LN: Ještě před volbami říkala nynější radní Třeštíková, že noční starosta by měl být člověk, který žije v noci a je k dispozici občanům, promotérům akcí i městské policii. Jste sova?
Jsem sova. Rozhodně víc než ranní ptáče. Smysl té funkce nicméně určitě není v tom, že bych chodil po nocích a uklidňoval lidi, kteří křičí na ulici. Smyslem je pracovat spíš přes den, analyzovat noční život, definovat problémy, které je potřeba řešit a přicházet s návrhy opatření. Nicméně předpoklad je, že člověk rozumí nočnímu životu, zná ho, má ho rád a zná i lidi, kteří se v něm pohybují.
LN: Vy sám jste tedy znalec pražského nočního života?
Myslím, že jsem. Posledních několik let jsem provozoval dvě kulturní centra v Praze. Jedno na Stalinu a Containall na Malé Straně, který jsme přesunuli do Stromovky. Byla to kulturní centra, která nebyla primárně zaměřená na noční život, ale lidé se tam chodili bavit, kromě toho jsme organizovali další kulturní akce. Jsem z toho prostředí, nejsem úředník.
LN: Už jste někde říkal, že na Stalinu jste přijímali různá opatření, aby bylo při konání akcí vše v pořádku. Co to bylo za opatření?
Není to vyloženě noční provoz, ale kupříkladu jsme komunikovali přímo s lidmi, kteří bydlí v nejbližších domech. Měli na nás číslo, když byl jakýkoliv problém, mohli zavolat. Přímá komunikace ze strany provozovatelů s lidmi, kteří bydlí v okolí, je strašně důležitá a často se díky ní dá problémům předejít.
LN: Takže v problematických lokalitách budou mít na vás, jako na nočního starostu, vyvěšené telefonní číslo?
Primárně by měla taková komunikace fungovat mezi provozovateli a lidmi z okolí. Lidé samozřejmě mohou kontaktovat i mě jako nočního starostu a určitě by se u mě měly scházet i tyto stížnosti či podněty. Ale moje funkce je spíš systémová, než že bych řešil konkrétní případy.
  |
LN: Co tedy budete konkrétně dělat?
Jedna z oblastí, kterou je potřeba řešit, protože není uspokojivá, je situace v Dlouhé ulici. Je symbolem negativních jevů, které doprovází noční život, navíc ve spojitosti s turismem. V Praze jsou to spojité nádoby. Komunikujeme kvůli tomu primárně s Prahou 1, kde mají velký zájem to nějak posunout.
LN: Dlouhou ulici zmiňujete často a člověk má pak dojem, jako kdyby to celé byl problém jenom Prahy 1. Neměl byste být spíš nočním starostou první městské části?
V Dlouhé jsou problémy koncentrované, je přetížená z hlediska počtu lidí, kteří ji navštěvují. Jsme na začátku a ano, Dlouhá je jednou z prvních věcí, které jsou urgentní a je potřeba se jim věnovat. Nejde jen o první městskou část, to určitě ne, ale všichni tak nějak vnímají, že je nejpostiženější. Snažíme se na noční život koukat komplexně.
Role nočního starosty navíc není pouze o tom řešit problémy s nočním hlukem, měl by se na noční život dívat jako na specifickou část dne, ve které mají lidé nějaké potřeby, chovají se jinak a platí trochu jiná pravidla. Jde nejen o řešení problémů, ale i o rozvoj, kultivaci nočního života. Byli bychom rádi, kdyby se přetíženost centra řešila i tak, že bychom přirozeným způsobem směřovali lidi, kteří se chtějí bavit, na místa, která jsou dál od obydlených oblastí. Aby se v rámci dalšího rozvoje Prahy, revitalizace brownfieldů počítalo s tím, že tam vzniknou nové kluby, které budou na místech, kde nebudou negativní externality.
LN: Jaká další opatření přijdou?
