Otázka, jakou barvu měla před miliony let vyhynulá zvířata, se dlouho považovala za exaktně nezodpověditelnou. Zbarvení pravěkých zvířat na působivých ilustracích Zdeňka Buriana či dinosaurů obsazených do hlavních rolí Spielbergovy jurské série tak bylo výsledkem fantazie výtvarníků kombinované s motivy odkoukanými z dnešní přírody.
Přelomová práce otištěná v posledním čísle časopisu Nature však i do této oblasti přináší tvrdá fakta. Týmu britských a čínských expertů vedenému Michaelem Bentonem z univerzity v Bristolu se totiž vědeckými metodami podařilo určit barvu opeřeného dinosaura, který žil před 125 miliony let. Klíčem k úspěchu byla přesnější analýza drobných uhlíkových struktur dochovaných v dinosauří fosilii.
Slibný počátek pokusů vybarvit dinosaury představovala práce Jakoba Vinthera publikovaná v roce 2008. Vinther ještě jako student na Yaleově univerzitě zjistil, že drobné otisky ve zkamenělině považované do té doby za pozůstatky po bakteriích v sobě ve skutečnosti nesou informaci o pigmentu obsaženém v dinosauřím peří. Na fosiliích zkoumaných Vintherem se ještě nepodařilo určit barvy. Vědci tehdy doložili „jen“ střídání světlých a tmavých míst.
Benton a spol. se dostali o krok dál. Studovali melanosom dochovaný v ostatcích dinosaura druhu Sinosauropteryx prima a prokázali, že jeho mikroskopická struktura je podobná jako u dnešních ptáků. Melanosom je pojmenování pro vysoce organizované organely o velikosti mitochondrií, v nichž se postupně vytváří pigment.
Sinosauropteryx (název doslova znamená „Čínské ještěří křídlo“) byl objeven v roce 1996 v čínské provincii Liao-ning a představoval hmatatelné potvrzení teorie, podle které byly alespoň některé druhy dinosaurů opeřené. Peří nebo možná spíše chmýří pokrývající část těla sinosauropteryxe je odlišné od per létajících ptáků. Díky velkému zvětšení umožněnému rastrovacím elektronovým mikroskopem se však podařilo identifikovat dva známé typy pigmentových zrnek: eumelanin vyskytují se v černých nebo šedivých perech i v kůži zebry a a feomelanin dávající opeření ptáků červenavěhnědou až ryšavou barvu.
Kdy dojde na tyranosaury?
Z typu melanosomů vyplývá, že minimálně část těla sinosauropteryxe byla pokryta zrzavým peřím. Rekonstruovaná podoba dlouhého ocasu pak připomíná dnešní lemury. Střídají se na něm bílé a zrzavé pruhy.
Sinosauropteryx, drobný predátor velikosti krocana, patří do stejné linie jako nejznámější dravec Tyranosaurus rex. V principu nic nebrání určení barvy tohoto či dalších druhů dinosaurů. Stačí mít k dispozici stejně dobře zachovalé ostatky. Problém ale je, že každé odebrání vzorku fosilii poškozuje. A majitelé vzácných zkamenělin pochopitelně nemají destruktivní metody příliš v oblibě,
***
Dinosaurům sluší zrzavá
Sinosauropteryx se mohl honosit „čírem“ ze zrzavých per. Jeho pruhovaný ocas se podobá ozdobě dnešních lemurů.
Fosilie malého masožravého dinosaura druhu Sinosauropteryx jsou pýchou sbírek institutu v Nan-ťingu
Vzorky odebrané z oblasti u kořene ocasu (označeno šipkou) vědce přesvědčily o tom, že tmavé pruhy byly ve skutečnosti oranžovo-hnědé, v některých úsecích nebyl zaznamenán žádný melanosom, což znamená, že tato pera byla pravděpodobně bílá
Pigmenty nalezené ve fosilii druhohorního ptáka Confuciusornise také svědčí o střídání světlejších a tmavších oblastí. Světlá byla pera na křídlech a ocasu, tmavá na zbytku těla.
Struktury pozorované v perech zebřičky pestré, běžného australského ptáka, jsou podobné těm, jaké se podařilo odhalit v druhohorních fosiliích
Odlišný tvar melanosomů svědčí o odlišné barvě pigmentů
