* LN Který zážitek se vám v hlavě vrací víc než ty ostatní?
Největší vliv na mě měl závod na Aljašce. Spousta závodů je tvrdých a extrémních, ale tenhle je úplně jinde. Je nejnebezpečnější.
* LN Zkuste to popsat.
Organizátoři vás na jedné straně vypustí na trať a na druhé čekají, kdo dojede. Během závodu o vás nikdo neví, nemáte vysílačku, telefon. Mezi závodníky jsou rozdíly i ve dnech a když se někdo dostane do problémů, ví, že ho odtamtud nikdo nedostane. Víte, čemu čelíte, a přesto vám příroda dá jasně najevo, že proti ní nemáte šanci.
* LN Bolí takový závod? Nebo je ještě něco horšího než bolest?
Bolí fyzicky, ale hlavně psychicky. Nejede se nikdy na doraz tak, aby vás píchalo na prsou a ve svalech. Bolí to jinak. Střídá se ve vás nadšení z toho, jak se vám dobře jede, s depresemi z toho, co se stane, když si zlomíte nohu. Aljaška prostě každého převrátí naruby.
* LNA je těžší jet na kole přes zmrzlou Aljašku, nebo přes rozpálenou Austrálii?
Hodně lidí řekne: minus 40 stupňů, to bych nepřežil, to radši vedro. Ale ono to tak fakt není. Když to srovnám a odmyslím si nebezpečí na Aljašce, přijde mi, že se proti mrazům dá lépe bránit. S vedrem uprostřed pouště nic neuděláte.
* LN Koneckonců závod na Aljašce jste před dvěma lety vyhrál. Dá se takové vítězství vůbec užít?
Dá. Už při závodě ale zjistíte, že mnohem důležitější než konečný výsledek je to, co prožijete cestou. To poznání sebe sama a rozšíření obzorů, v tom je ta hodnota. Výsledek je až někde vzadu.
* LN Věděl jste vlastně v cíli, že jste vyhrál?
Věděl. A už během závodu, protože se ze mě stal stopař. Věděl jsem, kolik lidí je přede mnou. Sledoval jsem stopy, věděl jsem, kdy ten přede mnou spal. Odhadoval jsem podle toho, jak velký má náskok. Když třeba hodně padal nebo musel kolo tlačit, tušil jsem, že bude pravděpodobně unavenější. To vás tam všechno naučí sama příroda.
* LN Říká se, že si při takových extrémních závodech sáhnete na dno sil. Našel jste už to své dno?
Psychicky jsem si asi na dno sáhl. Dřív jsem jezdil obyčejné závody na silničních i horských kolech, ale vždy jsem měl pocit, že jsem ze sebe nevydal všechno. Jako bych tomu kolu něco dlužil. Až na Aljašce jsem cítil, že už v sobě nemám žádnou rezervu.
* LN Pojistí vás před takovým závodem vůbec nějaká pojišťovna?
Bývá před tím tolik papírování a zařizování, že jsem až zpětně zjistil, že jsem před několika závody ani pojištěný nebyl. Je fakt, že jsem to nikdy moc neřešil.
* LN Ono by to možná ani nešlo. Přijít do pojišťovny a říct: jedu na závod dlouhý 1800 kilometrů přes... (skočí do řeči)
... zamrzlou Aljašku. Já vím, ale ti pojišťováci si to naštěstí ani neumí moc představit.
* LN Byl jste často blízko smrti?
Na Aljašce strach, že tam zůstanete, cítíte pořád. I když je krásně, je umrznuto, nefouká, vždy něco hrozí. Třeba se propadnete do řeky, přitom ani netušíte, že zrovna nějakou přejíždíte. Někdy to cítíte podvědomě, jindy je ten strach hodně konkrétní. Já to zažil dvakrát. Poprvé, když pode mnou praskl led. Podruhé, když jsme přejížděli Beringovo moře. Docházely mi síly a ke všemu přišel pozemní blizard. Vítr žene velkou rychlostí sníh nad zemí, takže se všechno kolem vás pohybuje, nemáte žádný pevný bod a začne se vám motat hlava. Tady jsem si na dno sil opravdu sáhl.
* LN Slýcháváte o sobě často, že jste blázen?
Jo, docela často. Ale beru to jako uznání. Když jsem poprvé slyšel o té Aljašce, také jsem si říkal: To jsou blázni, tam mě nikdy neuvidí. Za dva a půl roku ale přišla chvíle, kdy jsem se rozhodl to zkusit. Když děláte v Evropě něco, co není obvyklé, dívají se na vás skrz prsty. Američani to naopak ocení.
* LN Blázen je asi silné slovo, ale masochista jste určitě.
Asi jo. Já už to prostě potřebuju. Na vyčištění hlavy. Hodně lidí řekne, že riskuju. Já si ale naopak myslím, že teprve ve chvíli, kdy se bojím o život, cítím, že žiju. Doma mi naopak všechny zážitky splývají.
