Voják Michal Stránský a jeho kolega sloužící v Afghánistánu si během mise osvojili dva toulavé psy – Šejtána a Kuli. Dělali vše pro to, aby si je mohli vzít domů. Nejde o nic neobvyklého, třeba před rokem už takto přiletělo do Česka pět psů.
Jenže tentokrát se objevila komplikace: let se zvířaty dosedl v Česku o čtrnáct dnů dříve, než vyžaduje EU. „Na letišti nám řekli, že psi musí do karantény. Žádnou tam ale neměli, a tak je zavřeli do sprchy,“ přibližuje bratr vojáka Martin Stránský, který měl zvířata ve Kbelech vyzvednout. I s přítelkyní psy navštěvoval. Po čtyřech dnech se dozvěděl, že byli utraceni. „Pravidla pro dovoz zvířat do zemí EU jsou velmi přísná,“ argumentoval náčelník vojenské veteriny Michal Slavíček. „Vyšetření vztekliny nebylo starší tří měsíců,“ dodává.
Ochránci s tím nesouhlasí. „Podle našich právníků měli zůstat dva týdny v karanténě, aby doběhla lhůta,“ řekla šéfka Nadace na ochranu zvířat Eva Marlene Hodek. „Jejich utracení byla jediná možnost,“ oponoval šéf vojenských veterinářů. Jenže rozhodnutí, že psi přiletí dříve, než původně měli, vydala sama armáda. O utracení zvířat se majitelé dozvěděli až zpětně. „K dispozici jsme měli jen poštovní adresy majitelů uvedené v pasech zvířat. Nebylo dostupné ani telefonické, ani e-mailové spojení,“ tvrdil náčelník vojenské veteriny Michal Slavíček.
I to však Martin Stránský i Nadace na ochranu zvířat označují za lež. „Veterinář Dušan Lukeš, který psy na letišti přebíral a poté je odvezl do karantény, nám zatajil vše, co se dalo. Hned po odebrání psů mu volal jak brácha, tak veterinář z Afghánistánu, který tam oba psy ošetřoval,“ říká Stránský.
Případ šetřila i armádní inspekce, která dospěla k tomu, že veterináři nevyužili všechny možnosti. Ministerstvo nabídlo Stránskému a jeho kolegovi dva své psy, Michal Slavíček téměř po 25 letech služby odchází z armády. S utracením Kuli a Šejtána to údajně nesouvisí.
