Když ale Zátopek zářil v roce 1952 na hrách v Helsinkách, kde vyhrál tři závody včetně maratonu, jeho první trenér trpěl v nechvalně proslulém lágru v Jáchymově. Za mřížemi strávil člen vedení Československé strany lidové šest let na základě smyšleného obvinění z hospodářské špionáže. Vězněná byla i jeho manželka Věra. Po listopadu 1989 se Haluza věnoval obnově tělovýchovné organizace Orel a dál se přes vysoký věk angažuje v Konfederaci politických vězňů.
Se Zátopkem se poprvé potkal během válečných let ve Zlíně. Pomohl mu při rozhodování, jaké disciplíně se věnovat. Zátopek totiž koketoval s možností, že by upřednostnil skok do výšky. „Na starém hřišti jsem tam viděl zajímavého kluka. Bylo mu dvacet, na dráze vypadal výborně, ale o atletickém tréninku neměl ani ponětí,“ zavzpomínal Haluza na první kontakt se Zátopkem.
Budoucího šampiona toho ale na dráze nemusel mnoho učit. „Postupně se mi podařilo, aby víc zvedal nohy, prodlužoval krok a šetřil dech.“ Po válce Zátopek zamířil do Prahy a spolupráce s Haluzou tím skončila. I dnes se ale může pochlubit tím, že je jedním z mála běžců, které Zátopek dlouho nemohl porazit. „Povedlo se mu to až jednou po válce.“
