Na rozdíl od dob minulých dnes pokrok a pokrokovost nepatří k často skloňovaným slovům. Úplně se vyhnout soudům o směřování společnosti se však každému nepodaří a v nich je většinou aspoň skrytě obsaženo uznání nebo odmítnutí představy o pokroku lidstva. Shody v této věci asi dosáhnout nelze. Loewenstein se velmi rozumně vyhnul riziku, že přinese jen další neúspěšnou odpověď na otázku, zda pokrok existuje, nebo ne, a co vlastně znamená, tím, že místo teorie pokroku napsal historii víry v pokrok.
Cesta této historie podle něj kopíruje obecný vývoj myšlení západní civilizace, s nímž sdílí jeho mezníky, výšiny i pády. Podstatný je předně židovsko-křesťanský motiv lineárního plynutí překonávající antickou cykličnost. Podobně podstatný je pak rozmach odkřesťanštěné víry v pokrok v 18. a 19. století. Křesťanské očekávání spásy člověka je nahrazeno osvícenskou vírou ve věčný a nezadržitelný pokrok lidstva. 19. století k tomu přidává nadšení z průmyslového rozvoje a inspirace biologickou evolucí.
Loewenstein věnuje pozornost i stavům kocoviny rozmáhajícím se zejména ve 20. století: zděšení z válečných kataklyzmat, vystřízlivění z techniky, deziluzí z politicky způsobených katastrof, pocitům ohrožení ekologickou hrozbou. Tváří v tvář problémům Loewenstein doporučuje jednat: „jen očarovaně hledět na hada králíkovi jen málokdy pomohlo“. Ale jak jednat? Vědecko-technický pokrok se zdá být čímsi nepochybným, ale pokrok v oblasti morální a politické je sporný. Železné zákony pokroku se dosud vždy odhalily jako ideologie a kolektivní projekce.
Loewensteinova kniha o pokroku vznikla v dialogu s nejvýznamnějšími západními syntetickými studiemi z posledních desetiletí a je zdaleka nejúplnější českou prací na dané téma.
V úvodu Loewenstein vysvětluje, proč ideji pokroku věnoval tolik pozornosti. Hovoří o všudypřítomnosti hesla pokroku v Československu v dobách svého mládí, o „násilí aktivistů, kteří se legitimovali ‚pokrokem‘, ale také o vnitřní kapitulaci zmatené většiny před zdánlivě nezadržitelnou logikou dějin“. Z takového nastolení problému plynou skutečně velké otázky: co se dá zachránit z historického optimismu po těžkém abúzu komunismem a dalšími ideologiemi? Jak obnovit důvěru ve smysluplnost dějin? Loewenstein za nás na tyto otázky neodpovídá, ale dal nám nesmírně poučeného a inteligentního průvodce po filozofii dějin.
***
LITERATURA FAKTU
VYŠLO ČESKY
Víra v pokrok. Dějiny jedné evropské ideje
Bedřich Loewenstein Vydalo nakladatelství OIKOYMENH, Praha 2009. 560 stran.
