SAMIZDAT
Milan Hübl patřil k té části naší generace, kterou zážitek Mnichova, okupace, války a příchodu sovětské armády přivedl k marxismu a socialismu. V tomto tehdy takřka hmatatelném kontrastu temnot a světla začal pro něho dějinný start socialistického ideálu a jeho realizace, v jejímž průběhu se obojí, k obecnému neštěstí, rozpojilo. Milan, zdá se mi, je přímo zosobněním té deziluze, která se nezbavuje ideálu, ale prověřuje ho, jde k původním pramenům, oživuje jeho emancipační smysl a patos.
Stává se historikem, jde k faktům a pramenům, proniká i do démonizovaného antisvěta „renegátů“, „zrádců“, „revizionistů“, „pomlouvačů“. Ze všech dostupných zdrojů si utvářel pevná kritéria pro kritiku scestné realizace ideálu. Snad nikdo u nás neznal v takové hloubce a v tak jemných odstínech stav komunistického hnutí v jeho aktuální a historické, oficiální a zamlčované dimenzi.
Rok šedesátý osmý ho nepřekvapil, patřil k jeho strůjcům a jeho násilné udušení ho nezlomilo. Byl tehdy rektorem „stranické univerzity“ a přes „vysočanský sjezd“ se stal členem ÚV KSČ. V dubnové střídě vedení, kterou se vládnoucí strana odpoutávala od společenského nátlaku na demokratizační reformy, podporoval kandidaturu dr. Husáka. Předtím mnoho sil věnoval jeho rehabilitaci, jeho vklínění do vědomí české společnosti. Nejen jako historik odpovědný jen pravdě, ale jako přítel. Viděl v něm reformní sílu, sdílel jeho národní aspirace a připravoval pro ně půdu v českém prostředí. Mýlil se a sám začal s nápravou svého omylu: přivedla ho na řadu let do vězení. Vrátil se jiný, prohloubenější. Oprostili se od osobních orientací, osvojil si specifický pesimismus. Už nedával „dějinotvornou váhu“ konjunkturálnímu vlnění politiky, příchodu jedněch, odchodu druhých. Mocenská grémia jako celek jsou mu chorobné a jalové útvary, neboť reprezentují jalové a chorobné; z nich nemůže vzejít inspirativní jiskra. Není pro „národní smír“, nedovede si představit smír s Bilaky. Ale skeptický pohled mu dovoluje vidět ostřeji i slabiny, povrchnosti, neodpovědný radikalismus opozičních sil. I Gorbačova, tento téměř zázračný fenomén ruského komunismu, přijal se skepsí. A i když ji mírnil vůči němu, nemírnil ji vůči strašlivé kombinaci sil, které jeho reformní program ohrožují.
Pod jeho skepsí žila naděje, ukázněná osobní i nadosobní zkušeností, hlubokým ponorem do podstaty a technik zmalicherněné totalitní moci i slabin jejích demokratických protivníků. Byla to skepse plodná, skepse ve službě všeobsáhlé obrody. Obrody, které se cele věnoval, které tolik obětoval a kterou už nespatří. Zemřel 28. října.
František Šamalík, Lidové noviny
ZPRÁVY ČTK
Začne výroba horského kola
V příštích dnech zahájí pracovníci s. p. Velamos Sobotín (okres Šumperk) produkci výrobku pro náročného zákazníka, tzv. horského kola, které má 18 převodů a cyklisté na něm budou moci jezdit i v nejčlenitějším terénu. Ještě na vánoční trh se tak dostane 1000 horských kol a dalších 1000 kusů bude exportováno do nesocialistických zemí. Již v příštím roce budou tuzemské prodejny zásobeny 10 000 těmito bicykly. Státní podnik Velamos letos vyrobí celkem přes 300 000 jízdních kol různých typů, z nichž je 40 procent určeno na vývoz. Jak uvedl zpravodaji ČTK podnikový ředitel Josef Hluštík, podniku se podařilo stabilizovat se a připravit na samofinancování. Na dnešní návštěvě v Sobotíně se s dalšími možnostmi obohacení trhu tímto nedostatkovým sortimentem seznámil místopředseda vlády ČSSR Jaromír Obzina.
M. Zajebalová tepe kulturu
Poslankyně Miroslava Zajebalová analyzovala neutěšený stav v materiálně technickém zabezpečení pražské kultury. Na jedno kulturně výchovné zařízení pražských národních výborů připadá 51 000 obyvatel, zatímco v Bratislavě jen 9300. V Praze není dostatek koncertních síní, výstavních prostor, studiových scén, klubových zařízení a soustavně klesá počet knihoven a kin. Neopraveny zůstávají unikátní památkové objekty, které slouží často zcela nekulturním účelům. Poslankyně přednesla vládě čtyři podněty týkající se finančních podmínek zájmové umělecké činnosti, práce v kultuře, výchovy a bytových problémů.
Polští občané chtějí do NDR
Na konzulát NDR ve Štětíně se přihlásilo několik set polských občanů, kteří mají zájem se vystěhovat do NDR. Oznámily to Trybuna ludu a další ústřední polské deníky. Informovaly, že zájem o přesídlení projevují zejména mladí lidé různých povolání - dělníci i představitelé inteligence - ze severozápadních oblastí PLR. Zajímají je především lepší pracovní podmínky a možnost získat byt.
TAJNÉ PRO ÚV KSČ
Schůze v čase inverze
Poznatky z jednotlivých krajů ukazují, že výroční členské schůze konané v měsíci říjnu 1989 měly většinou vyšší úroveň než schůze uskutečněné v září. Přesto se mezi základními organizacemi projevují rozdíly. Vedle schůzí, které plně reagovaly na usnesení PÚV KSČ ze dne 9. 12. 1988 a přijaly odpovídající opatření k zabezpečení rozhodujících úkolů až do XVIII. sjezdu KSČ, byly i schůze, na nichž převládalo hodnocení minulosti, zprávy byly popisné, vytyčené úkoly neodpovídaly požadavkům. V Severočeském kraji probíhala část schůzí v měsíci říjnu v době inverze, kdy hodnoty SO2 několikanásobně překračovaly přípustnou hranici. Z tohoto důvodu se v mnoha případech na VČS zabývala diskuse převážně ekologickou situací. Byly vysloveny názory, že jedinými opatřeními je zveřejňování oznámení, podle kterých se nedoporučuje nemocným a dětem pobyt mimo budovy.
Obavy o socialismus
Společným znakem diskuse na výročních jednáních byla obava o budoucnost socialismu v sousedních státech a odsouzení snah protispolečenských a protisocialistických sil, pokoušejících se vnést i do našeho života chaos a nestabilitu. Komunisté poukazovali na skutečnost, že bezpartijní se jich ptají na často rozporné informace televize, rozhlasu a tisku, přičemž oni nemají dostatek argumentů, aby mohli jednoznačně odpovědět.
Problémy se spartakiádou
V souvislosti s přípravou Čs. spartakiády 1990 byly získány poznatky o organizačních nedostatcích v zabezpečení sportovního nářadí a uvolňování cvičenců z pracovního procesu ve Středoslovenském kraji na nácvik. Negativní jevy byly zjištěny i v Košicích, kde tělovýchovní funkcionáři nutili cvičence, aby se stali členy ČSZTV a povinně zaplatili členské příspěvky v částce 50 Kčs. Současně po každém nácviku museli cvičenci zaplatit 10 Kčs za úklid tělocvičen. Z těchto důvodů část cvičenců odmítla dále pokračovat v nácviku.