* LN Přitom je vám už 46 let. Není to překážka?
Překážkou může být zdraví, které mi naštěstí funguje. Navíc jsou to vytrvalecké závody - není to o rychlosti, kterou člověk s věkem ztrácí. Fyzicky se dá dobře připravit i kolem padesátky, věk není taková překážka. Ale je fakt, že mí vrstevníci už v tomhle věku často ani nevstanou z kavalce.
* LN Nelákala vás někdy Tour de France?
Byla doba, kdy jsem po tom toužil. Teď už ale některé podmínky nejsou splnitelné.
* LN Jak si vybíráte své závody?
Začne to tím prvním. U mě to byl přejezd Austrálie. Ve čtrnácti dnech jsme přejeli celou Austrálii, denně průměrně 170 kilometrů. To bylo hodně drsné, teď už to organizátoři zmírnili. Jakmile se dostanete do kolotoče extrémních závodů, dozvídáte se o dalších. Po Austrálii tak přišel závod z Kanady do Mexika, který je zase nejdelší na světě.
* LN Je na světě ještě nějaký závod, který vás láká?
Už jich moc není. Vlastně žádný. Je fakt, že jediný kontinent, kde jsem nezávodil, je Asie. Vím, že se sice jeden čas jezdil závod přes Himálaj, ale zřejmě to skončilo, protože se toho už nemůžu dopátrat.
* LN A je nějaký, o kterém byste řekl: Tak do toho už bych nešel?
Asi ne. Nejvyšší extrém je ta Aljaška. Jednou se tam objevili dva kluci, kteří chtěli udělat ještě drsnější závod, a tak trasu posunuli do jiné části Aljašky. Jenže se odtamtud málem nedostali, takže od toho rychle upustili.
* LN Kolik je potřeba peněz na účast v takovém závodě?
Aljaška vyjde na půl milionu. Se vším všudy, i s přípravou.
* LN Může se extrémní biker v Česku uživit?
Ještě nedávno jsem chodil do regulérní práce, dělal jsem v obchodním oddělení. Chtěl jsem tehdy na Aljašce zůstat, už jsem si dokonce všechno oficiálně vyřídil, jenže to nakonec neklaplo. Tak jsem zůstal na volné noze. Vydávám knížky, vozím lidi do Laponska na expedice. A plánuju vlastní extrémní závod v Česku.
* LN Jak daleko jste pokročil?
Jsou vymyšlená pravidla, nahrubo je naplánovaná trasa. Jmenuje se to „1000 mil Trans Czecho-Slovakia“. Mělo by se jet z východu Slovenska až na západ Čech. Nebude to tak nebezpečné, protože v Evropě prostě nemáme žádné tak drsné lokality jako třeba v Austrálii nebo na Aljašce. Smyslem by ale nemělo být nebezpečí, ale dobrodružství, to je důležitější.
* LN Kdy by se měl jet?
Snad příští rok v létě. Mělo by se jet nonstop, bez zabezpečení, což znamená, že se účastníci budou muset o sebe postarat sami. Co budou jíst, kde budou spát, to je čistě na nich. Chci, aby to bylo postavené na jedinečnosti a aby byl každý hrdý na to, že ten závod absolvoval. Žádný takový ultramaratonský závod se jinde v Evropě nepořádá.
* LN A postavíte se sám na start?
Strašně bych chtěl, byla by to pro závod dobrá reklama. Ale vím, že to asi nebude možné. Připravit takový závod zabere spoustu času.
Hodně lidí řekne, že riskuju. Já si ale naopak myslím, že teprve ve chvíli, kdy se bojím o život, cítím, že žiju. Doma mi všechno splývá.
***
Jan Kopka
* Narodil se 2. září 1963 a žije v Jablonci nad Nisou. V dětství závodně lyžoval, ale v šestnácti trvale přesedlal na cyklistiku.
* V roce 2000 jako první Čech absolvoval slavný závod Crocodile Trophy. V etapovém maratonu napříč Austrálií (ze severu k jihu) dojel na čtvrtém místě a v tu chvíli mu extrémní závody definitivně učarovaly.
*O tři roky později se vydal na trasu závodu Iditarod Trail Invitational, který vede přes Aljašku. Závod, který byl původně určen pro psí spřežení, nedokončil, ale předloni se vrátil a na trase dlouhé 1800 kilometrů vyhrál.
* V roce 2004 absolvoval závod Great Divide Race, který má start v Kanadě a cíl v Mexiku. Zúčastnil se také etapového závodu La Ruta napříč Kostarikou a naposledy jel v květnu pouští přes Maroko.
*O svých závodech vydal dvě knížky: „Cesty peklem a sněhem“ a „Ve spárech Aljašky“.
* V zimě pořádá expedice na speciálních sněžných kolech v Laponsku. Určeny jsou pro všechny amatérské dobrodruhy.
* Na příští léto plánuje první cyklistický ultramaraton v Evropě, který povede z východu Slovenska na západ Čech.