Konkrétních kroků je víc. V prvé řadě teď budeme s městskou policií řešit, jaké jsou v Dlouhé možnosti navýšení počtu strážníků v nočních hodinách. Prostor pro zlepšení je i ve větší angažovanosti ze strany provozovatelů. Bylo by dobré, kdyby byli víc zapojení do starosti o prostor před jejich podnikem, což souvisí i s protikuřáckým zákonem, kvůli kterému musí lidé chodit kouřit ven. Bylo by dobré, aby byl standard, že podniky budou mít venku člověka, který lidi uklidňuje a řekne jim, ať jsou po desáté hodině potichu. Funguje to tak už na Letné v Cobře, což je navštěvovaný podnik. Mají tam velmi schopné lidi, kteří nikoho nezastrašují a velmi klidným způsobem umí pořádek zlepšit. Stejně je to i na Kampě v Mlejnské kavárně.
LN: Jak budete chtít apelovat na turisty?
To je obrovská problematika toho, jakým způsobem změnit image Prahy a jak turisty informovat. Chystá se projekt turistické karty, která má primárně usnadnit návštěvníkům pobyt v Praze. Jsou na ní slevy, tipy, mapy. Součástí by měla být i elektronická podoba, aplikace, která pro nás může sloužit jako určitý komunikační kanál a posílat přes ní různá sdělení. Mimo jiné i to, jak se mají v Praze chovat. Spousta lidí, kvůli pověsti, kterou Praha má, si třeba myslí, že v centru nikdo nebydlí a nevadí, když po desáté dělají hluk. Myslím, že když s nimi budeme komunikovat správným způsobem, chytnou se za nos a řeknou si, že nebudou dělat věci, které by nedělali doma.
LN: Není to ale absurdní? Vážně lidé ze zahraničí nevědí, že nemají v noci dělat na ulici hluk?
Zlepšení nikdy nepřijde na základě jednoho opatření. Vždycky je to kombinace dílčích věcí, které dohromady vytváří pozitivní efekt. Spousta lidí si skutečně může myslet, že v centru nikdo nebydlí, že je to jakási party zóna. Nebo nad tím nepřemýšlí a když je upozorníte, že tam bydlí lidé, mají malé děti, jdou zítra do práce, může ta informace fungovat jako určitý regulativ a přispět ke zlepšení situace.
LN: Zmínil jste, že by se noční život měl přesunout do neobydlených oblastí. Jaké máte na mysli?
Turisté asi nebudou jezdit pít do Krčského lesa. Příkladem může být Meet Factory, bývalá opuštěná tovární hala, kolem které nikdo nebydlí a když tam budete pořádat koncert, nebudete tím obtěžovat okolí.
LN: Mluvil jste také o člověku, který by před podnikem usměrňoval lidi. Nebývá to tak, že když má člověk upito, je v ráži a když ho někdo usměrňuje, funguje to spíš jako rozbuška?
V zahraničí, i na těch dvou zmíněných místech v Praze, to funguje. Je to ale samozřejmě o tom, jak umí člověk situaci ukočírovat. Jde to, ale musí se to umět.
LN: Spousta problémů vznikla právě kvůli protikuřáckému zákonu. Nepřenesete teď na provozovatele další zátěž?
Ano, je to trochu nefér v tom smyslu, že lidé ven kouřit jít musí. Ten, kdo je venku na cigaretě, je ale pořád zákazníkem toho podniku. Navíc stejně tak nefér je říct, že to není starost nikoho a odnesou to lidi, kteří bydlí okolo. Spousta podniků to dělá dobrovolně už teď, protože ví, že je to výhodné i pro ně. Když budou problémům předcházet, lidé si budou méně stěžovat. Nikdo nechce být tím, kdo generuje problémy.
LN: Už jsme mluvili o image Prahy a o tom, že sem zahraniční turisté jezdí za levným alkoholem. Máte na to nějaká data? Z čeho vycházíte?
V ruce je nemám. Budování image Prahy je záležitost mnoha rovin, mnoha odborů, mnoha lidí. Vycházím z nějaké zkušenosti, kterou lidé mají, obzvlášť ti z centra, kde to opravdu není ideální. Určitě jsou data o tom, jakou dobu tady turisté stráví - zda sem přijedou na víkend, či zda se vrací.
LN: Budete ta data chtít?
Ano, chceme spolupracovat s Prague City Tourism v otázkách přímé komunikace s návštěvníky, a budování nějaké image. Myslím, že je v pořádku, že si chce město nějakým způsobem strukturovat typy návštěvníků.
