Režisér Jan Hřebejk se víc než často objevuje na veřejnosti oděn do pruhovaného „námořnického“ trička. Ne snad že by neměl co na sebe, jde o vyjádření sounáležitosti s „lidmi od vody“, mezi nimiž tráví podstatnou část roku. Kdo si chce o „vodním“ způsobu života udělat lepší představu, má díky filmu U mě dobrý dobrou příležitost. Snad jen s tím, že se film věnuje tomu, jak se u vody žilo na začátku let devadesátých. Ostatně komedii uvádí trojice oživlých „bratrů v triku“, což je spíše vtípek než významový odkaz z logu studia animovaného filmu Bratři v triku.
U mě dobrý navazuje na pelíškovskopupendovskou tradici retrokomedií. Jistý rozdíl tu ale je: v předešlých šabachovských adaptacích dominoval nostalgicky laděný humor, při vzpomínkách na raný kapitalismus let devadesátých nostalgie ustupuje grotesce a film se místy - přesněji ve své druhé polovině - blíží až akční komedii. A to je ten problém.
Tedy ne že by byl problém s temperamentním humorem. Filmy, které si dají za úkol pouze a jen bavit a nekladou si žádné vyšší mety, jako v tomto případě, jsou regulérní kinematografickou (a vůbec ne snadnou) disciplínou. Problém je s tím, že se to děje až - respektive pouze - ve druhé půli filmu. Komedie se rozpadá na dvě části s výrazně rozdílnou atmosférou a dynamikou, které mohou působit takřka nesourodě. Zatímco v prvním úseku sledujeme líně ledabylé momentky ze života rázovitých postaviček v chatové osadě na Libeňském ostrově, ve druhé nabere film nečekaný spád a promění se v Podraz po česku.
V Pelíškách i Pupendu šlo především o onu atmosféru, která zachycovala ducha doby, nicméně se v nich už od začátku odvíjely osudy jednotlivých postav a jejich příběhy kontinuálně prostupovaly filmem. V U mě dobrý vlastně do poloviny snímku netušíme, oč tu půjde, a jestli se vůbec něco začne dít. Spousta času se věnuje expozicím postav a těžko se lze vyznat v tom, která je ústřední a kdo tu bude hrát nakonec druhé housle, byť základně se zorientovat lze. Aktéři se motají kolem improvizované hospody v chatové osadě, kterou vede svérázný Tonda (Jiří Schmitzer). Na undergroundu vyrostl a neopustil ho ani s nástupem kapitalismu. Štamgasti se u něj scházejí na jedno či na dvě a mastí mariáš, jen s Mrklasem (Bolek Polívka) nikdo nechce hrát. Mezitím se chodí na ryby a jen tak se tlachá. Občas někdo vyvede nějakou klukovinu jako třeba Kája (Miroslav Vladyka), který se převléká za kominíka, za což mu na svatbách rádi zaplatí, nebo Pepé (Vladimír Javorský), který si prostě nemůže pomoct a Tondovi čas od času vykrade hospodu... Všichni tu žijí pospolu a bující porevoluční svět netušených možností k nim doléhá jen jako vzdálená ozvěna.
Jednou ovšem zaburácí pořádně, to když Kája, který je pravidelným návštěvníkem „erotického autobusu“ v nedaleké tržnici, prohraje všechny své „kominické úspory“ ve skořápkách. Jeho přátelé ho v tom nenechají a přicházejí s nápadem, jak mu pomoci. V tu chvíli se přehazuje výhybka, film se probouzí z milé, ale přeci jen trochu příliš líné letargie a začne se divoce rozjíždět. Dění se definitivně přenese do tržnice a přilehlých lokací mezi podvodníky a skořápkáře, kde parta přátel hodlá realizovat svůj rafinovaný plán na okradení zlodějů.
Ve výsledku člověk může opouštět kino v rozverné náladě, uspokojivě pobaven a vybaven několika dobrými historkami a hláškami, které se dají s úspěchem vyprávět kámošům v hospodě. Hřebejkova reminiscence fialových šusťáků, květovaných legín a opojení z nedávno nabyté svobody ale vyznívá samoúčelně.
Jako by nešlo o to podat - alespoň v druhém plánu - zprávu o určité době a o tom, jací jsme byli, ale pouze tuto epochu využít jako vděčnou kulisu pro odvyprávění vtipné historky. Otázka je, zda to stačí. Někomu docela určitě.
***
HODNOCENÍ LN
***** U mě dobrý ČR 2008 Scénář: Petr Jarchovský Režie: Jan Hřebejk Kamera: Jan Malíř Hudba: Norbi Kovacs Hrají: Bolek Polívka, Miroslav Vladyka, Jiří Schmitzer, Lenka Vlasáková, Mario Kubaš, Vladimír Javorský, Petr Forman, Josef Somr, Simona Babčáková, Magdaléna Zelenková, Boris Hybner a další Distribuce v ČR: Falcon Premiéra: 14. 5. 2008
