Přednášku o pražské Kleine Bühne chystá Teatrologická společnost na 28. dubna v Divadelním ústavu. To je zpráva jistě potěšitelná a Jitka Ludovová se tohoto úkolu určitě zhostí výtečně. Nicméně věci znalý čtenář nutně musí vzpomenout zániku tohoto divadla, které stávalo na Senovážném náměstí. Jeho zbourání v roce 1999 bylo dost skandální, a přesto záležitost v zásadě prošla bez větších protestů.
Přesněji řečeno protestovat ani nešlo, protože divadlo potichu zmizelo přes prázdniny. Tím, že bylo zastrčené v zadním traktu Slovanského domu, hned to každému nedošlo. Od roku 1949 zde sídlilo Ústřední loutkové divadlo, posléze Minor a každé pražské dítě si od 60. let kromě loutkových představení jistě pamatuje umělohmotnou chuť „mejdlíček“ ze zdejšího bufetu. Jenže než sem po válce přišly loutky (také zde po válce zkoušel Alfréd Radok Vesnici žen), měl tenhle dům dost slavnou historii. Ve 20. letech minulého století zde fungovala Kleine Bühne (Malá scéna), která sloužila nejprve německým ochotníkům a poté, co čeští herci zabrali Stavovské divadlo, začal scénu provozovat Německý divadelní spolek a chodívali sem například Franz Kafka či Max Brod, hráli zde významní němečtí herci své doby. Za Kafku se tu konala i smuteční tryzna, na které řečnili Max Brod a Johannes Urzidil.
Přesto městská rada v květnu 1999 za zavřenými dveřmi rozhodla o demolici divadla, neboť bránilo přístavbě administrativní budovy v zadní části areálu Slovanského domu. Tehdejší radní Filip Dvořák (některá jména mohou překvapit jen stejnými postoji) tvrdil, že demolice byla pro město velice výhodná. Jistě, jak pro koho, že? Pražský ústav památkové péče sice označil argumenty pro zbourání za nepřesvědčivé, ale tím vše zhaslo. Po Minoru nakrátko zbyl jen flek na stěně sousedního domu a suť.
