VŠECHNO JE JINAK
Během sexu mám problém se zíváním. Ve chvíli, kdy začneme, zívám. Vysvětluji to jako důsledek nedostatku kyslíku, ale pro mou lásku je to značně matoucí. Proč mé tělo potřebuje v takových chvílích kyslík?
Tuto otázku dostal sloupkař a spisovatel Brian Alexander a vyrovnal se s ní ve svém sloupku na MSNBC.com takto: „Nejste znuděn ani vám nechybí kyslík. Jste prostě nažhavený.“ Může se zdát, že jeho odpověď je v kontrastu s obecnou představou. Ale opak je pravdou. „Zívání během různých fází sexuální aktivity je mnohem častější, než si lidé myslí,“ napsal LN Nizozemec Wolter Seuntjens, akademik, který se výzkumem zívání zabývá od ledna 1986. „Samozřejmě zívání během sexu může vyvolat trapné otázky, ale vysvětlení není tak hrozné... Ve skutečnosti může jít o touhu po (větší nebo odlišné) akci.“ Seuntjens studuje propojení zívání s erotikou a jeho stránky (www.wolterseuntjens. nl) člověka přesvědčí, že jde o docela zajímavou věc.
Zívání považujeme za cosi tak banálního, že je velká otázka, proč by se jím měl někdo zabývat. Nicméně ukazuje se, že věc je poněkud složitější. Doposud například není známo, proč zíváme. „Zívání je stále zahaleno tajemstvím. Spíše víme, co to NENÍ, než co to je,“ poznamenává Seuntjens. Takže nezíváme pouze kvůli tomu, že jsme znuděni či unaveni. A rozhodně nezíváme, protože máme nedostatek kyslíku. To se traduje, ale například jiný expert na zívání, americký psycholog Robert R. Provine z University of Maryland, to před lety experimentálně vyvrátil.
„Neslučitelná fakta mě ohromují, protože zívání je spojeno se změnou stavu - přechodem z bdělosti do spánku, ze spánku do bdělosti, výstrahou před nudou, chvílí před útokem, sexuálním vzrušením, zkrátka přepnutím z jednoho druhu aktivity do dalšího,“ napsal Provine v článku „Zívání“, který vyšel před čtyřmi lety v časopisu American Scientist. „Zívání je intenzivní, častá činnost, která může povzbudit naši fyziologii a pomoci překonat změny.“ A nutno dodat, že většina lidí zívá ráda. Na „požitkářské škále“ od jedné do deseti (největší požitek) získalo zívání 8,5 bodu. „Vzhledem k podobnostem mezi sexuálním orgasmem, zíváním a kýcháním... je odůvodněné označovat tyto tři aktivity jako ,vyvrcholení‘,“ píše Provine.
Plody začínají v děloze zívat už 11 týden po početí. Zívají všichni obratlovci s výjimkou delfínů a velryb. Podle výzkumů nejvíce zíváme před spaním a po probuzení. Hodina poté, co jsme otevřeli oči je navíc plná zívání spojeného s protahováním, což v čase před usnutím chybí. Zíváme ovšem po celý den. Provine třeba uvádí, že zívají parašutisté před prvním seskokem, atleti před výkonem, umělci před vystoupením či psi před útokem. Někteří vědci „měří“ náladu u laboratorních myší podle zívání.
Zívají dokonce i lidé, kteří jsou nepohybliví. Naopak ti, kteří mají nižší schopnost empatie spolu s dalšími problémy například v chování, mají sníženou schopnost „nakazit“ se zíváním. Kanadský psychiatr Heinz Lehmann dokonce tvrdí, že zvýšená aktivita zívání může u lidí trpících schizofrenií naznačovat jejich uzdravování.
„Původ zívání musí být někde v mozku. Zřejmě v evolučně starších strukturách (například mozkovém kmeni) ale skutečnost, že je zívání vysoce nakažlivé, znamená, že má co do činění i s evolučně mladšími strukturami (třeba šedou kůrou mozkovou),“ tvrdí Seuntjens.
A právě nakažlivost zívání vede vědce k úvaze, že jde o aktivitu, která je více psychologickosociální než fyziologicko-medicínská. Dle Provineových výzkumů 55 procent lidí začne zívat, pokud vidí při této aktivitě někoho jiného.
Kromě výše uvedených lidí se sníženou empatií a dalšími behaviorálními problémy je zajímavé, že zíváním se „nenakazí“ ještě několikaleté děti. Což by mohlo nasvědčovat tomu, že ona „nakažlivost“ je evolučně mnohem „mladšího“ data. Ale co je možná nejhorší, lidé začnou zívat i při čtení textu o zívání. Pokud jste se tedy prozívali až sem, jistě víte, o čem mluvím (ale pokud se běžně studiem zívání nezabýváte, asi si neumíte představit, co jsem si prožil při psaní tohoto textu).
Každopádně výzkum zívání začíná být brán ve vědecké obci vážně. A jak Seuntjens, tak Provine to vítají, i když posledně jmenovaný neopomene zdůraznit, že akademické obci trvalo dosti dlouho, než zjistila, že výzkum zívání může napomoci i v dalších oblastech vědy. Příští rok koncem června má dokonce v Paříži proběhnout historicky první konference o zívání, na které bude mimo jiné mít prezentaci i Seuntjens. Bude to určitě zajímavá událost. Ale už dopředu se dá odhadnout jedno: budou to doslova dva prozívané dny.
***
Plody začínají v děloze zívat už 11 týden po početí. Zívají všichni obratlovci s výjimkou delfínů a velryb. Zívají parašutisté před prvním seskokem, atleti před výkonem, umělci před vystoupením či psi před útokem.
O autorovi| František Šulc redaktor Orientace
