O rádiu jako tunelu pro umění i subverzi do veřejného prostoru Zmatek, panika, děs, telefonáty příbuzným: „Obsazují nás Marťani! V New Yorku přistávají kosmické lodě!“ Okamžitý efekt, který způsobil Orson Welles svou sugestivní rozhlasovou hrou Válka světů, jež se tvářila jako přímý přenos, je dodnes snem mnoha umělců. Ale od roku 1938 uplynulo pár let a mystifikovat už se jen tak někdo nenechá. Welles byl ovšem na jedné vlně s Bertoltem Brechtem, který v roce 1932 viděl v rozhlase slibný nástroj umění i společnosti: „Je tu pozitivní možnost přeměnit tento aparát od distribuce ke komunikaci. Rádio se může stát nejlepším komunikačním aparátem ve veřejném životě, nedohlednou sítí spojení. Ovšem jen tehdy, když rádio naučíme stejně dobře vysílat jako přijímat, když posluchač bude moci nejen naslouchat, ale i mluvit, když bude mířit ke vztahu, ne izolaci.“
Z nové budovy Národní technické knihovny se v pondělí večer bude vysílat výroční program Art’s Birthday, což je svátek kreativního rádia (odhalení: autor sloupku se na „Narozeninách umění“ podílí jako moderátor). Produkční centrum Českého rozhlasu rAdioCUSTICA, založené v roce 2003, patří k iniciátorům radio artu, kteří spolupracují mezinárodně s takovou samozřejmostí, s jakou překračuje hranice samo šíření vln. Samozřejmé už není, že by rádio svěřené do rukou umělcům bylo všude na vzestupu: italská RAI zrušila svůj Audiobox, australská ABC ukončila Listening Room.
Jinde se ale daří. Londýnská Resonance 104,4 FM vznikla v devadesátých letech jako půda pro experiment umělecký i mediální, přímý a neředěný komentář k aktuálním myšlenkám a problémům. Webovému, trochu undergroundovému projektu se podařilo úspěšně vstoupit do veřejného prostoru: když měla britská mediální rada přidělit jedinou volnou londýnskou frekvenci, přiřkla ji v roce 2002 právě Resonanci. „Dodnes se občas divím, že to udělali,“ napsal o tomto uznání Knut Aufermann z Resonance FM. „Mám podezření, že šéfy z mediální rady nudila jednotvárnost mainstreamových stanic právě tak jako mě.“
Resonance FM v sobě má od všeho trochu, co se týče nátury probuzených rádií. Některá oslovují místní komunity, operují v univerzitních kampusech, streamují svůj program na síti. Vysílá se z galerií, squatů, festivalů. Dávno není potřeba studio, známe vysílání z živé události v parku nebo jedoucí tramvaje. Na berlínském Alexanderplatzu je neužívaný podchod, který proměňují ve vysílací zónu lidé z místního reboot.fm: při akcích s názvem Boombx se tu ocitá silná soustava pouličních přehrávačů, živá party se zároveň vysílá. Bratislavští pořadatelé zažili norský ženský kvartet Spunk, jak ze šatny po vystoupení odehrál do telefonu skladbu, která se přenášela do vysílání jakéhosi bezdrátového festivalu.
Existuje-li scéna, kde se přirozeně potkávají akademicky vzdělaní skladatelé, délesloužící underground a nejčerstvější generace, potom je to v Česku právě radio art. Na Art’s Birthday se v pondělí setkají improvizátoři (Ivan Palacký, Peter Graham) se skupinou pro současnou skladbu Marijan. Studenti multimédií budou přelaďovat soupravu rozhlasových přijímačů v „poctě Marconimu, Popovovi a Cageovi“, duo Radio Royal bude balancovat na hraně hudby tónů,výstavy zvuků a mediálních vzpomínek. Do toho se vklíní příspěvky z dalších zemí, rádio je síť a Art’s Bithday se světí od Německa po Koreu. Poslouchat lze na stanicích Vltava a Wave, nebo dorazit před osmou přímo na místo vysílání, do Národní technické knihovny.
V reprezentativním knižním sborníku Re-Inventing Radio (2008) lze číst pokus o definici: „Radio art není sound art, není to ani hudba. Je to rádio.“ S tím by asi hodně autorů souhlasilo: vysílání, jež může zanést vlnu do nepředvídatelných koutů veřejného prostoru, je přece součástí toho vzrušení. Připomíná, že život je taky přímý přenos.
O autorovi| PAVEL KLUSÁK, hudební publicista
