Proměnit kůži staženou ze zvířete v měkký materiál, který dokáže odolávat hnilobě, je proces technologicky velmi obtížný. Toto tzv. činění by raný Homo sapiens ani neandertálec nezvládli. Kdyby kůži jen sušili na slunci nebo nad ohněm, změnila by se v plechovitý a snadno lámavý plát, ze kterého ohoz na tělo ani návleky na nohy nelze zhotovit. Naši dávní předci tedy pravděpodobně dělali obuv z rostlinných vláken.
Nejstarší dochované boty jsou staré 10 tisíc let. Prvním hmatatelným důkazem o jejich existenci je nález z amerického Oregonu. V útrobách Velké jeskyně nedaleko sopky svaté Heleny se podařilo postupně objevit dvacet párů bot zhotovených z pelyňkových vláken. Tvarem připomínaly pantofle se zvýšeným okrajem okolo paty. Tým docenta Petra Hlaváčka zhotovil podle oregonských „bačkor“ repliku a vyzkoušel je v minus desetistupňových mrazech.
Američtí vědci z Washingtonské univerzity v St. Louis se ale domnívají, že člověk nechodil bos už před 40 tisíci lety. Žádné obutí z té doby se nezachovalo.
Nejstarším nepřímým důkazem o obouvání je nález kostry v Kostěnkách na území Ruska. Člověk, kterého pohřbili přibližně před 40 tisíci lety, měl okolo kotníků malé kostěné knoflíky ozdobené ornamenty. Předpokládá se, že sloužily k připínání bot.
Dalším rovněž nepřímým důkazem je 15 až 18 tisíc let stará kresba několika postav v magdalenské jeskyni. Hlavní figuře nakreslil pravěký umělec na nohou jakési kotníčkové návleky.
Důkazem jsou podle vědců také kosterní ostatky tehdejších lidí. Nošení obuvi, ať už jakéhokoliv tvaru, se projeví na kostech chodidla, které reagují na mechanický tlak. Profesor Erik Trinkaus na teorii o prvních botách přišel náhodou, když si všiml, že palce na lidské noze se před desítkami tisíc let začaly nápadně rychle zmenšovat.
První lidé měli velké silné kosti palců na nohou, to proto, aby mohli nést těžké věci, lézt po stromě a také proto, že víc chodili. Větší byly rovněž ostatní kosti na nohách a to platilo jak pro neandertálce, tak pro prvního moderního člověka.
Při procesu, kdy se rychle měnily prsty na nohách, však zůstávaly na končetinách silné kosti. Podle amerického profesora Erika Trinkause to znamená, že tlak vyvolávaný chůzí přestal působit na chodidla, ale přesto dále ovlivňoval kosti na nohou.
Badatel tuto změnu vysvětluje tím, že lidé začali nosit boty. Tato okolnost tak před čtyřmi desítkami tisíc let změnila způsob lidské chůze a rozložení váhy těla při chůzi.
