Vědci nemají svatou knihu, oni mají časopis. Jmenuje se Příroda (Nature) a každý týden otiskuje asi dvacítku odborných článků, vybraných z několika stovek této cti žádostivých uchazečů (mnoho povolaných, málo vyvolených). Otištění článku je považováno za malý zázrak a jeho autoři se stávají ve svém oboru přinejmenším blahoslavenými.
Argument, že cosi „otiskli v Nature“ či alespoň v některém jiném „prestižním odborném časopise“ má v odborných sporech často úlohu trumfové karty, jejíž vynesení má protivnou stranu spolehlivě umlčet. V nižších patrech univerzitního života je víra ve všeobecnou správnost odborných periodik zvláště silná, takže pokud se v nich podaří studentovi otisknout část diplomové práce, má pak s obhajobou před oponentní komisí již snadnou práci.
Zveřejňování svých objevů si vědci organizují samosprávně. Redaktoři časopisů, odborní recenzenti rukopisů i jejich autoři se rekrutují z jedné a téže vědecké populace. Není neobvyklé, když stejná osoba zastává všechny tři role současně, i když každou v jiném časopise. Ostatně podobnou samosprávou si vědci navzájem hodností i své výzkumné projekty v grantových agenturách a podle výsledků pak mezi sebe rozdělují peníze na jejich realizaci.
Do odborného časopisu může svoji práci poslat kdokoliv. Její správnost je přitom možné zkontrolovat jen v omezené míře. Experti mohou posoudit vhodnost použitých metod či logiku vyvozovaných závěrů, zato kvalitu vstupních dat jen těžko. I po vyloučení prací zjevně chybných či podezřelých zůstane redakci většiny časopisů stále ještě mnohonásobně víc článků, než mohou otisknout.
Co je nakonec posvěceno k otištění v časopisu Příroda, co se musí spokojit se stále ještě respektovaným Časopisem pro ekologii živočichů (Journal of Animal Ecology) a co bude navždy ignorováno ve Zpravodaji broukaře (Coleopterist’s Bulletin), závisí hlavně na tom, jak zajímavé se dotyčné práce jeví kolegům, kteří je posuzují.
Každá třetí vědecká práce je otištěna zbytečně, neboť není následně citována žádným dalším vědcem, čili po ní neštěkne ani pes. To se ve Zpravodaji broukaře může na rozdíl od Nature stát velmi snadno i dobré práci, proto je o místo v renomovaných časopisech taková rvačka. Zajímavost výsledků je ovšem věcí názoru a intenzivně společensky propojené prostředí mezinárodní vědy je ideálním médiem pro různé módní vlny, jež někdy přerostou do vše pohlcující tsunami (v ekologii jsme momentálně zaplaveni pracemi o globálním oteplování).
Biologie je sice zakotvena v měřitelném světě poněkud pevněji než třeba antropologie, či dokonce umění, přesto je v ní směr výzkumu zmítán společenskou dynamikou mezi tisíci freneticky komunikujícími, spolupracujícími i vzájemně soutěžícími vědci více než veden neosobními přírodními zákony. Známe to z vlastní zkušenosti a kromě toho o tom také psali v Nature.
***
Každá třetí vědecká práce je otištěna zbytečně, neboť není následně citována žádným vědcem, čili po ní neštěkne ani pes. To se ve Zpravodaji broukaře může na rozdíl od Nature stát velmi snadno i dobré práci.
O autorovi| VOJTĚCH NOVOTNÝ, Autor pracuje v Entomologickém ústavu AV ČR, přednáší na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity. Na Papui-Nové Guneji založil a vede výzkumnou stanici. biolog
