Velikán hispánské literatury Sergio Pitol, který kdysi žil i v Praze, vychází poprvé v češtině.
Mexičan, světoběžník a jeden z nejvýznamnějších spisovatelů hispánského kulturního okruhu Sergio Pitol (1933) byl až do začátku letošního roku českým čtenářům utajen. Přitom se jedná o držitele Cervantesovi ceny, obdoby ceny Nobelovy, ale pro hispánské spisovatele. A navíc Sergio Pitol prožil v Praze pět let (1983–1988) jako mexický velvyslanec. Praha na něj dokonce zapůsobila tak mocně, že zde začal psát svou nejoceňovanější trilogii: Přehlídka lásky (1985), Zkrotit božskou volavku (1988) a Manželský život (1991). Možná by tedy knihovna Cervantesova Institutu v Praze, pojmenována podle dalšího slavného Mexičana Carlose Fuentese, mohla být spíše Pitolovou knihovnou.
V češtině totiž vychází kniha nazvaná Umění fugy, kterou skvěle přeložila Anna Tkáčová. Název se dá chápat dvojím způsobem, protože fuga neznamená ve španělštině pouze hudební útvar, ale také obyčejný útěk. Umění fugy přitom obsahuje obojí: harmonii vycházející z hudebních forem a oslavu opouštění pevných bodů. Sergio Pitol má s útěkem intimní zkušenosti. Cestováním prožil většinu svého života, od roku 1961, kdy se vydal do Evropy znechucen vládou pouze jedné a té samé strany, která sužovala Mexiko téměř 70 let. Žil a pracoval v Římě, Varšavě, Pekingu, Moskvě, Praze nebo Paříži.
Proč utíkat Všechno prodat a odjet. Jak lehce se to dá udělat, když je vám 28, jste smířen s chudobou a zcela pohlcen literaturou, psaním a překládáním. Chcete nejen světem projet a prolétnout ho, ale chcete ho ochutnat a pořádně omakat, chcete mít v Římě oblíbené knihkupectví, kam se pak budete vracet téměř třicet let, chcete v Praze poznat všechny ty její švejky a kafkárny, protože nesmírně obdivujete Jaroslava Haška, chcete ale taky objevit pro hispánské čtenářstvo Witolda Gombrovicze nebo J. Conrada či H. Jamese. A tak neúnavně cestujete, těkáte, překládáte, píšete a občas se vracíte domů, abyste se do sytosti nalokali domácí španělštiny, abyste si poklábosili se starými známými a pak znova pocítili palčivý neklid a touhu utéct.
Umění fugy je právě o takovýchto pocitech. Je to esej, ale úplně jinak pojatá, než jak ji známe z českých novin a časopisů. Mnohem více mozaikovitá, mnohovrstevnatá, čtivá, sebeironická a lákavá svým neokázalým průvodcovstvím po světě knih, ale i třeba Benátek, jejichž tajemství dokáže odhalit: „Benátky v sobě zahrnují všechna města a zároveň jsou ve všech městech obsaženy... byl jsem Othellem a také Jagem a také Desdemoniným kapesníčkem. Jsem svůj dědeček a kdo budou moji vnuci! Jsem objemný kámen, který podpírá tuto krásu. A také jsem kupole a pilíř! Jsem mladík a kůň a úlomek bronzu, který představuje koně! Všechno je obsaženo ve všem a toto tajemství nám vyjeví jenom Benátky“.
Hlavní hrdina knihy Umění fugy, jímž je autor sám, většinou někde čeká na své přátele. Nejčastěji na spisovatele Carlose Monsiváise, jenž má vždycky zpoždění: „Carlos není nikdy dochvilný, ale tentokrát se mu to vymklo z rukou“. A při tom všem čekání si Sergio Pitol čte. Pokud taky někde zrovna budete čekat na nějakého nedochvilce, zkuste si s sebou vzít Umění fugy a třeba zjistíte, proč je Švejk zásadní dílo světové literatury.
Zdánlivý chaos v harmonii Jestli vám to ale připadá příliš snobské, nezoufejte, nejde totiž o žádné mudrování a přednášky, spíš jsou to poznámky na okraj, kamarádský potlach o potřebě moudrosti obsažené v psaném slově. Je to také vzpomínka na dobu, kdy se povídky a články neposílaly e-mailem, ale nosily osobně do redakcí a tam se nad nimi sedělo a vznikaly tzv. „generace spisovatelů“, o nichž si dnešní roztříštěná doba může nechat jen zdát.
Cervantesovu cenu v roce 2005 autor získal za „neustálé reflexe o umění tvůrčího psaní a předjímání fúze žánrů“. Možná i za to, že mu vždycky lezly na nervy všechny možné proudy. Když se tedy v Latinské Americe zabydlel magický realismus, Sergio Pitol psal parodie a satirické romány. „Je třeba se začít všemu vysmívat, dospět k chaosu, bude-li třeba.“
Zdánlivý chaos ale v Umění fugy spěje k harmonii a je třeba doufat, že první splátka dlouholetého českého dluhu vůči člověku, který naši kulturu neúnavně propagoval po celém světě, nebude poslední.
***
Sergio Pitol: Umění fugy
Přeložila Anna Tkáčová, vydal Dauphin, Praha, 432 stran
Všechno prodat a odjet. Jak lehce se to dá udělat, když je vám 28, jste smířen s chudobou a zcela pohlcen literaturou, psaním a překládáním. Chcete nejen světem projet, ale chcete ho i pořádně ochutnat.
Umění fugy je esej, ale úplně jinak pojatá, než jak ji známe z českých novin a časopisů. Mnohem víc mozaikovitá, mnohovrstevnatá, čtivá, sebeironická a lákavá svým průvodnictvím po světě knih.
O autorovi| MARKÉTA PILÁTOVÁ, Autorka je spisovatelka a hispanistka
