Vposlední době dostává zastánce psychosomatické léčby MUDr. Jan Hnízdil v médiích značný prostor. Psychosomatika ale může být pro mnoho pacientů potenciálně nebezpečná.
MUDr. Hnízdil je výborným řečníkem, ale i zdatným manipulátorem. Obvykle hovoří o krizi společnosti, čímž si získá posluchače na svoji stranu. Komu nevadí korupce obřích rozměrů? Potom hovoří o krizi zdravotnictví. To je snadný terč. Koho netrápí nějaký zdravotní problém nebo drahé léky? Naladění posluchačů na stejnou vlnu pokračuje. Dále se snaží čtenáře přesvědčit o tom, že dříve byli lidi zdravější, kdežto dnes má každý – kvůli zlým farmaceutickým firmám – nějaký zdravotní problém. Statistiky by přitom lehce dokázaly opak. Lidé se dožívají vyššího věku a zdravotní péče je na nesrovnatelně vyšší úrovni než v minulosti. Nakonec MUDr. Hnízdil přiživí obraz krize zdravotnictví, dokonce jeho rozpadu. Zde jsou jen některé z jeho výroků: „Nedělám si iluze. Tento zdravotnický systém se evidentně hroutí a pacienti by měli spoléhat hlavně sami na sebe.“ Nebo: „Obávám se proto, že stávající systém zdravotnictví se reformovat vůbec nedá. S největší pravděpodobností jej čeká úplný rozklad.“ A nabídne pomocnou ruku…
Psychosomatičtí lékaři rádi hovoří o krizi západní medicíny. A navrhují „lepší“ řešení. Ovšem klasická medicína má na svém kontě mnoho úspěchů. Je pravda, že ani ona si nedokáže poradit se všemi nemocemi. Nepochybně i proto, že se objevují stále nové výzvy, buď přímo nové nemoci, nebo nárůst některých problémů. To ale neznamená, že je v krizi nebo že se ubírá špatným směrem.
Ani psychosomatická neboli komplexní medicína si s těmito problémy poradit neumí. Její představitelé tvrdí, že se na pacienta dívají jako na celek – od toho název „komplexní“. Ve skutečnosti mu obvykle nabídnou jen psychoterapii. Nemají k dispozici moderní vyšetřovací metody, které by mohly odhalit, kde je v těle skutečný problém. Místo toho přesvědčí pacienta, že dělá v životě něco špatně. Když nemusí pro svá tvrzení přinášet žádné důkazy, je to směšně jednoduché.
Na rozvoji nemocí se může podílet i stres. Jako jeden z mnoha faktorů. Ale tím, že se psychosomatičtí lékaři soustředí především na stres a pomíjejí další faktory pro rozvoj onemocnění, sami se dopouštějí toho, co kritizují na klasické medicíně. Vybírají si jeden úzce vymezený segment problematiky. Když pacient po nějaké době zjistí, že mu psychosomatická léčba nepomáhá, je často obviněn z toho, že pro léčbu neudělal dost a že nedokázal změnit své návyky. Velké nebezpečí se skrývá v tom, že po dobu, kdy se pacienti takto „léčí“, mohou být zanedbávány jejich somatické potíže se všemi potenciálními riziky. Člověk, který nabízí „vyléčení“, nikoliv pouhé „léčení“, může vypadat zajímavě. Je ale možné důvěřovat tomu, kdo má „řešení“ na všechny zdravotní potíže? MUDr. Hnízdil kritizuje také nadměrné podávání léků. Není pochyb o tom, že farmaceutické firmy vydělávají velké peníze. Zároveň je ale jisté, že léky mnoha lidem pomáhají. Musí být dokázána účinnost a nezávadnost léku, aby mohl být uveden na trh. Díky přísným schvalovacím procedurám jsou omezeny případy, kdy se vyskytnou škodlivé přípravky. To je velký kontrast ve srovnání s psychosomatickými lékaři, kteří nemusí dokazovat vůbec nic. To, že dokážou pacienta léčit, stojí pouze na jejich subjektivních tvrzeních.
Na výsluní se často dostávají lidé, kteří mají lék na všechno. Mezi jejich prostředky patří demagogie, jednoduchá řešení, přiživování obrazu krize a poukázání na viníky krize. V argumentaci MUDr. Hnízdila jsou obsažené všechny tyto prvky.
***
Představitelé psychosomatické medicíny tvrdí, že se na pacienta dívají jako na celek. Ve skutečnosti mu obvykle nabídnou jen psychoterapii.
O autorovi| Martin Ch., redakce identitu autora zná, nechce mu však jejím zveřejněním do budoucna působit potíže ať už při léčbě nebo hledání zaměstnání
