Před několika lety se Janu Hřebejkovi vytýkalo, že se zasekl v žánru omluvně melancholických komedií z národní minulosti. Pak začal tepat nešvary dneška, ale Horem pádem ani Kráska v nesnázích jeho předchozí úspěchy nezopakovaly.
Letos si zopakoval žánr retrokomedií a poslal do kin výtečný film U mě dobrý. Nestyda, nastupující ani ne pět měsíců poté, se sice vrací zpět do současnosti, ale drží si jeho odlehčenost a moralizování naštěstí nechává za dveřmi.
Snímek, jehož scénář podle svých Povídek o manželství a o sexu napsal Michal Viewegh, se uvádí do pohybu kolapsem jednoho manželství. Čtyřicátník Oskar, který se živí jako televizní rosnička, hledá únik z rodinné rutiny s moderátorkou rádia Zuzanou skrze poměr se slečnou na hlídání jejich dítěte. Když věci prasknou a pár se rozejde, Oskar vyrazí na mládeneckou zteč noční Prahy, k čemuž mu pomáhá nové zaměstnání taxikáře pro podnapilé řidiče, zatímco Zuzana se oťukává v novém vztahu s rozvedeným otcem Matějem.
Nestyda je nejlepší v drobnostech. Oskarova zdráhavost objevovat v „manželských peřinách“ nové sexuální praktiky ho vykresluje stejně dobře jako pochybné svetříky nebo solidní bříško pod nimi. Středostavovská domácnost jeho rodičů je vyvedená do posledního detailu. A snadno přehlédnutelných maličkostí – jako vztyčené lampičky jakoby náhodou umístěné kamerou do jeho rozkroku – je radost si všímat.
Herci v hlavních úlohách, Jiří Macháček a čerstvá krev českého filmu Simona Babčáková, odvádějí slušnou práci, ale chválu si zaslouží hlavně vedlejší postavy: Eva Kerekéšová jako Oskarova milenka, Martina Krátká v epizodní roli šlapky, a hlavně Kryštof Mucha coby Oskarův kamarád si svůj omezený prostor kradou zcela pro sebe.
Přínos představují i neokoukané scenerie, které Hřebejk s kameramanem Malířem v Praze nalézají. Jenže to vše jsou jen vedlejší záležitosti, na nichž Nestyda spočívá proto, že nenachází oporu v příběhu.
Ten se rozevírá jako nůžky. Oskarova čepel je exaltovanější. Obsahuje množství komediálních momentů, které místy hraničí se samoúčelností, a její věrohodnost je pochybná. Když se Oskar sblíží s o generaci starší populární zpěvačkou Norou (rozpačitá Emília Vášáryová) a pronikne do světa celebrit, scénář zašustí papírem, film vsadí na jistotu hořkosladkých archivních písniček a scény, jako ta na koncertě Hany Hegerové, jakkoliv impozantně natočená, začnou ztrácet půdu pod nohama.
Nohama pevně na zemi naopak stojí dějová linie Zuzany. Nesmělé budování jejího vztahu s Matějem působí střídmě, realisticky a něžně. Lze namítnout, že jde o autorský záměr kontrapunktu, ale to nic nemění na tom, že Nestyda je jako celek dramaturgicky roztříštěný. Nejenže k sobě obě ramena nenajdou cestu zpátky, dokonce se roztříští ve zbytečných odskocích, jakým je exkurz do tělocvičny, v níž Oskar kdysi učil. Otupí se také groteskními gagy, které neladí se zbytkem filmu: scéna zkreslování předpovědi počasí je vtipná a dohazování sexu někdejší snaše zábavně bizarní, ale do celku Nestydy nezapadají.
Nestyda nechtěl být povídkový, a tak je epizodický. To však neomlouvá jeho nevyrovnanost – a ještě míň jeho pracné hledání metafor s vedlejšími ulicemi a „rozdýcháváním“. Samotný Hřebejk Nestydu označuje za „malý“ film, jako by šlo o nadýchnutí před „většími věcmi“. A jestli letos něco sám rozdýchal, je to tlak diváckého očekávání. Zdá se, že mu je konečně opravdu jedno, co si o jeho filmech kdo pomyslí, a točí hlavně sobě pro radost. Poprvé od čtyři roky starého Horem pádem se dá na jeho další projekt bez obav těšit.
***
HODNOCENÍ LN ***
Nestyda
ČR 2008 Scénář: Michal Viewegh Režie: Jan Hřebejk Kamera: Jan Malíř Hrají: Jiří Macháček, Emília Vášáryová, Simona Babčáková, Pavel Liška, Nina Divíšková, Pavel Landovský a další Distribuce v ČR: Falcon Premiéra: 9. 10. 2008
