Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Protiústavní snížení soudcovských platů může Česko připravit o stovky milionů

Právo

  7:00
PRAHA - Více než stovka českých soudců se stále nesmířila s tím, že jim stát v minulosti protiústavně snížil platy. Nadále se proto soudí o miliony korun. Když příští týden neuspějí u Ústavního soudu, mají připravené stížnosti do Štrasburku.
Soud (ilustrační foto)

Soud (ilustrační foto) foto: Shutterstock

Soudci se domáhají náhrady za léta 2011 až 2014. „Bylo podáno 121 žalob vůči krajským a okresním soudům,“ řekla LN mluvčí ministerstva spravedlnosti Tereza Schejbalová s odkazem na průzkum z konce loňského roku.

Přestože jde o zlomek justice, jejíž drtivá většina se svých nároků vzdala, i tak může stát přijít o stovky milionů korun. Každý soudce totiž kvůli zásahům poslanců tratil zhruba milion, k čemuž se přičítají úroky z prodlení a odměny advokátů. Soudci se navíc domáhají vyplacení rozdílu v platu způsobeného špatným výpočtem jejich platové základny.

Jde o dozvuky kauzy, kterou odstartoval Nejvyšší soud v závěru roku 2014. Tehdy rozhodl o tom, že brněnské soudkyni Janě Lorencové má být dorovnán plat za dobu, kdy Nečasova vláda kvůli hospodářské krizi platy soudců zmrazila a o šestinu snížila.

Hrozila ztráta až pěti miliard

Obě tato opatření zrušil Ústavní soud. Nejvyšší soud pak rozhodoval o nároku jedné konkrétní soudkyně. Šlo o zásadní precedent v situaci, kdy měla podobné žaloby podány velká část justice.

Státu reálně hrozilo, že bude muset soudcům vyplatit dohromady zhruba pět miliard korun. Zahájil proto intenzivní jednání s justicí o možném kompromisu. Výsledkem byly dohody se státem, ve kterých se soudci vzdali podstatné části svých nároků.

„Uzavřeno jich bylo 3270. Celková částka vyplacená na základě těchto dohod činila 596 milionů korun. K výplatě došlo již v roce 2015,“ říká Schejbalová s tím, že včetně odvodů a náhrad stát vyplatil téměř miliardu korun.

„Tito soudci neprokázali osobní odvahu, mnozí dohody podepsali ze strachu a pod tlakem předsedů soudů,“ kritizuje soudkyně jednoho pražského soudu, která si nepřála být jmenována. Uzavřené dohody považuje za neplatné, protože podle zákoníku práce zaměstnanec nemůže zaměstnavatele zprostit povinnosti poskytnout mu plat.

V pondělních LN dále najdete:

V ČSSD se opět skloňuje „puč“
Bohuslav Sobotka to ve straně nemá jednoduché. Prakticky od svého zvolení do čela sociální demokracie v roce 2011 se objevují spekulace o tom, kdy a kdo ho kvůli jeho zdánlivé nevýraznosti nahradí.
Zatím poslední pokus se odehrál před třemi lety, kdy se skupina odbojných straníků v čele s hejtmanem Michalem Haškem snažila domluvit za předsedovými zády s prezidentem Milošem Zemanem na vytvoření vlády. Nyní, 15 měsíců před klíčovými sněmovními volbami, se slovo „puč“ v ČSSD skloňuje znovu.
LN hovořily se třemi na sobě nezávislými vlivnými sociálními demokraty, kteří potvrdili, že část straníků není se Sobotkovým vedením spokojená. Jako hlavní argument jim slouží skutečnost, že ČSSD v době ekonomického růstu a poměrně populární vlády za ostává – podle červnových měření agentur TNS Aisa a STEM – až o deset procent za koaličním hnutím ANO. Rozhodujícím momentem bude výsledek podzimních krajských a senátních voleb.

Vesnice mají spasit krajští architekti
Na podzimní krajské volby se nechystají jen politické strany, ale také Česká komora architektů (ČKA). Stavovská organizace vyzvala k tomu, aby se nově vzniklá zastupitelstva po volbách zasadila o zřízení funkcí krajských architektů.
Více než sto měst dnes zaměstnává vlastní architekty. Namátkou třeba Semily, Ústí nad Orlicí nebo Chrudim. Minulý měsíc se hlavní magistrátní architekt po třináctileté pauze vrátil také do Brna.
Menší města a obce si ale takový post nemohou dovolit. „Máme ohlasy například od jednotlivých starostů, kteří by tuto funkci přivítali. A to z hlediska koordinace zájmů v tom území. Je i řada obcí, které z nějakého důvodu nemají svého architekta,“ říká předseda ČKA Ivan Plicka. Podle něj by krajští architekti mohli ohlídat celkový rozvoj svého regionu, ale také třeba dohlédnout na smysluplnost přerozdělování evropských dotací.