Postupně pak docházelo k zjednodušování. Pestrost jazyka a schopnost vytvářet nuance také mizí, dříve se řeč tak trochu generovala ad hoc k té které příležitosti, jako když panožky améby obrůstají kořist. Celý tento proces redukce čímsi připomíná přechod od divoké organické bujivosti k mechaničnosti, byť charakter jakéhosi „organismu“ si jazyky uchovávají vždy.
Proces evoluce se kupodivu přibrzďuje či téměř zastavuje užíváním jazyka v písemné formě, rovněž jazyky s velkým počtem mluvčích a píšících se vyvíjejí pomaleji než ty malé (fenomén je zcela obdobný tvorbě nových druhů z malých a izolovaných populací spíše nežli v rámci velkých v biologické evoluci).
U neliterárních jazyků malých skupin může být rychlost změn slovní zásoby neobyčejně velká -A. V. Frič navštívil v oblasti Gran Chaca některé skupiny indiánů vícekrát v dvacetiletém i větším časovém odstupu a ke svému údivu zjistil, že tatáž skupina, v níž ho starší členové dosud poznávali a bouřlivě vítali, mluví zcela jiným jazykem, v němž je padesát i více procent slov změněno.
Darwin zase popisuje setkání tří příslušníků patagonského kmene Ona, kteří s ním cestovali na lodi Beagle (strávili dva roky v Anglii) a naučili se lámaně anglicky, s jejich rodinnými příslušníky - ihned je poznali, ale svůj původní jazyk za tu dobu zcela zapomněli. Zde se ukazuje význam písemné kultury nejen pro uchování děl minulosti, ale i pro stabilizaci jazyka přítomnosti. Ne nadarmo je učení se vlastní spisovné mateřštině klopotná práce, ač by to mělo jít v zásadě „samo“ - jazyk se svou literární formou vlastně podruhé vytváří a systémem vnitřních vazeb „zpevňuje“.
„Zmražené“ jazyky u polárního kruhu Svým způsobem se také zdá, že jazyky etnik ztrativších svou samostatnost, mají tendenci si uchovávat archaické rysy (ze slovanských jazyků třeba bulharština či lužická srbština). Jaksi „konzervačně“ působí rovněž arktické a subarktické podmínky. Z germánských jazyků je podnes nejarchaičtější islandština, „zamražená“ v blízkosti polárního kruhu, i eskymácká nářečí jsou v čase velmi konstantní.
Na rozdíl od živých bytostí mají jazyky ovšem „neomezenou schopnost křížení“ a mohou se v případě kontaktů mísit nejen co do slovní zásoby, ale i „prokopírováním“ gramatiky a syntaxe z jednoho jazyka do druhého. I zcela nepříbuzné jazyky téhož regionu tvoří jakousi jednotku, v níž se takto navzájem kontaminují (jazyky Balkánu, Kavkazu atd.). Zcela svébytným jevem jsou tzv. hláskové posuny, k nimž v průběhu času v rámci jazyka dochází, často na velkých plochách víceméně současně.
Knihu českého biologa Stanislava Komárka nazvanou Příroda a kultura vydalo nakladatelství Academia. Text zkrátila redakce Lidových novin.
