Když vidím auta na silnici kolem sebe, nedělím si je v mysli na osobní a nákladní, dokonce je neselektuji ani podle barvy. Když nějaké vidím, tak o něm přemýšlím jako o Fabii, Passatu nebo Avensisu. Někdy ho dokonce beru rovnou jako určitý model. Tak třeba M3, GT3 nebo jednoduše RS. Zkrátka velmi konkrétně.
Jistě nejsem sám, kdo to tak má, a tak jste si možná i vy všimli toho, že existují určité shodné rysy v chování řidičů jednotlivých vozů, případně konkrétních modelů.
Je to zřejmé v podstatě každý pracovní den na českých dálnicích, po nichž se neohroženě vysokými rychlostmi prohánějí služební naftové Octavie, Passaty či velké Audi různých modelových řad, jejichž řidiči žijí v duchu hesla, že čas jsou peníze.
Občas je naopak možné narazit na automobil Volvo, který se naopak pohybuje až nepřirozeně pomalu - ten se zřejmě naopak drží druhého extrému, že čím pomaleji, tím bezpečněji. Toto vědomí a pověst zmiňované švédské automobilky zřejmě přitahuje podobný druh řidičů, stejně jako aktivně žijící manažeři honí po rovinách své rychlé stroje.
Mimo města jsem také mnohokrát narazil na pomalu jedoucí staré naftové Peugeoty s karoseriemi omšelými rzí, jejichž řidičům ani nezbývá nic jiného, než se pohybovat velmi obezřetně. Občas je možné zahlédnout také starší korejské auto, které se pohybuje, korektně řečeno, zvláštně. Tyto stroje s nevalnými jízdními vlastnostmi (v nich udělaly tyto značky do současnosti značný pokrok) si jednoduše koupí ten, komu řízení nic neříká a drží se hesla: „Na to moje ježdění to stačí...“ Přehlédnout nelze ani aroganci v městském provozu, za kterou často stojí řidiči starších luxusních aut. Záměrně říkám starších, protože se často jedná o vozy, které v době, když byly nové, měly na cenovce značnou sumu. Nyní se ale dají koupit třeba za čtvrtinu. Nicméně vyhlížejí mnohem dráž, což jejich novopečeným majitelům zvyšuje ego, a tím také sebevědomí, při řešení různých situacích v provozu.
Nekladu si tu za cíl na prostoru o velikosti 2300 znaků vytvořit sociologický profil řidičů různých vozů. Jen se mi zdá zajímavé, že s určitou přesností lze díky těmto spojitostem odhadnout chování některého z řidičů a náležitě se na něj připravit.
O autorovi| Petr Hanke, redaktor LN
