík, „jde o naprosto unikátní dílo, které nemá v lidské historii obdoby“. U Jóviše, řekl by Rychlonožka, to pan generální nikdy neslyšel, jak Španělé roztavili aztécké a incké zlato? Zřejmě slyšel, ale to bylo přece už dávno. A proč právě tvar slzy? „Je to jedna z posledních věcí, se kterou se ještě v moderní společnosti neobchoduje,“ odpovídá Stehlík. Neslyšel pan generální nikdy o Hollywoodu? Ten miliardový byznys přece vyrostl na obchodu se slzami diváků.
O autorovi| ZBYNĚK PETRÁČEK komentátor LN
