Napadá mě více českých slov, s nimiž by měl angličtinář problém, a nejde o podružné výrazy. Třeba „pravdoláskař“. Význam tohoto slova je čím dál neuchopitelnější. Označuje dětinsky naivního idealistu, který až hystericky miluje pravdu, lásku, stromy, květiny, broučky, zvířátka, potraty, přistěhovalce, etnické a sexuální menšiny, ale zároveň i pokrytce a cynika až mefistofelských rozměrů, kterému nic nelidského není cizí. Je to neškodná směšná figura, která zakládá neúspěšné strany a spolky, eventuálně sepisuje nějaké výzvy, a zároveň člen Bilderbergu, zednářských lóží a dalších světovládných spiknutí.
Pro případné tvůrce nových anglických slov by mohl být inspirací výraz „beatnik“, který v padesátých letech označil také jednu takovou pochybnou partu umělců a intelektuálů, jejichž idealismus byl nasáklý levicovými myšlenkami a vzdálený tomuto světu jako sovětská družice. Koncovka „-nik“ by mohla být cesta.
Dobrý model je i slovo „fashionista“. To označuje fanatického, militantního zastánce momentální módy, který převléká kabát několikrát denně a vnucuje okolí své estetické názory s agresivitou nikaragujských sandinistů. I koncovka „-ista“ by byl, myslím, vhodný směr.
Kdyby vás cokoli napadlo, dejte mi vědět. Anglický jazyk by neměl být o „pravdoláskaře“ ochuzen... ?
O autorovi| Ondřej Formánek, redaktor Pátku
