Thilo Sarrazin je úctyhodný muž. Pětašedesátiletý ekonom, sociální demokrat, exministr financí spolkové země Berlín a člen představenstva Spolkové banky. Čím to, že loajální úředník, kterého donedávna nikdo neznal, teď hýbe debatou v osmdesátimilionové zemi? Oheň na střeše je právě proto, že s názory pokládanými za rasistické vyrukoval tak úctyhodný muž. Jsme totiž v Německu, kde v tomto ohledu panuje historicky pochopitelná přísnost.
Spor o Sarrazina běží už rok, ale vrcholí teď, když o víkendu mluvil o „jistých genech Židů či Basků“ a v pondělí mu vyšla kniha „Německo se likviduje“ (Deutschland schafft sich ab). Její hlavní teze znějí takto: Německo vlivem nízké porodnosti „hloupne“, ale sociální zátěž neřízené imigrace je politicky korektně zamlčována. Muslimští přistěhovalci se málo integrují na trhu práce, závisí na sociálních dávkách, nestarají se dostatečně o vzdělání svých dětí a kloní se k vytváření paralelních společností. Úroveň vzdělání v Německu klesá, čemuž by odpomohlo zavedení celodenní školy a školních uniforem. Muslimskou imigraci charakterizují postoje sociálně nárokové, kriminální a nepřátelské vůči ženám – s plynulými přechody k terorismu.
Jsou tyto názory rasistické, či jen alarmující? Má Sarrazin odejít z SPD a Bundesbanky? A odmítneli, má být k odchodu donucen? Tak vrcholí ten spor. Německo si nemůže dovolit nad Sarrazinem mávnout rukou a on sám nechce odejít ani ze svého pracoviště, ani ze své strany. Pokládá se totiž za názorového provokatéra, jehož pozici vystihl Christian Geyer ve FAZ: Kdyby z Bundesbanky i SPD sám odešel, jeho tržní cena provokatéra by strmě klesla. Nechá-li se však z banky i strany vyhodit, jeho tržní cena provokatéra stoupne – stane se mučedníkem.
A protože Bundesbanka ve čtvrtek požádala spolkového prezidenta o Sarrazinovo odvolání (podle pravidel své nezávislosti, platných půl století, ho sama vyhodit nemůže), provokatér bude na mučedníka skutečně povýšen. Tak to včera zhodnotil jeden z vydavatelů FAZ Berthold Kohler.
ASPD?O Sarrazinově členství rozhodne nejdříve v pondělí, ale vedení strany už dostalo dva tisíce e-mailů, z nichž devadesát procent se Sarrazinovými tezemi souhlasí. Tu máš, čerte, kropáč.
Je inteligence dědičná?
Na první pohled hraje Sarrazin roli jakéhosi německého Jocha. Roman Joch je ultrakonzervativní provokatér – domýšlí nahlas jisté logické konstrukce, o tom, o čem si hlavní názorový proud netroufne ani uvažovat. Ač by sám mouše neublížil, ve společnosti přecitlivělé k síle slova je pokládán za hrozbu, například pro menšiny. Tedy přesněji – pro jedny je odvážným bořitelem tabu, pro druhé ztělesněným ďáblem.
A podobně je to i se Sarrazinem. Thilo Sarrazin je ultrasocialistický provokatér. I on domýšlí nahlas jisté logické konstrukce, to, o čem si hlavní názorový proud netroufá ani uvažovat. Vychází z jiných ideových pozic než Joch – ne z konzervativně liberální rovnosti šancí, ale ze socialistické představy ideálního stavu společnosti, řekněme z představy kýženého výsledku. To ho vede k postoji pokrokáře opírajícího se o vědu a její poznatky, k vlastní interpretaci těchto poznatků a posléze až k sociálnímu darwinismu – tedy k něčemu, co v Německu připomíná biologické základy nacistického učení.
Tady už veškeré podobnosti s Romanem Jochem končí. I Sarrazin je pro jedny odvážným bořitelem tabu, pro jiné ztělesněným ďáblem, ale rozdíly převažují. Joch vyznává individualismus a občanské hodnoty, Sarrazin společnost nějak řízenou – jednak biologickými zákonitostmi (dědičností určitých předpokladů včetně inteligenčních), jednak jejími elitami (dnes špatně řízenou, tvrdí).
Sarrazinovy argumenty se opírají o již známé poznatky z demografie, pedagogiky, psychologie i ekonomie. Samy o sobě nejsou ani nové, ani úplně přesné, ani nezpochybnitelné, ale ve své úplnosti vytvářejí pro mnohé překvapivě celistvý obraz – asi jako „afghánské svazky“ publikované nedávno na serveru WikiLeaks.
Právě proto, že se Sarrazin opírá o vědecké poznatky, jeho svobodu publikovat závěry podporuje řada vážených obhájců. Patří k nim filozof Peter Sloterdijk, exmanažer IBM Hans-Olaf Henkel, spisovatel Ralph Giordano i bývalý kancléř Helmut Schmidt, vítěz nedávné ankety magazínu Der Spiegel o nejvyšší morální instanci Německa. Z muslimského světa za ním stojí turecká socioložka Necla Kelek, žijící v Německu. Sarrazinovy teze nepokládá za vyhlášení války muslimům, ale za velkou výzvu pro ně. Nachází v nich právě ty závěry, k nimž dospěli vědci z muslimských zemí v dokumentu Arab Development Report: chabá tradice vzdělání i systém bazírující na memorování a potlačující zvídavost. Je to v biologii, blbče Kde je tedy zakopaný pes? Jako vždy v detailu. Podobně jako Billa Clintona proslavila věta It’s the economy, stupid, na adresu Sarrazina lze říci: Je to v biologii, blbče. Výstižně to popisují němečtí novináři, zejména ti konzervativnější, kteří Sarrazina neodmítají šmahem jako ďábla. Podle Franka Schirrmachera jde vlastně o tři knihy spojené jedním titulem, jež jsou v sobě zasunuté podobně jako ruské matrjošky. Ta první se týká demografie, ta druhá ekonomie a až ta třetí – v nejužším jádru – biologie. Kdo se neprokouše až k ní, nepochopí míru německého rozčilení. Ale právě na ní závisí architektura celku. V tom je ten fígl.
Klíčová Sarrazinova věta k vývoji v Německu od 60. let zní takto: Za vzor už neslouží darwinovský přirozený výběr, ale kulturně podmíněná, lidmi řízená negativní selekce, která relativně i absolutně ve vysokém tempu snižuje jedinou obnovitelnou surovinu, kterou Německo má, totiž inteligenci.
Dikce té věty mrazí. Ale je-li Sarrazinova výstraha odmítána šmahem s jeho bláboly o „židovském genu“ jako nepřijatelná, znamená to, že nepřijatelná je i kritika společnosti potlačující ženy a kvalitní vzdělání, nepřijatelná je i kritika zamlčování problémů při integraci muslimů. Proto se na Sarrazinovu obranu stavějí i Židé – už zmíněný Giordano či spisovatel Henryk Broder. Ano, ten problém opravdu nelze vyhodit spolu se Sarrazinem.
***
Oheň na střeše je právě proto, že s názory pokládanými za rasistické vyrukoval tak úctyhodný muž
O autorovi| ZBYNĚK PETRÁČEK, komentátor LN