LN: Máte kolem sebe mít tým lidí. Už jste se sešli a řešili, co a jak?
Současně s mojí funkcí vznikla komise pro noční život, která je poradním orgánem rady. Je v ní velmi zajímavý mix lidí, kteří mají zkušenosti s nočním životem. Máme tam ředitele městské policie Eduarda Šustera, kurátora pražských náplavek Jiřího Sulženka, zástupce klubů, z Roxy nebo Meet Factory. Řekl bych, že jeden ze zásadních aspektů mojí práce je být určitým mediátorem mezi jednotlivými aktéry nočního života. Ještě jsme se neviděli dohromady, ale už jsem se se všemi viděl jednotlivě.
LN: Když jsem se dívala na vaše zahraniční kolegy, připadalo mi, že nočními starosty se stávají spíše fanoušci nočního života. Půjdete i pozitivní linkou?
Určitě a je strašně těžké to zpropagovat, protože každý se ptá na regulaci. Ta funkce přitom nemá být o přiškrcení nočního života, spíš jde o to ho kultivovat a dál rozvíjet. Modelů nočních starostů je spousta. Někde, třeba v Amsterodamu, vznikl zespoda. Začali se organizovat promotéři a provozovatelé, vznikla asociace a zvolili si svého zástupce. Časem se to etablovalo, město začalo chod organizace spolufinancovat. V Amsterodamu už je to teď respektovaná osobnost. Je to model, kdy je člověk trochu víc reprezentantem klubů. Jiným příkladem je třeba Londýn.
LN: Ano, tam naopak řeší, že jim kluby ubývají.
Udělali si analýzu a zjistili, že za posledních deset nebo patnáct let zaniklo až 40 procent klubů. Uvědomili si, že je to problém, protože vnímají, že noční život je hodnota, která je strašně důležitá pro město a jeho obyvatele, ať už kulturní, ekonomická nebo sociální. Pro mladé, perspektivní lidi, které se snaží přilákat, je důležité, aby měli večerní využití.
Kluby v centru tam zanikají kvůli zahušťování výstavby a tím pádem větším problémům s hlukem. Neřešilo se to a ze strany rezidentů vznikal větší a větší tlak na noční klid, až město klubům začalo házet klacky pod nohy. Byly to přitom tradiční kluby fungující desítky let, ve kterých hráli Beatles. V nových projektech developeři pak ani nepočítají s tím, že by někde mohl vzniknout klub, protože si uvědomují, že to s sebou nese starosti. Kluby tak zanikají a zároveň nevznikají prostory pro nové. My máme jiný problém, ale pokud ho nebudeme řešit, i to může být naše budoucnost.
LN: Také jsem měla dojem, že v zahraničí se chtějí noční starostové zasadit o to, aby měly sovy vyžití, začaly vznikat restaurace, knihovny, které byly otevřené v noci. Budete mít i pozitivní agendu?
Ano, i tohle je širší horizont práce nočního starosty - vnímat noc jako specifickou část dne, kdy lidé mají jiné potřeby, fungují trochu jiná pravidla, ale už dávno neplatí, že lidé se v noci buď baví nebo spí. Spousta z nich pracuje, protože jim to tak vyhovuje. A v tomhle mohou také existovat nedostatky, například v nabídce služeb. I tahle rovina nočního života mě zajímá, ale na začátku budeme řešit urgentní věci.
LN: Jakou pozitivní agendu budete chtít řešit hned zpočátku?
Jedno z témat je otázka rekreačních uživatelů drog. Už jsem to řešil s obecně prospěšnou společností Podané ruce. Zabývají se i tím, že když člověk přebere, aby byl v klubu prostor, kde třeba dostane vodu. Vytvářet prostředí v klubech, kde se lidi budou cítit bezpečně. Bavíme se teď o tom, jak třeba přesvědčit provozovatele, aby se do jejich programu zapojili. Je to snaha zlepšit prostředí uvnitř klubů. Mluvil jsem o tom s magistrátní protidrogovou koordinátorkou a přijde jí to jako skvělý nápad.
