Záchvaty epilepsie jsou důsledkem „bouřky“ elektrických signálů v mozku. Důvody tohoto nervového chaosu lékaři dlouho připisovali nevhodnému uspořádání nervových buněk. Dění mimo mozek nemělo podle těchto představ na vznik epilepsie významný vliv. Nyní však hned dva vědecké týmy prokázaly, že ke vzniku epilepsie významně přispívá nežádoucí „prosakování“ cév zásobujících mozek krví.
Mozek je od zbytku těla důkladně izolován. Cévy, které zásobují mozek krví, mají na rozdíl od cév v jiných částech těla krajně nepropustné stěny. Z krevního oběhu se dostává do okolní nervové tkáně jen vybrané společenství molekul. Bariéru zdolá například cukr glukóza nezbytný pro práci neuronů. Vstup do mozku mají zakázaný krvinky nebo velké molekuly krevního séra, jako je albumin.
Mozek je tak chráněn před mnoha látkami, které se dostanou do těla s potravou a mohly by napáchat na nervových buňkách mozku závažné škody. Někdy je tento obranný mechanismus lékařům na obtíž. Například když potřebují dostat do mozku lék a cévy odmítají propustit jeho molekuly z krve do okolní nervové tkáně.
Důležitost bariéry vytvořené buňkami výstelky mozkových cév odhalil výzkum týmu vědců vedených Dorianem McGavernem z The Scripps Research Institute v kalifornském La Jolla.
McGavern a jeho spolupracovníci zjistili, že boj imunitního systému s virovou nákazou v prostoru mozkových plen, jež oddělují mozek od lebky, má dramatický dopad na propustnost cév v mozku.
K virem nakaženým buňkám, jež se nacházejí mezi mozkovými plenami, se stahují bílé krvinky. Stačí, aby se krvinky jen letmo střetly s infikovanými buňkami a neštěstí je hotovo. Mnohé buňky tomuto ataku odolají a reagují na něj vylučováním molekul typických pro zánět.
Molekuly pronikají do mozku a tam zásadně mění propustnost stěny cév. Tím se naruší rovnováha v neuronech a ty jsou pak náchylné k epileptickému záchvatu. Výsledky výzkumu McGavernova týmu, který studoval vznik epileptických záchvatů u myší nakažených virovou meningitidou zveřejnil vědecký týdeník Nature.
K velmi podobným výsledkům dospěl nezávisle italsko-americký tým vědců vedený Gabrielou Constantiniovou z univerzity ve Veroně. Ti zjistili, že při zánětu přicházejí nabuzené bílé krvinky do kontaktu s buňkami výstelky mozkových cév.
Nakrátko k nim přilnou a sníží tak jejich „těsnost“. Vzápětí začne mozková céva „prosakovat“ a pouští do mozku látky, které jsou s to narušit práci nervových buněk. Mozek s „prosakujícími“ cévami je mnohem náchylnější k „elektrickému chaosu“, a tudíž i k epileptickému záchvatu. Práci týmu Gabriely Constantiniové otiskla lékařská odnož časopisu Nature, Nature Medicine. Oba objevy představují významnou změnu náhledu na vznik epilepsie. Zároveň jsou odrazovým můstkem pro vývoj účinné léčby. Ukázalo se, že látky bránící „přilepení“ bílých krvinek ke stěnám cév, výrazně snižují riziko nástupu „elektrického chaosu“ v mozku.
K vývoji nového léku proti epilepsii je ale ještě daleko. Nejprve musí vědci ověřit, nakolik odpovídají výsledky získané u laboratorních myších situaci v mozku epileptiků. Ani pak nebude vyhráno, protože léky dlouhodobě potlačující „lepení“ bílých krvinek na stěny cév by mohly mít vážné nežádoucí vedlejší účinky, například narušovat imunitní obranu a zvyšovat riziko infekcí.
